Na dnešní zahajovací večeři summitu Evropské unie by se mělo podávat úplně stejné menu jako před rokem, ať už se tenkrát jedlo cokoli. To proto, aby se podařilo dokreslit atmosféru, v níž budou němečtí lídři ostatním představovat svou vizi nového evropského komisaře, který by vládl nad národními rozpočty jednotlivých zemí.
Kontrolní otázka číslo jedna: Jaký je rozdíl mezi současným německým návrhem a poněkud pozapomenutým rok starým návrhem nizozemského premiéra na zřízení zvláštního eurokomisaře s právem vetovat rozpočty fiskálně neukázněných vlád? Pokud si odpovíme, že žádný, musí logicky následovat otázka druhá: Kam jsme se tedy v řešení evropské krize za rok posunuli? Odpověď tušíme, ale bojíme se ji vyslovit.
Nemohoucnost Evropské rady je o to zjevnější, že druhý podstatný hráč, tedy Evropská centrální banka, během onoho roku o svém směřování jasně rozhodl. ECB svolila k neomezenému výkupu dluhopisů bankrotujících států s kratší splatností, ovšem jedině za podmínky, že státy nejprve spadnou pod euroval ESM.
Jenže ESM se neodhodlá ani k záchraně bank, dokud nebude ustanoven společný bankovní dozor. A na něm se tento summit zcela jistě neshodne. Ať už je člověk eurohujerem, nebo euroskeptikem, každému je snad jasné, že držet ECB tímto způsobem v šachu je pramálo prospěšné. Budou se tedy nejspíše vymýšlet pochybné předběžné úvěrové linky z ESM pro Španělsko a jiné ad hoc záchranné balíčky. Jaký je pak ale rozdíl mezi fungováním loňského narychlo slepeného prozatímního eurovalu EFSF a letos slavně schváleným permanentním eurovalem ESM?
Nejhorší by bylo, kdyby před těmito akutními problémy eurolídři opět utekli k vymýšlení vzdušných zámků na příští léta. Německý „überkomisař“ tady zjevně hned tak úřadovat nezačne, protože takový zásah do fiskální suverenity států by si žádal rozsáhlou a zdlouhavou změnu smluv. Ještě méně podstatné je francouzské šálení prorůstovým balíčkem za 120 miliard eur, které ovšem nikdo nemá. A se vším respektem k německým eurům utopeným v Řecku – i ta jsou nyní menším problémem než zablokovaný záchranný mechanismus ECB-ESM.
Doufejme, že po řeči Němců o „überkomisaři“ nezhořknou účastníkům summitu při večeři sousta v ústech natolik, aby zapomněli na to, co je opravdu podstatné. Před rokem možná ještě mělo smysl hovořit o nizozemském návrhu a vyhození Řecka z eurozóny.
Čtěte také:
Summit EU svede boj o dozor nad bankami
Povejšil: Vznik bankovní unie nebude událost, ale proces
Nečas je připraven zablokovat vznik bankovního dohledu EU
Po roce nicnedělání ale eurolídři už dávno nejsou pány dění. Pokud se položí Španělsko, jedinou záchranou se stane nákupčí poslední instance – ECB. Hlavním úkolem summitu je proto nyní výhradně snaha, aby se ECB v její špinavé práci, kterou musí dělat za neschopné politiky, nekladly do cesty zbytečné překážky.
