Také vám to připadá úplně jednoduché? Sto dvacet poslaneckých rukou pro předčasné volby, v září volby, v říjnu nová vláda. Ale k tomu nejspíše nesměřujeme. Po demisi premiéra Petra Nečase má současná vládní sestava jediný zájem – udržet se s jiným politikem v čele co nejdéle, aby voliči měli co nejvíce času na rozdýchání, případně pozapomenutí poslední eskapády.
Předčasné volby se velmi pravděpodobně nebudou líbit ani prezidentovi Miloši Zemanovi, protože tím by se hned zkraje zbavil královského práva intrikařit nad budoucím kabinetem. Toto nesourodé spojenectví polomrtvé vládní koalice a sílícího prezidenta může místo úlevných předčasných voleb přinést hrůzné měsíce podivného vládnutí. A je celkem jedno, zda se premiérského křesla ve vachrlaté vládě ujme někdo z druhé ligy ODS nebo zda Zeman prokličkuje s nějakým svým nepolitickým úředníkem až na vrchol exekutivy.
Nečasův pád není jen osobní tragédií premiéra, jehož celý život stál na konzervativních hodnotách, ale nyní se musel poroučet kvůli šíleným zpravodajským intrikám své milenky. Nečasův pád je především pohromou pro ODS. Nemá totiž prakticky nikoho, kdo by se mohl nyní hodnověrně a důstojně ucházet o uvolněný premiérský post. Přitom je to paradox. Za Václava Klause se neustále spekulovalo o korunních princích. Mirek Topolánek se musel neustále obávat vnitrostranických rivalů v čele s Pavlem Bémem. A najednou nic. Sám Petr Nečas byl zvolen do čela jako z nouze ctnost. Ale pořád se ještě jednalo o první stranickou ligu. Jeho první místopředsednický tým Němcová, Vondra, Pospíšil, Drobil zprvu dával naději, že se strana zase zvedne. Ale nyní? Premiér Martin Kuba, to je kvůli jihočeské minulosti hodně temný vtip. Další možná jména už ani nejsou vtipem, protože je nikdo nezná.
Další variantou prodlužování vládního kómatu je akce „hledá se statistik“. Zdiskreditovaná vládní trojka a prezident se pokusí vytáhnout z klobouku někoho, jako byl v roce 2009 Jan Fischer. Ten dodá Strakově akademii opět na důstojnosti, vládní strany se budou moci oklepat a svůj díl moci získá rozpínavý prezident Miloš Zeman. Ale i to je špatné řešení – taková vláda neprosadí jediný reformní zákon, jen se do řádného termínu voleb budou jako o závod měnit zástupci státu v polostátních firmách, aby vyhověli nové mocenské matematice.
Nezbývá tak než doufat v to nejhorší, čím nyní vládní koalice disponuje. Tedy že otřesená ODS nezvládne nominovat nikoho, koho by znalo více než pět lidí v každém krajském městě. A že TOP 09 neodolá šanci stát se lídrem pravice, byť to bude vítězný boj na periferii voličské přízně.
Ano, rychlé volby znamenají nejspíše komunisty u moci a také vyšší daně. Ale i přesto: raději k urnám než postnečasovskou vládní hrůzu bez konce.
Čtěte také:
