I pro právního laika je otázka, zda má, či nemá od Nového roku 2014 platit nový občanský zákoník, snadná. Pokud by se účinnost jednou odsunula o rok, čekal by nový zákoník pravděpodobně osud služebního zákona. Připomeňme, že norma upravující povinnosti úředního šimla měla vstoupit v platnost v roce 2004. Pak už následovala jen řada odkladů, jež se táhne až k dnešku.
ČSSD se mnoho míst nového občanského zákoníku nelíbí. A KSČM má pochopitelně nostalgickou vazbu k dosavadnímu socialistickému reliktu z roku 1964, z nějž i po novelizacích jako sláma z bot čouhá ideový základ marxismu-leninismu a zjevná preference zájmů společnosti nad zájmy jednotlivce. A protože právě tyto dvě strany budou od poloviny příštího roku v Česku zřejmě vládnout, pravice by se měla na svém smrtelném loži ještě naposled vzchopit a zákon prosadit. Co už jednou bude platit, to lze pouze ostřelovat dílčími novelami. Jako celek už ale zákon shodit nelze.
To však neznamená, že by Miroslav Kalousek a další pochybovači o brzké účinnosti neměli správné a silné argumenty. Nový občanský zákoník vznikal více než deset let, ale nyní se musí schvalovat ve vražedném kvapíku. Časová prodleva mezi kompletním schválením zákoníku se všemi doprovodnými zákony a začátkem jeho účinnosti bude činit přinejlepším měsíc. Ideologická argumentace, že je za každou cenu potřeba zbořit už notně vyviklaný pomník komunismu, bude úředníkům, bankéřům a firmám v této šokové právní terapii slabou útěchou. A už vůbec dotčeným nepomůže notně zjednodušující argument zvoleného prezidenta Miloše Zemana, že za vším jsou jen líní soudci a advokáti.
Vezměme si třeba banky: kdyby si jen finanční domy musely najmout kupu právníků a konzultantů a během vánočních svátků do noci tisknout zcela nové formuláře pro své služby, nemuselo by nám to až tak vadit. Ale zákoník je tak radikální změnou, že nikdo příliš neví, jak si vzít hypotéku na byt, jehož vlastník není zároveň majitelem pozemku pod stavbou.
Nástup nového občanského zákoníku připomíná rázný vpád do dveří, které jsme ale ještě nestačili otevřít. A je to vlastně již letitou specialitou českého legislativního procesu. Nejvýmluvnějším příkladem budiž zfušovaná přímá volba prezidenta. Počátkem roku 2012 si všichni politici gratulovali, jak konečně dali všechnu moc lidu. A pak narychlo v srpnu lepili a schvalovali prováděcí zákon, který se ukázal být takovým paskvilem, že málem ohrozil samotnou volbu. Teď to znásobte třemi tisíci paragrafy, a hned víte, na čem jsme u zákoníku. V této chvíli ale nevolíme tu nejlepší možnost. Volíme menší zlo. A tím je ukvapený start reformy spíše než její pozdější pravděpodobná hibernace.
Čtěte také:
Občanský zákoník ztíží přístup k hypotékám
Manželé dlužníků pozor: od ledna exekutor může k vaší mzdě i účtu
