Odboráři z Českomoravské konfederace odborových svazů už zkusili do svého čela postavit kdekoho. Odborářského „tátu“ Richarda Falbra. Funkcionáře z profese Milana Štěcha. Lidového tribuna Jaroslava Zavadila. Co předák, to jiný charakter. Jejich cesty ale skončily až příliš podobně. Falbr je europoslancem za ČSSD, Štěch senátorem za ČSSD, Zavadil poslancem za ČSSD.
Jestli se také Josef Středula nechá od socialistů koupit, pak bude už skutečně těžké někoho přimět, aby bral odbory ještě vážně. Pravicoví politici by pak měli urychleně navrhnout, aby se příspěvky placené členy odborů už neodečítaly z daňového základu na účet eráru, ale rovnou na účet Lidového domu.
Středula ale snad ještě má poslední šanci být dobrou volbou pro odbory a zároveň velkým bolehlavem pro velké zaměstnavatele a politiky. Od dosavadních odborářských bossů se totiž odlišuje v několika důležitých věcech. Není nepodstatné, že poprvé od listopadu 1989 je předsedou odborů někdo, kdo nevlastnil rudou knížku a ČMKOS se mu neplete s ROH.
Co se týče politizace, ještě podstatnější je způsob, kterým porazil svého protikandidáta Václava Pícla. Porazil jej totiž na hlavu a snad to bylo i proto, že si odboráři uvědomili zhoubnost svého propojení s ČSSD a odmítli ve svém čele socialistického exposlance. Pícl se dokonce nedostal ani do předsednictva.
Nezdravé srůstání ČSSD a ČMKOS začalo za Richarda Falbra, když se předák nechal sociální demokracií zlákat ke kandidatuře do Senátu. Jeho nástupci už pak post předsedy odborů vždy vnímali jako předstupeň kariéry v ČSSD. Kdoví, zda to nebyl pracovní návyk z dob ROH, kdy to tak zcela standardně fungovalo. Nikde okolo nás se totiž takové sepjetí jedné strany a odborů nevidí. Buď si odboráři úzkostlivě hlídají svou nezávislost jako na Slovensku, nebo straníky sociální demokracie v odborových řadách rozřeďují křesťanští demokraté či Zelení jako v Německu. Jen v Česku jsou odbory kraválovou úderkou jediné strany.
Středula samozřejmě nemá jen plusy. Loni jeho domovský svaz KOVO ztratil svého nejsilnějšího člena. Mladoboleslavští škodováci odešli, protože se jim nechtělo platit vysoká procenta z jejich relativně vysokých platů na konto ČMKOS. Středula to nedokázal vyřešit, a tak mu naráz pláchlo 20 tisíc lidí. Je to tedy opravdu ten nejlepší kádr na zvrácení trendu hubnoucí členské základny celých odborů?
Středula sází na to, že být odborářem se pořád vyplatí. Opakuje úspěchy kolektivních smluv a nyní mu jde na ruku i vláda se zvýšením minimální mzdy. Ale to nestačí. Středula má paradoxně těžší situaci než jeho předchůdci z posledních let. Demonstrovat proti Miroslavu Kalouskovi nebylo nic těžkého. Středula ale bude muset ukázat nezávislost a vlastní politiku proti ČSSD. Když neuspěje ani on, mohou se odbory klidně znovu přejmenovat na ROH.
Čtěte také:
Josef Středula: Být v odborech je víc sexy než být v politické straně
Odbory chtějí bojovat s nezaměstnaností a podpořit ekonomiku
