Boj o výši a strukturu daní má být vždy jedním z pilířů předvolebního střetu pravice a levice. Jen si vzpomeňte: v roce 2002 rovná daň ODS proti minimální mzdě a registračním pokladnám ČSSD.
O čtyři roky později vítězství pravice a rovná daň ze superhrubé mzdy. Ale už v krizovém roce 2010 bylo jasné, že ekonomika v recesi toho politikům mnoho nedovolí. A nyní po vlně zvyšování daní je možností ještě méně. Přesto některé strany vyvolávají nebezpečného předvolebního ducha škodlivých daňových změn.
Smutný je pohled na českou pravici. Kde jsou ty časy, kdy ODS sebevědomě burcovala za „jednoduchou, nízkou a rovnou daň, a to jak z příjmů fyzických, tak právnických osob“. Před třemi lety už jen opatrně slibovala, že nebude zvyšovat daně. Nakonec i to porušila. Pokud si nyní ODS či TOP 09 dá na billboardy okolo dálnic například heslo „Už žádné zvyšování daní“, mohla by mít taková drzost za následek jistě dramatický nárůst nehodovosti. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek dobře ví, že o financích by měla pravice tyto volby spíše mlčet, a raději tak chytře portrétuje volební klání jako bitvu o svobodnou parlamentní demokracii.
Na levici, která se už vidí ve Strakově akademii, je však snad ještě tristnější pohled. ČSSD nic nezapomněla a nic se nenaučila. A tak bohužel chce stagnující ekonomiku opět zaříznout zvyšováním daní. Drobné živnostníky, které má ČSSD za parazity, krutě postihnou registrační pokladny a chystané zvýšení odvodů na úroveň zaměstnanců. ČSSD dál natrvalo zavede daňovou progresi, kterou už vlastně pro bohaté uzákonila vláda Petra Nečase, jen ty bohatší z nás ještě trochu více „podojí“.
Z hlediska příjmů státu je ale nejnebezpečnější chystané zvyšování korporátní daně. Devatenáctiprocentní sazba je v regionu obvyklá, ale ČSSD ji chce zvyšovat a ještě po vzoru středoevropských autoritářů Roberta Fica či Viktora Orbána zavádět speciální vysoké sektorové daně. Jenže výběr daně z příjmu právnických osob momentálně klesá. Možná je potřeba přísnějšího berňáku, možná je třeba snížit daňové zatížení práce, ale určitě ne firmy dusit vyšší korporátní daní.
Tyto volby jsou obzvláště žalostné také proto, že ani menší strany nic kloudného nenabízejí: zrušení daně z příjmu fyzických osob Svobodných či nová daň ze sladkých potravin z dílny zelených jsou šílenosti právem odsouvané mimo hlavní debatu. Zbývá tak jen jediná útěcha: předvolební kampaň je jedna věc, povolební realita stagnující ekonomiky, která nedává moc šancí k daňovým experimentům, věc druhá.
Čtěte také:
