Kdo před rokem v Evropě brutálně neškrtal v eráru, byl považován za šílence ohrožujícího makroekonomickou stabilitu své země. Kdo si nyní nepůjčuje a nenafukuje dluh betonováním, je považován za totéž. Paradigmatickou změnu potvrdila Itálie, když s dluhem 132 procent HDP místo dalšího šetření investuje tři miliardy eur do infrastruktury.
Začalo to v květnu, kdy Evropská komise dala šesti unijním zemím více času na snižování deficitu. Šetření se rázem stalo takřka sprostým slovem. Itálie toho ráda využívá a erár opět bobtná. Dle nového myšlení by tak měl být především nastartován růst a dluh se pak k bobtnající ekonomice relativně zmenší.
Jenže speciálně v případě Itálie to má riziko: pokud se italskou ekonomiku nepodaří těmi kilometry nového asfaltu zázrakem nakopnout, zbudou zase jen ty miliardové dluhy, kterých se Itálie kousek po kousku minulé dva roky tak obtížně zbavovala.
Čtěte také:
Nová italská vláda schválila balík opatření na podporu růstu
Itálii povede velká koalice. Vydrží?
Italští poslanci vyslovili důvěru vládě Enrica Letty
