Nemusí hned pršet, stačí, když začne kapat. Ministerstvo zahraničních věcí se snaží vládou protlačit umírněnou reformu financování zahraničních cest a přijímání návštěv hlavy státu a členů vlády.
Ne že by si cestování nejvyšších představitelů trochu více úspornosti a efektivnosti nezasloužilo. Především by ale úprava měla posloužit jako odrazový můstek pro hlubší reformu financování cest a návštěv nenapravitelných zákonodárců.
Náklady na cestování a návštěvy prezidenta, premiéra a ministrů jsou nyní rozesety všude možně. Něco v prezidentské kanceláři, něco na úřadu vlády, něco zaplatí obrana a i v rozpočtové kapitole všeobecné pokladní správy, tedy eráru, najdeme za minulý rok 50 milionů na „vrcholné návštěvy“.
Pokud bychom hledali kořen veškeré marnotratnosti, právě všeobecná pokladní správa by se nabízela jako první. V roce 2000 vláda Miloše Zemana přijala trestuhodné usnesení, podle kterého ministr financí dle momentálního cestovatelského apetitu vysaje tuto kapitolu, převede ji na ministerstvo zahraničí a to je pak financiérem cest.
Řeči o „maximální efektivnosti“ pak samozřejmě nemají hodnotu ani toho potisknutého papíru. Je proto dobře, že ministerstvo mírně omezuje počet cestychtivých a zavádí jasné financování dle kapitol. O nějaké radikálnější úpravě – například, aby ministři po francouzském způsobu podnikali cesty trvající do tří hodin vlakem – si můžeme nechat jen zdát.
Reformovat výjezdy nejvyšších je ale podobné jako vylepšovat střechu, zatímco hnijí základy. Problémem jsou cesty zákonodárců, především poslanců. Současné centrální plánování, kdy se zhruba 25 milionů hodí do placu, pak se stanoví limity pro jednotlivé výbory a následně nastane boj ostrých poslaneckých loktů, má daleko k dokonalosti.
Závěrečné zprávy o cestách poslanců za exotikou jsou pak často jen omamnou snůškou blábolů. Nebýt poslanců válejících se v teplých pramenech Islandu, nevěděli bychom například, že „teplá voda z přírodních pramenů je široce využívána pro vytápění a není neobvyklé, že tento systém ohřevu využívají Islanďané i v rekreačních chatách“.
Čtěte také: Vládní letka prořídne, nemá na opravy
Snahou vlády by proto nemělo být ani tak kazit prezidentu jeho exotické výlety do Senegalu, ale především postavit zákonodárce do latě. Jeden z nejlepších systémů mají ve švédském Riksdagu. Cesty řadových poslanců nesmějí být v době zasedání parlamentu, členové delegace nesmějí svévolně zvát poslance z jiných zemí do Švédska a studijní cesty musejí alespoň ze čtvrtiny doplácet.
Kdyby se u nás podařilo zřídit něco podobného, cestovní kancelář Sněmovna & Senát by rychle zašla na úbytě.
