Situace ve Španělsku připomíná kocovinu po těžkém červeném vínu z oblasti Rioja. Včera se slavilo hluboko do noci, dnes vám třeští hlava k prasknutí a navíc se na vás valí jeden úkol za druhým. Než přišla zatím poslední finanční krize, nezažila španělská ekonomika 15 let recesi. Teď už čtvrtým rokem chřadne.
Nezaměstnanost vyšplhala z předkrizových osmi na současných téŠpanělská měř 25 procent. Přehřátý trh nemovitostí se zhroutil jako domeček z karet. Strhl s sebou banky a ty zůstaly na krku státu. Ten je ale sám příliš slabý, než aby jim pomohl. Už tak slabé kotníky veřejných financí navrch čím dál více okopávají regionální vlády.
Nejpalčivějším problémem je hledání cesty mezi Skyllou příliš vysokých schodků veřejných financí a Charybdou nekončící recese. Tato cesta může být tak úzká, že se na ni Španělsko vůbec nemusí trefit. Příliš přísná rozpočtová dieta může vést nikoli k nižšímu dluhu v poměru k HDP, ale naopak k jeho zvýšení (jako ve Velké Británii po první světové válce), anebo k rostoucímu napětí ve společnosti, které může vyústit v sociální nepokoje a separatistické tendence.
Šanci na přechod po úzké lávce mezi oběma hrozbami dává pokles úroků ze španělských dluhů. Ve včerejší aukci prodala vláda desetileté dluhopisy za 5,5 procenta. Ještě před třemi měsíci musela za desetiletou půjčku platit přes 7,5 procenta. Lví zásluhu na tom má ECB, která oznámila, že bude v případě potřeby zasahovat na trzích s dluhopisy, aby tlumila napětí. Podmínkou je ovšem odpovědná politika lokálních vlád pod dohledem trojky.
Ani to ale nemusí stačit. Španělsko si při parametrech fiskální politiky a výhledu ekonomiky pro příští rok může dovolit buď platit úroky maximálně do jednoho procenta, nebo musí zlepšit primární rozpočtovou bilanci o tři procenta HDP, což by ale zhoršilo HDP o 2,5–4 procenta. Nebo by Španělé museli nastartovat ekonomiku alespoň k tříprocentnímu růstu.
Co z toho vyplývá? Za prvé práce na strukturálních reformách, které zemi vrátí konkurenceschopnost, pracovní místa a růst. Za druhé jasný a důvěryhodný střednědobý plán na zastavení růstu zadlužení země včetně krocení regionálních veřejných financí, který nebude příliš překotný a neuvrhne zemi do spirály dluhů a recese a který se asi neobejde bez externí pomoci.
Čtěte také:
Tlak na Španělsko roste: rating se přiblížil spekulativnímu pásmu
ESM nemá dost peněz na pomoc Španělsku
MMF: Španělsko nezvládne splnit rozpočtové cíle
Tento plán ale musí být realistický – na rozdíl od plánu řeckého, o němž se již od počátku ví, že je utopický. Španělská vláda s žádostí o pomoc váhá, jenže oddechový čas, kterého se jí při aukci dluhopisů dostalo, nemusí trvat dlouho.
Každá kocovina jednou přejde. Jen aby se pro příště nezapomnělo, že je lepší pít víno vždy s mírou, i když to z oblasti Rioja je tak dobré.
Autor je hlavním ekonomem Patria Finance
