Vzpomínáte na Českou konsolidační banku, respektive Českou konsolidační agenturu, též známou pod familiérním označením „žumpa“? Připomeňte si tento nepříjemný závan minulosti, znásobte ten pocit asi tisíckrát a získáte hrubou představu, co by pro eurozónu představoval Evropský stabilizační mechanismus s bankovní licencí.
Humbuk kolem vyjádření člena Rady guvernérů Evropské centrální banky Ewalda Nowotného, že by bankovní licence pro ESM možná nebyla od věci, příkladně ukazuje hloubku neřešené eurokrize. Permanentní euroval ještě ani nevznikl, nemá klíčový souhlas od německého ústavního soudu a proti myšlence bankovní licence vystupuje většina vedení ECB. Přesto jeden výrok jednoho Rakušana dokázal vzbudit na trzích nevídanou euforii, jako by to byla dávno hotová věc. Inu, když nejsou na vodě záchranné kruhy, natož čluny, i stéblo zjevně udělá radost.
O bankovní licenci pro euroval se debatuje již déle, Nowotny vlastně debatu jen oprášil. Bohužel však ve špatný moment. V současné situaci by její udělení nadělalo více škody než užitku. Na posílení palebné kapacity dočasného eurovalu EFSF i toho trvalého ESM se přitom už vymyslelo několik sci-fiplánů. Jedním bylo přetvoření valů na pojišťovny, které by ručily pákovým efektem za bezcenné dluhopisy bankrotářů. Ještě přímočařejší je právě udělení bankovní licence, kdy euroval kupuje španělské dluhopisy, ty rovnou putují do zástavy ECB a za utržené peníze se kupují další dluhopisy.
Čtěte také:
Německý ústavní soud o ESM rozhodne už v září
Draghi: Euro je nezrušitelné, analytici pouze spekulují
Technicky dokonalé, právně sporné, ale hlavně reálně velmi nebezpečné. Vznikla by pravděpodobně jakási ČKA ve velkém. Vzpomeňme, jak česká instituce nejprve pouze spravovala problémové úvěry podniků ze socialismu. Postupně se z ní ale stalo zneužívané odkladiště všeho odpadu sloužící zcela absurdně třeba k levné sanaci zdravotních pojišťoven. Za současných podmínek by ESM hrozilo něco podobného. Dluhopisy a sanací bank to začne a kdo ví, kde to skončí.
Z pohledu tvrdého euroskeptika je samozřejmě celý ESM nedovolenou pomocí státům a erozí národní fiskální suverenity. Je dost dobře možné, že tento názor převládne i u německého ústavního soudu. Pak hra končí.
Pokud ale ESM bude schválen, je potřeba vybírat z morálního hazardování ty nejméně škodlivé varianty. ESM se nesmí dostat k levným penězům Evropské centrální banky, protože pak by už nebyl při upisování svých dluhopisů tolik závislý na co možná nejvyšším ratingu. A právě jen touha „tříáčkových“ zemí neprodělat na eurovalech kalhoty může ESM udržet při zachraňování Evropy na uzdě. Eurozóna by se měla poučit z českého příběhu, v němž pod pláštíkem vyrovnaných financí bobtnala hodně drahá bankovní žumpa, a na banku ESM zatím raději zapomenout.
