Kdyby to byla vláda legitimně ustavená z vůle parlamentních stran, Jiří Rusnok by jistě patřil k těm úspěšnějším manažerům, kteří se ocitli v premiérském křesle. Nejen že funkci zvládá se základní slušností a lid ho za to náležitě miluje, ale zjevně čte i papíry, které mu přijdou ve Strakově akademii na stůl.
Jenže sebevětší profesionalita nepřebije fakt, že je premiérem bez důvěry a legitimity. A také bez moci. Ministři mu z „vlády odborníků“ dělají předvolební show a programově se odmítají chovat jako členové vlády v demisi. A ČSSD by si zase zjevně ráda udělala v Senátu ze zákonných opatření Rusnokovy vlády vlastní předvolební agitku. A premiér může jen krčit rameny.
Rychlý předvolební čas už to odnesl, ale není to přece tak dávno, co Rusnok po neúspěšném boji o důvěru vládě poslancům slíbil, že kabinet už žádné zásadní personální či strategické změny dělat nebude. Jenže ministři si zjevně hledí více voleb než svého premiéra. Vyčnívá především ministr dopravy Zdeněk Žák, který nejprve bez důvěry poslanců čistil České dráhy a nyní, důvěra nedůvěra, stejně radikálně čistí Ředitelství silnic a dálnic a další podřízené instituce. A co na to Rusnok? Že prý by to dělal jinak.
Ministři ve volebních dresech SPOZ ale nejsou jediným neovladatelným prvkem Rusnokova vachrlatého vládnutí. Premiér se správně vzpírá i plýtvání zákonnými opatřeními. Dobře ví, že pokud by jich do Senátu poslal příliš mnoho, tamní oranžová většina by si z nich mohla snadno udělat volební představení. Ministrům proto zakázal už několik jejich legislativních nápadů včetně těch urgentních, jako je nové nastavení regulačních poplatků v nemocnicích. Dokonce se vzepřel prezidentovi, který chtěl zákonným opatřením zabránit nulovému zdanění dividend.
Přesto některé normy Rusnok protlačit chce – především zvýšení plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce. A protože je premiérem bez vojska, tedy bez vlastních zákonodárců, může nanejvýš do Senátu posílat hrozby, že opatření z horní komory zase stáhne, pokud by se senátoři v předvolebním opojení snažili závodit v tom, kdo dá za státního pojištěnce více.
Rusnok už asi sám tuší, že jako premiér dosáhl svých limitů. Nemůže nic prosazovat, může pouze brzdit svou partu neposlušných ministrů a čekat na novou sněmovnu. Volby mu také konečně vyjasní i loajalitu mnohých kabinetních kolegů – zda více poslouchají jej jako premiéra, nebo předsedu, případně čestného předsedu SPOZ.
Sice se čile spekuluje, že by za určitých okolností mohl Rusnok i po volbách pokračovat v premiérské funkci, ale dosavadní zkušenost mu snad dostatečně napovídá, aby případnou nabídku odmítl. Být premiérem je jistě kariérní vrchol. Ale být premiérem-statistou, to se dá vydržet jen pár měsíců.
Čtěte také:
Rusnok: Nezvládli jsme to. Z EU nevyčerpáme 30 až 70 miliard
Rusnoka vyděsily obchody Čepra. Jeho šéf musí vysvětlit neprůhledné transakce
