Není Václav Klaus jako Václav Klaus. Ještě jako předseda ODS tepal socialistickou vládu, že rezignuje na důchodovou reformu, „podmínku dlouhodobého ozdravení veřejných financí“. Během prvního prezidentského funkčního období už razil strategii ani ryba, ani rak. Přesněji řečeno, nechtěl problém „zplošťovat na binární rozhodnutí“.
Když se vláda Petra Nečase do reformy konečně pustila, s významným mlčením, tedy ostentativním nepodepsáním základních zákonů k reformě, nechal penzijní revoluci přes Hrad projít. A na konci druhého funkčního období tu máme Klause, který pět minut před spuštěním reformy celé snažení zákeřně potápí vetem dvou prováděcích norem.
Prý tu chybí dostatečný společenský konsenzus. Nesporný fakt, že je Klausovo veto směšně odůvodněné, by ovšem neměl zakrýt holou skutečnost, že zlomyslný prezident hází vidle do špatně připravené reformy.
Trochu to vypadá jako vtip. Klaus protestuje proti silovému protlačení reformy bez širší dohody. Ten Klaus, který svou politickou kariéru zahájil bojovým protlačením scénáře ekonomické reformy. Ten Klaus, který nenávidí konsenzuální střední či „třetí“ cesty. Ten Klaus, který vždy kritizoval, že žádná polistopadová vláda se nedostala k pořádné penzijní reformě.
Hrad se nesmí zlobit, ale v tomto velmi pozdním odporu proti reformě důchodů bude každý nutně číst mezi řádky. Nehraje veto náhodou do not rebelujícím poslancům ODS, jejichž cena se kvůli nutnosti přehlasovat prezidenta zase o trochu zvyšuje? Nepojišťuje si Klaus Nečasův konec vedle křížku nad daněmi a církevními restitucemi i křížkem nad penzijní reformou?
Člověk by si snad i rád natruc penzijní reformu zamiloval, když vidí, jak účelově se jí hází klacky pod nohy. Ale nejde to. Klaus bojkotuje opravdu špatnou reformu, respektive její poslední část. Je zbytečné opakovat, že experti od Bezděkovy komise po NERV vždy navrhovali fondové spoření povinné a motivační. Místo toho je spoření dobrovolné, takže ti, kteří by měli spořit nejvíce, z něj vyklouznou.
A je také demotivující, protože místo snížení celkového placeného pojistného se zdanění práce nakonec ještě o dva procentní body zvýší. Těmito argumenty mohl Klaus, někdejší Reformátor s velkým R, zdůvodnit, proč kompromisnickou reformu odmítá a proč bude její přínos k dlouhodobé udržitelnosti tuzemského penzijního systému mizivý. Neudělal to.
Čtěte také:
Klaus znovu proti vládě: vetoval penzijní reformu
Nečas: Klausovy kroky nepomáhají stabilitě vlády
Druhý důchodový pilíř by měl být zaveden od příštího roku
Klaus vetem penzijní reformy dotáhl k dokonalosti svou letitou janusovskou tvář. V teoretické rovině zůstává tvrdým reformátorem volajícím po radikálním rovném základním důchodu. V praxi se ale jeho politika pohybuje v nejpodivnějších zákrutech. Tentokrát ve jménu prakticky nedosažitelného konsenzu nad penzijní reformou.
