Včera v Senátu rozhodně nešlo v první řadě o kritizovanou novoroční amnestii. Ta platí, a i když je to k pláči, platit bude i poté, co senátoři přestanou fabulovat na téma nereálné možnosti soudního zrušení části amnestie, či dokonce prezidentovy velezrady.
Na konferenci v Senátu šlo mnohem více o otázku, jak nově upravit pravomoci prezidenta v ústavě. Takové požadavky se sice ozývají už léta, ale každý cítí, že po neuvěřitelné amnestii z pera Václava Klause je situace mnohem zralejší k novému sepsání role hlavy státu.
Autor těchto řádků ještě v roce 2009 během sporu okolo Klausova lavírování s podpisem Lisabonské smlouvy hájil dikci současné ústavy. Prezidenti přicházejí a odcházejí, v základním zákoně ale zůstává myšlenka spoluautora ústavy Vojtěcha Cepla, že základní zákon je především souborem obecných pravidel společnosti, ne rákoskou na intrikující funkcionáře.
Bohužel tato hezká a bezpochyby správná ústavní teorie opakovaně kapituluje před českou realitou. Klaus na Nový rok ukázal, jak je pro něj snadné z oněch obecných pravidel společnosti vystoupit. Premiér to podtrhl svým chápáním kontrasignace jako tupého notářského úkonu.
A ministr spravedlnosti včera umístil třešničku na dort, když zdůraznil, že amnestie nikomu neublížila. Asi neví o zástupech podvedených, jimž citelně klesla šance na náhradu škody. A pokud jde o etickou rovinu amnestie, tak asi nečetl ani tu symbolickou zprávičku, že amnestovaný kriminálník v Turnově přišel za seniorem, jejž okradl, a vysmíval se mu.
Ke Klausovým chybám se bohužel přidává i entrée zvoleného prezidenta Miloše Zemana. Svou úvahou, že „extenzivní výklad ústavy“ mu umožňuje v parlamentní demokracii odvolat premiéra, kdy se mu zlíbí, poděsil jistě i nejednoho svého voliče.
Konzervativci vyznávajícímu heslo „na ústavu se nesahá“ lze ideový přemet usnadnit tím, že základní zákon se stejně bude otevírat. Neudržitelný průběh shromažďování 50 tisíc podpisů u občanských kandidátů na prezidenta si vyžádá snížení kvóra a podmínku ověřených podpisů. Když už se bude ústava novelizovat, lze při té příležitosti vsadit prezidenta do svěrací kazajky. Měl by být omezen termínem při podpisu mezinárodních smluv po jejich parlamentní ratifikaci, neměl by mást veřejnost nepodepisováním zákonů, milosti a amnestie by schvalovala celá vláda, centrální bankéři by mohli podléhat souhlasu Senátu.
Jistě, už to není prezident, ale pouze onen příslovečný kladeč věnců. Ale bohužel nelze jinak. Zahoďme v případě prezidentských pravomocí vznešené obecné ústavní paragrafy. A přepišme je do podoby návodu na obsluhu vysavače.
Čtěte také:
Zeman: Jako prezident mám možnost odvolat premiéra. Bez podmínek
Amnestie zastavila 327 kauz. Zejména majetkových a hospodářských
Klausův projev byl státnický, míní Nečas. Amnestii spolupodepsal
