Čeští politici by se měli učit od bavorské Křesťanskosociální unie. V zemských volbách strana ukázala, že je schopna přesvědčit voliče a opět sama vládnout spolkové zemi. Zkusme si představit, že by nějaká tuzemská partaj měla dostatečně vyvinuté samočisticí mechanismy, které by jí umožnily dlouhodobě samostatně obstát na vrcholu vládnutí. V Česku to zní spíše jako nepovedený vtip.
A za týden, po celostátních německých volbách, přijde od CSU nejspíše druhé poučení: když to nejde s nikým jiným, je naší povinností uzavřít vládní koalici s jakoukoli demokratickou stranou, třeba i ideově zcela opačnou. Na základě této úvahy v Německu nejspíše dojde na spojenectví křesťanských demokratů kancléřky Angely Merkelové a sesterské CSU se sociálními demokraty z SPD. Jenže vyprávějte o tom v Česku, kde je velká koalice stále vnímána jako synonymum korupce.
Bavorské poučení můžeme vlastně celkem v klidu přejít. Při současném politickém marazmu je velmi nepravděpodobné, že by se nějaké straně samotné podařilo dlouhodobě ovládnout některý region. Praha pod panováním Pavla Béma byla celorepublikově známý a v důsledku odstrašující příklad. Přesto sousední Německo ukazuje, že to možné je: kromě Mnichova vládne dlouhodobě jedna strana třeba i v Hamburku.
Poučení z nadcházejících spolkových voleb by však mělo zaznít tím hlasitěji. V Německu bezpochyby zvítězí dosavadní kancléřka Angela Merkelová, volební počty ale partnerské strany CDU a CSU nejspíše donutí ke koalici s hlavním konkurentem SPD. Pokud to tak dopadne, tuto lekci by si měli čeští politici před říjnovými volbami zapsat za uši velkými písmeny. SPD nevydírá možností vlády s nepřijatelnými postkomunisty, Merkelová je zase zjevně schopna velkorysosti, jak už ukázala při minulé velké koalici s SPD v letech 2005 až 2009. V Česku je bohužel koncept velké koalice stále zdiskreditován z časů opoziční smlouvy. Přitom německý příklad ukazuje, že transparentní partnerství ideových protivníků není nic tragického. Jinak by dnes těžko nejvíce Němců označovalo velkou koalici za nejpřijatelnější povolební uspořádání.
České volební výsledky jsou, pravda, v tuto chvíli mnohem obtížněji odhadnutelné než ty německé. Přesto je už nyní klidně možné žehrat na to, že čeští politici, na rozdíl od svých německých kolegů, nejsou prakticky vůbec schopni kompromisu. Pravděpodobný vítěz voleb ČSSD by měl mít na výběr nejen vládu s podporou KSČM či SPOZ, ale právě i možnost velké koalice ať už s ODS, nebo možná spíše s posilující TOP 09.
Jenže nejsme v Německu, kde se politici nejen z CSU za ta léta naučili vládnout všelijak – sami, s přítelem i s nepřítelem, pokud je to demokrat. Jsme v Česku. Tady vítěz bere vše. Nebo nakonec o vše přichází. Ať už je to v zájmu země, nebo ne.
Čtěte také:
V Bavorsku vyhráli spojenci Merkelové, mohou vládnout sami. Chtějí prosadit mýtné pro cizince
