Hlavní lídři pražských kandidátek do podzimních sněmovních voleb jsou jasní. Ale „typický Pražan“ stejně nemá koho volit. Pokud ještě stále platí stará zkušenost, že v hlavním městě má šanci nejlépe uspět liberální kandidát spjatý s metropolí, pak se velké strany přehánějí v tom, kdo své potenciální voliče účinněji odradí.
Obyvatelé Prahy jsou k „náplavám“ na pražských kandidátkách poměrně tolerantní, ale stejně. První kandidátka ODS Miroslava Němcová si ještě v minulých volbách v předvolebním spotu připíjela pivem se Stanislavem Bernardem na zdar Vysočiny, kde žije a kde také vždy kandidovala. Proti ní za ČSSD bojuje o přízeň Pražanů odborářský boss z Nového Města nad Metují Jaroslav Zavadil. Jen předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg má k Praze zřetelnější pouto. Ale pokud volič chce volit někoho, kdo se bude bít například za rozpočtové určení daní výhodnější pro Prahu, tak nad lídry všech tří hlavních stran může tak nanejvýš hromadně zlomit hůl.
O domovskou příslušnost ale nejde v první řadě. Mnohem podivnější je soutěž stran ve výběru hlavního kandidáta, který Pražany co nejvíce odpudí. Nejlepších výsledků v Praze ODS dosahovala s propagátory „klausismu s lidskou tváří“. Pavel Bém v časech své největší slávy přísahal na hodnoty ODS, ale i registrované partnerství a dekriminalizaci marihuany. Mirek Topolánek byl náplavou, ale zkoušel to na Pražany podobným stylem. Stejně tak před třemi lety David Vodrážka, nyní už naštěstí v podstatě zapomenutý. Ale proč prosím Miroslavu Němcovou s image konzervativní dámy milující přírodu své rodné Vysočiny?
ODS si ovšem v tomto směru nemá co vyčítat s konkurenční ČSSD. Jestli v Praze socialisté kdy trochu zabodovali, tak vždy s liberály typu Petry Buzkové či Jiřího Dienstbiera. Jaké z toho pro stranu plyne poučení? Že je třeba nasadit mimopražského odboráře, podle nějž bylo v padesátých letech lépe než nyní. Není v silách lidského rozumu takový krok pochopit.
Stejně šíleně se chovají komunisté, kteří by v Praze mohli docílit historického úspěchu. Těžko ale s kovanou stalinistkou Martou Semelovou, která se nejspíš bude předhánět se Zavadilem v oslavách gottwaldovské sociální politiky. Jasným pražským lídrem měl být přijatelnější Jiří Dolejš, který před rokem senzačně vyhrál první kolo senátních voleb v Praze 8. Nepříliš „pražský“ je i lidovecký lídr Daniel Herman, který jistě zláká věřící, ale není vůbec jisté, zda osloví svým příběhem i další dvě tři procenta voličů potřebná k zisku poslaneckého mandátu.
„Typický Pražan“ tak při pohledu na větší strany nevidí nikoho svého. Kdo na tom vydělá? Paradoxně asi nejvíc Karel Schwarzenberg, který má šanci před zástupem pražských liberálů znovu udržet své hlavní životní tajemství, že je vlastně konzervativní římský katolík starého venkovského střihu.
Čtěte také:
Předčasné volby: Němcová chce kandidovat jako superlídr ODS v Praze
Zemanovci mají zřejmě dalšího ministra do voleb, Toman zvažuje kandidaturu
