Předsedovi senátu německého ústavního soudu Andreasi Voßkuhlemu se kouzlem nechtěného povedlo mnohasetstránkový komplikovaný nález o Evropském stabilizačním mechanismu a fiskálním paktu shrnout do pár vteřin. Omylem totiž námitky stěžovatelů označil za odůvodněné. Ostatní soudci se znepokojeně otočili.
Voßkuhle se rychle opravil a německé vládě se konečně pořádně ulevilo. Přeřeknutí dokonale ilustruje situaci. Odmítnutí zřízení stálého eurovalu bylo nemyslitelné, avšak odpůrci ve stížnosti mají v mnohém pravdu.
Úleva ze schválení ESM nepramení ani tak z toho, že by šlo o nějakou kdovíjak správnou věc. Kritika morálního hazardu v čím dál propojenější transferové unii je od hádek o dočasný euroval EFSF dobře známá. Oddychnutí plyne spíše z toho, že se na dosud neexistující ESM už nabalilo tolik povinností, že zamítnutí mechanismu si už nikdo z evropských lídrů nedokázal představit. Aniž by ESM měl zelenou, už se jím virtuálně dotují španělské banky. A minulý týden jej Evropská centrální banka zahrnula do postupů, jimiž chce vykupovat dluhopisy krachujících států eurozóny.
Německý poslanec Peter Gauweiler, který stížnost do Karlsruhe poslal, rozhodně není poražen na hlavu. Podmínka německého ústavního soudu, že musí být právně zajištěna horní hranice německého ručení v ESM, je něco jako dekret o tom, že bouřka za okny už nesmí za žádných okolností zesílit. Co se nakonec stane se 700 virtuálními miliardami eur v eurovalu, totiž v tuto chvíli nikdo netuší. Notorický stěžovatel Gauweiler si už může chystat novou žalobu napřesrok, až v eurovalu dojdou peníze a evropští lídři budou chtít v zájmu záchrany eura fond zase o trochu přifouknout.
Stejně tak poslední Gauweilerovu stížnost, v níž se dožadoval odložení rozhodnutí ústavního soudu kvůli nové politice ECB, nelze brát jen jako umíněný vrtoch, který měl na poslední chvíli znemožnit ústavní posvěcení ESM. Na Gauweilerově argumentaci je totiž mnoho pravdy. K čemu je Německu horní limit v ESM, když ECB může dle svého uvážení prostřednictvím výkupu dluhopisů nekontrolovatelně rozjet rotačky na peníze? Ano, zatím prý ECB bude nakoupené dluhopisy sterilizovat jinde. Ale jde o princip. V Evropě už Německo vynucováním podmínek v eurovalech mnoho nezíská. Hlavním hybatelem se stává ECB. A tam, jak známo, Bundesbank naposledy prohrála poměrem 1:22.
Čtěte také:
Stabilizační mechanismus začne v říjnu
Po prohraném soudu hovoří o úspěchu i odpůrci ESM
Tento bolehlav ale už do Karlsruhe nepatří. Prací soudců bylo uvést eurovaly do elementárního souladu s německým základním zákonem. To se jim různými podmínkami a omezeními podařilo. S čím dál hůře rozehranou partií Bundesbank proti ECB už taláry ústavních soudců nijak nepomohou.
