Každý z premiérů, kteří sloužili pod prezidentem Václavem Klausem, dřív či později pochopil, že s tímto alfasamcem polistopadové politiky nelze být nikdy zcela zadobře. Po Klausem zpráskaných levicových, pravicových i nestranických premiérech proto Petr Nečas zkusil metodu naprosté kapitulace.
Oči mu snad otevřela absurdní kauza prezidenta v roli nedobrovolného hráče airsoftu. Podle Klause premiér nad tímto „atentátem“ neprojevil dostatečné pohoršení.
Teď už i Nečas ví, že s Hradem nelze být ve smíru. Ani kdyby svého prostořekého poradce Romana Jocha rituálně obětoval na prvním nádvoří na Hradčanech. Spor o atentát, který se nekonal, je ale jen dovršením celé řádky kauz, ve kterých Nečas působil slabě a nakonec prohrál. To nemůže dlouhodobě politicky přežít.
Vnímáte senátní a krajské volby jako referendum o vládě Petra Nečase.
Nečasova politika se vždy řídila chytrým krédem, že malé bitvy se mohou prohrávat, jen když se nakonec vyhraje válka. Proto mu – pro mnohé zcela nepochopitelně – nevadí, že celkem rychle po nečekaném vítězství v parlamentních volbách začal působit mdle, slabě a kompromisně. Hlavně že reformy nějak kulhají skrz legislativní proces.
Když se přede dvěma měsíci premiér chválil, že jeho vláda má z 60 procent splněné programové prohlášení, ostře to kontrastovalo s obecným dojmem nemohoucnosti, který kabinet vyvolává. Nečasův odpor k nezbytnému politikaření se mu nyní vymstil.
Spor o „atentát“ je příkladný. Zatímco nerudný Mirek Topolánek měl ve válce s Klausem na své straně alespoň své příznivce, Nečas nemá nikoho. Vždyť kdo mu tleská za odvolání Jocha? Titíž spolustraníci, kteří mu do měsíce nejspíše potopí konsolidační balíček, a tím i vládu.
Nečas jako by se stále nemohl rozhodnout, zda kromě státnického vládnutí chce jako premiér dělat i tu nevábnou politiku okolo. V ODS živil rok naději, že je se svým místopředsednickým týmem skutečnou nadějí na očistu strany, aby se nakonec v touze po obhájení předsednického křesla přiklonil k regionálním šíbrům Bendlovi, Kubovi a Blažkovi.
Ve vládě stejně tak živil svou frází „padni, komu padni“ dojem, že špatný ministr u něj nevydrží ani den navíc. Ale nyní ministerstva rozdává za stranickou podporu a trpí v kabinetu zjevně přesluhující ministry Vondru či Dobeše.
Čtěte také:
Nečas: Klausovy kroky nepomáhají stabilitě vlády
Klaus znovu proti vládě: vetoval penzijní reformu
Klaus považuje prohibici za nerozumnou a siláckou, Nečas za nezbytnou
Nečas akutně potřebuje proměnit styl svého vládnutí. Ať už bude chtít oživit svoji skomírající auru „pana Čistého“, nebo se dá na pragmatickou reálpolitiku. Každopádně musí utnout svou sérii rozpačitosti a ústupků. Zachování Jocha jako protiváhy velkohubě štěkajícího poradce z Hradu mohl být dobrý náznak začátku. Bohužel Nečas raději opět volil kapitulaci.
