Tak takhle tedy ne. Raději ještě pár měsíců klečet před Bruselem kvůli tomu, že jako jediní v EU nemáme služební zákon, než aby poslanečtí pejskové a kočičky dosavadním způsobem vařili úřednický dort.
Letmý přehled zcela nepřehledné situace: sociální demokraté oprášili starý zákon o státní službě, leč vláda ho nedoporučuje. Naopak vláda včera do sněmovny poslala vlastní návrh, leč kabinet zase nemá žádné vlastní poslance.
Lidovcům je jedno, zda bude úředník takový či makový, hlavně ať má ministr lustraci. A nade vším se vznáší prezident Miloš Zeman, který zcela nesmyslně podmínil přijetím tohoto zákona jmenování Andreje Babiše ministrem. Z toho nic dobrého nevzejde.
O žádném z existujících návrhů služebního zákona nelze říci, zda je dobrý, či špatný. Nevíme totiž, co paragrafy provedou v praxi. Pro ilustraci si připomeňme tři roky starý případ národovce Ladislava Bátory, který dostal trafiku na ministerstvu školství.
Kdyby už tehdy platil kvalitní služební zákon, na post šéfa personálního odboru by se nedostal. Neměl „předepsané vzdělání pro odbor služby“ a rozhodně měl problém „zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními“. Jenže pokřivený služební zákon by mohl také znamenat, že Bátora by byl personálním šéfem na ministerstvu dodnes. A nic by ho už nedostalo pryč.
V návrhu ČSSD i propracovanějším návrhu vládním totiž zůstává jasná politická vazba úředníků na ministra. Generální ředitel úřednictva jmenuje sice nezávislého státního tajemníka na ministerstvo, ale „se souhlasem člena vlády“.
Politicky průchodný tajemník pak dohlíží na výběr dalších politicky konformních duší. Výsledek by tedy také mohl být ten, že Bátora by byl stále zabydlen na ministerstvu a užíval by si příspěvky na studium, ošacení a dojíždění, které tvoří část oněch odhadovaných šesti miliard na uvedení zákona v život.
Zákon také neřeší klasický problém – kdo hlídá hlídače? Z generálního ředitele státní služby by byl bez nadsázky jeden z nejmocnějších lidí tohoto státu, jemuž by byla podřízena hotová armáda úředníků. Jenže jmenovat ho má prezident na návrh vlády.
Kdyby tomu tak bylo už nyní, vláda Jiřího Rusnoka navrhne jméno prezidentovi Zemanovi a ten jej ochotně obratem jmenuje. A tohoto pomníku zemanovců v české mapě by se dlouhé roky nikdo nezbavil.
Celá aktuální debata o počtu náměstků a o tom, zda mají být více političtí, či více odborní, je tedy spíše zcestná. Ať ministr udělá náměstky třeba ze všech členů své politické strany. Ale ať nemůže dosadit jediného nekvalifikovaného spřízněnce na post posledního referenta. To by měl být hlavní smysl služebního zákona. O ministry, náměstky, či dokonce o lustrace by mělo jít až ve druhé či spíše třetí řadě.
Čtěte také:
Kabinet schválil služební zákon, je prý lepší než poslanecký návrh
Novela služebního zákona ve vládě narazila, návrh je prý nepoužitelný
