Že se expremiér a neúspěšný prezidentský kandidát Jan Fischer stane ministrem financí, se už několik dnů tušilo. Ale proč bude navrch místopředsedou vlády?
V koaličních vládách se vicepremiérské posty dávají většinou jako odškodné představitelům menších stran. V jednobarevné vládě Miloše Zemana na přelomu tisíciletí měli vicepremiéři buď na starost řízení více rezortů, anebo toto křeslo odráželo jejich silnou pozici ve straně. V polopolitické vládě Josefa Tošovského politiky reprezentoval místopředseda vlády Josef Lux a nestraníky Jaroslav Šedivý. V samotné vládě Jana Fischera si místopředsednické posty jednoduše rozebraly ODS a ČSSD. Ale co reprezentuje nyní vicepremiér Fischer? Předseda vlády Jiří Rusnok nejspíš zoufale zkouší získat body v odlesku slávy někdejšího nejpopulárnějšího českého politika. Jenže kde ty staré sněhy jsou. Fischer je dnes především zadlužený neúspěšný kandidát na prezidenta. A ani zbytek vládní ekipy není v žádném případě první ligou odborníků, k nimž by společnost okamžitě zahořela láskou a důvěrou.
Dvoutýdenní pátrání po ministrech do vlády Jiřího Rusnoka skončilo a ještě před středečním jmenováním je možné vytvořený kabinet označit za Rusnokovu prohru. Když srovnáme dosavadní tři „úřednické“ kabinety Tošovského, Fischera a Rusnoka, tak současný výběr korunovaný návratem Fischera je nejméně důvěryhodný ze všech. Tošovský mohl v roce 1998 pohodlně sestavit vládu z úřednických myší, a stejně by dostal důvěru lidovců, ODA, ČSSD a rebelů z ODS. Přesto se pokusil vylepšit „umělecký dojem“ několika nestraníky. A uspěl. Šedivý, Moos, Sokol, Stropnický či pozdější politici Bursík a Roithová, to mělo ve své době zvuk.
Fischer měl o dekádu později omezenější možnost nominací do svého kabinetu. Přesto dostal alespoň „áčkové“ náměstky z rezortů, za všechny zmiňme Eduarda Janotu. Ale co že to bude jmenováno na Hradě ve středu? Největší „vládní stranu“ budou tvořit Zemanovi podporovatelé v přímé volbě či jeho sponzoři – Pecina, Benešová, Balvín, Toman. Dále pak narychlo poshánění lidé, na které došlo poté, co do hazardní prezidentské vlády bez důvěry odmítli vstoupit mnozí z náměstků, známých expertů či samotných odcházejících respektovaných ministrů (šéf školství Petr Fiala). Ani na tu kulturu se nepodařilo delegovat někoho známého či široce uznávaného, když Pavel Kohout zůstal u svých spisů.
Poslední dny pak byly ve znamení nominací čím dál méně známých odborníků, spíše smutného přeběhnutí ministra obrany Vlastimila Picka z jednoho kabinetu do druhého a nyní jsme dospěli do trochu šíleného finále: zadlužený Fischer bude látat státní dluhy. Ne, s touto sestavou Jiří Rusnok nejenže pravděpodobně nezíská důvěru u poslanců. Ale určitě ani u veřejnosti.
Čtěte také:
PROFIL: Fischer jde už zase s pány na led
Rusnok má vládu kompletní, ministrem financí bude Jan Fischer
