Je to skvělý den pro evropskou demokracii, prohlásil ve středu předseda Evropského parlamentu Martin Schulz poté, co jeho instituce zablokovala evropskými lídry dohodnutý dlouhodobý rozpočet Evropské unie do roku 2020.
Skutečně se to tak na první pohled může zdát: zodpovědní europoslanci chtějí po lídrech, aby nejprve vyrovnali díry v končícím rozpočtu, dále žádají větší podporu prorůstových politik či flexibilní přesouvání peněz mezi kapitolami, jak bude zrovna potřeba. Ale zdání bohužel klame.
Evropský parlament „vydělal“ na Lisabonské smlouvě z roku 2009 nejvíce ze všech unijních institucí. Rozšiřování pravomocí jediného evropského přímo voleného zastupitelského tělesa mělo utišit hlasy, že EU je hájemstvím nevolených bruselských eurokratů. Na schvalování unijních rozpočtů je ale hezky vidět, jak ono potírání demokratického deficitu v EU vypadá. Až do Lisabonu mohl europarlament rozhodovat jen o menší části unijních financí. Nyní jej už nelze nijak obejít a vidíme, k čemu to vede.
Okamžitě poté, co evropští lídři v únoru odsouhlasili úsporný sedmiletý rámec za 960 miliard eur, se ozval Schulz, že tato těžko vyjednaná dohoda u europoslanců neprojde. A jako vlajkonoš demokratické odpovědnosti v EU začal drsně vyhrožovat, že europoslanci budou o rozpočtu hlasovat tajně. Přeloženo do češtiny, budou moci maximalizovat požadavky pro organizaci, která je živí, bez ohledu na škrtací vlnu v národních rozpočtech.
Nakonec se hlasovalo veřejně, protože europoslanci z hlavních frakcí vymysleli mnohem lepší taktiku. Evropské radě mohou po právu omlátit o hlavu nedostatečné financování dosavadních závazků. Stačí třeba vzpomenout na program Erasmus, který se koncem minulého roku ocitl na suchu. Jenže proč vadí účetní šlendrián europoslancům až teď, když Evropský účetní dvůr pravidelně odmítá auditovat rozpočty kvůli vysokému procentu rozkradených prostředků?
Europoslanci hlavních frakcí spíše jen jinými prostředky chtějí dosáhnout navýšení výdajů. Co hůře, požadavek flexibility v přesouvání peněz mezi rozpočtovými kapitolami jde fakticky proti zvýšení transparentnosti unijního dění. V praxi by to totiž mohlo znamenat, že na summitu se lídři porvou o peníze pro zemědělce a europoslanci pak nevyčerpané finance potichu s plnou pusou řečí o flexibilitě přesunou jinam. Třeba i na lepší účel. Ale tento přístup podkopává smysl celé unijní centrálně plánované sedmiletky.
Verdikt europarlamentu nejspíše nic zas tak vážného neznamená a do konce léta bude mírně upravený rozpočet schválen. Ale že bychom boj europoslanců za navyšování rozpočtu měli oslavovat jako svátek unijní demokracie, to opravdu ne.
Čtěte také:
Europoslanci shodili budoucí rozpočet
Martin Schulz: Silná EU potřebuje silný rozpočet
„Deal done“, píše Van Rompuy. Rozpočet EU ale ohrožují europoslanci
