Vláda v demisi se pokouší na poslední chvíli zachránit reformu penzí. Zatraktivnění podmínek pro vstup do druhého pilíře je ale marná práce. Prodloužení doby pro rozhodnutí, zlepšení podmínek pro dědění naspořené částky či renta na kratší dobu připomínají přihazování šlehačky na zákusek, který se už tak jako tak připálil.
Nejbizarnějším nápadem je pak vstup do fondů „na zkoušku“ – budeme si moci pět let spořit do svého a ohlodávat první pilíř. A pak z fondů vesele bez jakékoli sankce odejít.
Končící vláda by si měla prostě přiznat, že reformu nezvládla. Kosmetické změny nepřivedou půlmilion účastníků potřebný pro to, aby reforma měla nějaký systémový dopad. Nepřinutí ani chudší, aby začali střádat. Reformě prostě pořád chybí to zásadní: bič (povinnost vstoupit), případně cukr (celkové zmenšení odvodů). Ideální by samozřejmě bylo obojí.
• Čtěte také:
