Kypřané se vzpouzejí a není vůbec jisté, jak nakonec záchrana této malé součásti eurozóny dopadne. Ale už nyní je jisté, že lídři měnové unie vymysleli ve všech ohledech to nejhorší řešení z možných. Přitom právě na Kypru mohla eurozóna ukázat, že už konečně našla recept na protahovanou dluhovou krizi.
Nejprve čistě prakticky. I takový Antonín Zápotocký věděl, že když je třeba lidi připravit o peníze, není nutné jim to vytrubovat předem. Na konci května 1953 přísahal na pevnou československou korunu, aby prvního června ožebračil svůj lid měnovou reformou. V Bruselu to však zjevně nechápou.
Ministři financí eurozóny nejprve veřejně podmínili deset miliard eur pomoci očesáním vkladů v kyperských bankách speciální srážkovou daní. Kypřané se zcela logicky okamžitě vrhli alespoň na bankomaty, když už během svátků nemohli na samotné banky. A pak se ještě vše zadrhlo mezi kyperskými zákonodárci, kterým se pochopitelně nechce trestat drobné střadatele.
Celé ožebračení vkladatelů tak pravděpodobně proběhne jen proto, že kyperské banky už nyní zcela protiprávně zmrazily peníze na účtech ve výši zamýšlené daně. Kombinace amatérismu, retroaktivity a plnění příkazů cizích států bez právní platnosti, to je doopravdy husarský kousek.
Výsledkem celého zpackaného kyperského dobrodružství se tak snadno může stát run na banky v dalších státech. Z pomalého odtékání vkladů z jihu Evropy se najednou stane závod. A možná nejen na jihu. Kyperský precedens může zle zavařit třeba i lotyšským bankám, odkud se stáhne ruský kapitál, aby nedopadl jako ve Středozemí.
Přitom Kypr byl jasným příkladem země, kde šlo využít nové možnosti sanovat z Evropského stabilizačního mechanismu přímo finanční domy. Problémem Kypru jsou totiž především banky, které do počátku krize spravovaly jmění ve výši osminásobku ročního kyperského HDP.
Eurozóna měla vynechat vládu a odvážně se pustit do restrukturalizace jednotlivých bank podle toho, co je pro kterou nejlepší. Tím by se rozetnul začarovaný kruh zadlužená banka – zadlužený stát – reptající německý daňový poplatník. V každé bance mohla eurozóna na míru namixovat prodej majetku, očesání věřitelů a očesání velkých střadatelů, především Rusů pobývajících na Kypru na daňové dovolené.
Z relativně malého kyperského problému si tak eurozóna zbytečně vytvořila velké systémové riziko. Takové, které se může nakonec projevit hromadným jihoevropským runem na banky. Stačilo přitom málo, a Kypr se mohl stát vydařeným příkladem relativně rychlé a účinné záchrany bank. Takový příklad by se pak nemusely bát následovat ani španělské či slovinské finanční domy.
Čtěte také:
Kypřané v šoku ze zdanění vkladů - nečekali je ani politici
Obavy o Kypr srážely akciové trhy
Zdanění vkladů Kypřanů zřejmě neschválí parlament, obává se vláda
