Česká ekonomika se po letech strádání zase jednou vyhřívá na výsluní. Aktuálně není v Evropě země, jejíž HDP by rostl rychleji. Z dosud známých výsledků překonaly tříprocentní hranici růstu HDP Slovensko a Španělsko a těsně se jí přiblížilo Švédsko. Ostatní evropské země rostly pomaleji. Dvě největší evropské ekonomiky mírně zrychlily, stále však rostou relativně pomalu: HDP Německa meziročně stoupl o 1,4 procenta, Francie o 0,9 procenta.
Česko tak zřejmě poskočilo na 85 procent průměru EU v HDP na osobu přepočteném paritou kupní síly a přeskočilo další zemi v tomto žebříčku – Kypr. Malta je na dohled.
Na první pohled to vypadá skvěle. Nicméně nedoháníme jen to, co jsme za ostatními ztratili v předchozích letech? Ve srovnání s koncem roku 2007, tedy dobou, kdy globální finanční krize teprve klepala na dveře, je dnes výkon české ekonomiky o pět procent vyšší. Slovensko je o deset procent výše, Polsko dokonce o celou čtvrtinu.
Strádání v předchozích letech ovšem české ekonomice přineslo i pár dobrých věcí. Za poslední dva roky se znatelně zlepšila relace produktivity práce a mezd. Přidejme k tomu oslabení kurzu koruny a dostaneme koňskou dávku medicíny na zvýšení konkurenceschopnosti. Diskuze o letošním vývoji ekonomiky nemůže opomenout mimořádné jednorázové faktory, které přispěly k výraznému zrychlení růstu.
Prvním z nich je dopad zvýšení sazby spotřební daně na tabákové výrobky. Na konci loňského roku tento faktor ovlivnil HDP negativně, letos naopak pomohl. Druhým mimořádným vlivem je dočerpávání strukturálních fondů EU z programového období 2007 až 2013. I v tomto případě se můžeme ptát, zda pouze nedoháníme, co jiné země zvládly dříve. Nicméně oba faktory dohromady mohly zrychlit meziroční růst HDP v prvním a druhém čtvrtletí letošního roku maximálně o jeden procentní bod, spíše však méně. I kdyby česká ekonomika rostla „jen“ o 3,4 procenta, stále by byla nejrychlejší v Evropě.
Klíčovou otázkou je, zda již ekonomika neroste příliš rychle. Odpověď je zásadní pro obě složky hospodářské politiky, fiskální i měnovou. Díky růstu ekonomiky například klesla míra nezaměstnanosti na pět procent, níže byla v posledních 18 letech jen v roce 2008, kdy se ještě na trhu práce nestačila projevit krize. Využití kapacit v průmyslu dosahuje 87 procent a převyšuje dlouhodobý průměr. Za této situace začínají mít firmy problémy nalézat kvalifikované pracovní síly nebo pozemky pro výstavbu nových výrobních kapacit. Může být správnou odpovědí na tuto situaci schodek veřejných financí dosahující téměř dvou procent HDP, nulové úrokové sazby a podhodnocený kurz koruny?
Autor je hlavním ekonomem společnosti Deloitte
Čtěte také:
Lukáš Kovanda: Montovnou zůstaneme, chybějící kvalifikací to není
Česká ekonomika překvapila, její růst nemá v Evropě konkurenci
Ekonomika šlape, Babiš by měl snižovat schodek razantněji, míní analytici