Víte, kolik toho měl splněno Mirek Topolánek po roce své vlády? Podle jeho tehdejší brožurky to bylo 35 procent úkolů. Na to číslo si samozřejmě nikdo nevzpomene. Topolánkova vláda, to je kauza Čunek, nepovedené reformy a potupný pád během evropského předsednictví. Stejně tak si za pár let nikdo nevzpomene na číslo, jímž se dnes chlubí Petr Nečas. Ten prý splnil během dvou let 60 procent vládní agendy.
V procentech ale nelze vyjádřit, jak budou ve skutečnosti fungovat zásadní reformy. Procenta také stěží vystihnou žalostný umělecký dojem kabinetu, v němž nevídanou rychlostí rotují ministři i strany.
Vládní sumář úspěchů přesto stojí za to projít. A zavzpomínat. Ministerstvo zahraničí se chlubí novou koncepcí zahraniční politiky. Není to ten dokument, se kterým premiér napoprvé ostudně vyhnal svého ministra zahraničí z jednání vlády, protože byl prý moc eurohujerský?
Nebo tu máme rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, které konečně schválili poslanci. Není to ta norma, podle níž bude úřad moci kontrolovat i státní firmy a ODS z toho siná hrůzou? A vyzdvihované celostátní referendum, tím je asi myšlen onen zákon, podle kterého je prakticky nemožné plebiscit vyhlásit. Bohužel mnoho dalších „úspěchů“ navozuje podobnou pachuť.
Nad detaily ale Nečas mává rukou. Zásadní je pro něj snižování schodků a strukturální reformy. Úspěch v ořezávání eráru duu Nečas–Kalousek opravdu nelze upřít. Horší je to s reformami. Nečas si v úvodním slově brožury směle odškrtává důchodovou, sociální i zdravotnickou reformu. To je velmi předčasná radost. Nemotivující důchodová reforma na bázi dobrovolnosti se pravděpodobně ukáže jako zcela nedostatečná.
U sociální reformy snad ani nelze vypsat všechny pochybnosti o konceptu i provedení. A zdravotnická reforma se svým opatrným startem má ještě hodně daleko k vysněnému cíli široké nabídky pojistných plánů s různou mírou připojištění.
Kdyby Nečas upřímně chtěl sepsat pozitiva pro obyčejného Čecha, na prvním místě by musel uvést zdánlivě prostý fakt, že tu po dvou letech od voleb vládne stále stejný premiér. Topolánek přežil jen chviličku přes tuto hranici, stejně tak před ním Špidla. Nečas má však našlápnuto po dlouhé době udržet mandát do konce.
Čtěte také:
Vláda se chválí za úspory ze zrušených úřednických míst
Nečas: Odcvrnknout po volbách premiéra by byla kolaborace s ČSSD
O nedůvěře vládě bude sněmovna hlasovat ve středu
Za druhé plus se paradoxně dá označit slabost této vlády. Rozhádaný kabinet takřka v přímém přenosu ukázal občanům hloubku problémů tohoto státu – Bártovým plánem na privatizaci moci počínaje, Kalouskovým nátlakem na policii konče.
Snad i ten nejchorobnější optimista už ví, na čem je. Teprve na třetím místě by Nečas měl uvádět krocení deficitů. Takovou publikaci ale vláda nevydá. Spíše se za rok těšme na plán splněný z krásných 85 procent.
