Vypadá to jako jasná výhra Petra Nečase. Kdo z poslaneckých rebelů v ODS neskočil na cukr, toho ze sněmovny vypráskal bič. Ale tak jednoduché to není. Pokud neuvěříme pohádce Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra, že jen jejich svědomí a usnesení víkendového kongresu ODS je donutilo složit mandát, pak se musíme ptát, čím premiér zaplatil.
Ať už šlo o pojištění křesel ve správní radě VZP či jiné úsluhy, Nečas se tím dostal na hodně klikatou stezku. A při vědomí čím dál více se rozrůstající nepřehledné skrumáže nezařazených poslanců to vypadá, že po ní bude kličkovat jako kdysi slovenský premiér Mikuláš Dzurinda: jakmile vláda zjistí, že pro klíčovou normu nemá mezi svými poslanci dostatečnou podporu, ochotně přiskočí nezařazený či opoziční poslanec, aby se státnickým výrazem pomohl dobré věci.
Přestože česká politika už má za sebou hodně dlouhou přeběhlickou historii, situaci podobnou té dnešní ještě nezažila. Vždy totiž bylo jasné, kdo kam přeběhl. Josef Wagner a Tomáš Teplík po bok Václava Klause. Miloš Melčák a Michal Pohanka po bok Mirka Topolánka. A i o těch, kteří odpadli, nebylo pochyb. Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel bodli Topolánka do zad a skončili. Petra Kotta vyhodili z ODS a od té doby až do hořkého konce sloužil Davidu Rathovi z ČSSD.
Postupné odpadání vládních poslanců od rekordní 118hlavé podpory však ve sněmovně vytvořilo dosud nevídaný rezervoár nevypočitatelných zákonodárců. Příkladem může být exministr školství Josef Dobeš, který v komických veletočích nejprve dal sbohem vládě i svým Věcem veřejným, pak se k véčkům zase vlísal a nyní pro změnu podporuje vládu. Ani v samotné ODS – prapříčině veškerého Nečasova bolehlavu – se situace po odchodu tří rebelů nijak zvlášť nevyjasnila. Dva napravení rebelové si prý myslí stále své, z nových poslanců patří minimálně jeden mezi blízké odcházejícího rebela Fuksy a z bezpečné vzdálenosti bude svou stranu jistě dál okopávat i neúspěšný pražský politik Boris Šťastný.
Čtěte také:
LIDEM podpoří církevní restituce, získají koaliční smlouvu i klub
Církevní restituce podpoří Doktor, Peake ale schvalování brzdí
Nečasovi tak nezbývá, než do tohoto zapáchajícího rezervoáru od nynějška pravidelně sahat a podobně jako Dzurinda v letech 2005 a 2006 z něj k překvapení publika tahat zákonodárce, které najednou osvítila genialita vládních norem. Pro věřícího Nečase, donedávna se honosícího přezdívkou „pan Čistý“, to samozřejmě nebude lehké. Křesel ve správní radě VZP není nekonečné množství, a kdo ví, zda nedojde na scény, které známe ze slovenského špionážního thrilleru Gorila, kde se to hemží miliony v kufrech aut pro přeběhlé poslance.
Není samozřejmě vyloučené, že Nečas takto udrží svou fakticky menšinovou vládu při životě. Ale za vládu boje proti korupci by ji už označovat neměl.
