Na inflaci se v Evropě čeká jako na Godota. S podobným úspěchem. Nízká inflace byla (a stále je) problémem i pro českou ekonomiku. Na rozdíl od většiny ostatních zemí je ale u nás inflace na vzestupu.
V posledních měsících se velmi pomalu začíná zvyšovat. Zejména kvůli slabšímu kurzu koruny. Její cestu vzhůru naproti tomu brzdí vývoj cen v zahraničí – Slovensko a Polsko se ocitly v deflaci, v eurozóně inflace klesla téměř k nule. Růst ekonomiky se prozatím nestačil výrazněji promítnout do vývoje cen. Po zbytek roku patrně inflace zůstane relativně nízká.
Pod potenciálem
Index spotřebitelských cen v srpnu meziměsíčně klesl o desetinu procenta, meziroční inflace se ovšem o desetinu procentního bodu zvýšila – na 0,6 procenta. V srpnu do vývoje spotřebitelských cen promluvily zejména sezonní faktory. Letní úroda snížila ceny zeleniny o 28 procent, brambory zlevnily o 25,6 procenta. Nicméně klesají také ceny nesezonních potravin, jako jsou mléko či sýry. Klesly také ceny alkoholu, lihovin, piva i vína. Snad jedinou nemilou skutečností je zdražení čokolády téměř o osm procent.
Sezona se projevila i v dalších částech spotřebního koše. Dobíhající letní výprodeje snížily ceny obuvi o 1,7 procenta. Naopak vrcholící letní turistická sezona zvýšila ceny v cestovních kancelářích o 3,1 procenta. Ceny pohonných hmot se v srpnu mírně snížily a částečně korigovaly zdražování v předchozích třech měsících.
S růstem ekonomiky a poklesem nezaměstnanosti se obvykle začíná zvyšovat také inflace. Nicméně dosavadní oživení hospodářství prozatím nebylo dostatečně silné na to, aby vrátilo využití českých výrobních kapacit na obvyklou míru. Ekonomika se stále nachází zhruba jedno procento pod svým potenciálem a tato mezera se pravděpodobně uzavře až někdy v průběhu příštího roku. Do té doby bude vliv domácí poptávky na inflaci jen velmi omezený.
Protiinflační počasí
Nízká inflace v zahraničí, leckde dokonce deflace, se projevuje v české ekonomice skrze dovozní ceny. Ty sice kvůli slabšímu kurzu koruny rostou, nicméně protiinflační působení zahraničních faktorů můžeme pozorovat na rozdílu ve vývoji vývozních a dovozních cen.
Na ty i na ony působí slabší kurz české měny, nicméně zatímco vývozní ceny se za poslední rok zvýšily o čtyři procenta, dovozní ceny pouze o 2,3 procenta.
Proti inflaci působí také počasí. Letošní úroda by měla být jedna z nejvyšších v historii. Podle odhadu ministerstva zemědělství by letošní sklizeň měla být třetí nejvyšší od roku 1920, kdy se začaly vést zemědělské statistiky. To ceny vzhůru nevytlačí.
Cenová setrvačnost
Klíčovým proinflačním faktorem tedy zůstává oslabení kurzu koruny po loňské intervenci centrální banky. Jádrová inflace se zejména díky tomuto faktoru posunula na 0,9 procenta a po pětileté deflační periodě pokračuje v pozvolném růstu. Přesto zůstává na hony vzdálena dvouprocentnímu inflačnímu cíli ČNB.
Inflace stejně jako deflace mají do značné míry sebenaplňující charakter. Inflační očekávání se z poměrně velké části formují podle dosavadního vývoje cen, což do inflace vnáší určitou setrvačnost. Proto se inflační očekávání firem pro spotřebitelské ceny, ceny hlavních výrobních vstupů a ceny jejich produkce v posledních měsících neustále snižovaly a nyní se pohybují pod dvěma procenty. Naštěstí se v Česku podařilo zabránit deflaci a riziku deflačních očekávání vedoucích ke spirále japonského typu. Eurozóně ale japonský scénář stále hrozí.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Deloitte
Čtěte také:
Inflace v srpnu zrychlila růst na 0,6 procenta
Ministerstvo financí: Mzdy se zvýší, inflace zůstane nízká a HDP poroste
