Zprávou týdne je zpomalení čínské ekonomiky. V posledním loňském čtvrtletí HDP Číny meziročně stoupl o 6,8 procenta, za celý rok se zvýšil o 6,9 procenta. Pomaleji tamní ekonomika rostla naposledy před 25 lety.
Mnozí jsou překvapeni, že čínské hospodářství zpomaluje. Spíše by ovšem bylo případné se ptát, jak je možné, že dokázalo tak dlouho růst při zvláštní kombinaci centrálně plánovaného a tržního hospodářství. V osmdesátých letech rostla Čína průměrným ročním tempem 9,4 procenta. V devadesátých zrychlila na roční průměr 10,1 procenta. V první dekádě tohoto milénia dosáhlo průměrné tempo 9,6 procenta. A v posledních pěti letech zvolnil růst na 7,8 a nyní již klesl pod sedm procent.
Otázkou je, jaká je vlastně realita. Čínské statistiky HDP někdy bývají zpochybňovány, například tamní způsob přepočtu z nominálního HDP na reálný.
Hromadící se nerovnováhy a strukturální problémy musely dostihnout i Čínu
Dílčí ekonomické statistiky naznačují o dost výraznější zpomalení, než tvrdí oficiální údaj o HDP. Například hodnotám indexu nákupních manažerů za loňský rok by odpovídal zhruba pětiprocentní růst HDP. Ostatně „svému“ HDP údajně příliš nevěří ani současný premiér, který se jednou zmínil, že se raději dívá na spotřebu elektřiny, objem nákladní dopravy a vývoj bankovních úvěrů. Budete-li chtít vypadat chytře, zmiňte se, že v případě Číny místo HDP raději sledujete „Li Kche-čchiang index“, který zahrnuje právě tyto statistiky.
Přes pochyby o důvěryhodnosti čísel je však jisté, že hromadící se nerovnováhy a strukturální problémy nakonec musely dostihnout i Čínu. Nadměrné investice a nevyužité výrobní kapacity, rostoucí zadluženost firem a domácností, klesající trh nemovitostí, pokles kurzu jüanu i přes intervence centrální banky za cenu klesajících devizových rezerv, otřesy na akciovém trhu. To jsou ve stručnosti příčiny a symptomy potíží čínské ekonomiky. Čínská vláda či centrální banka by mohly zpomalování hospodářského růstu zmírnit fiskálním stimulem či uvolněním měnové politiky, nicméně strukturální potíže se tím nevyřeší. Čínský model zkrátka naráží na své limity.
Na koho dolehne čínské zpomalení? Měřeno poměrem vývozu do Číny a HDP jsou vůči čínské poptávce nejvíce exponovány země jihovýchodní Asie a vývozci komodit, tedy Chile, Austrálie, Jihoafrická republika.
Přímá expozice české ekonomiky vůči Číně je nízká, podíl vývozu do Číny na celkovém exportu loni činil 1,2 procenta. Nicméně citelněji by českou ekonomiku zpomalení Číny mohlo zasáhnout nepřímo přes ostatní evropské země, kam směřují české subdodávky pro produkci kompletovanou v jiných zemích EU a směřující na čínský trh.
Podíl vývozu do Číny na celkovém exportu z Německa činí 6,6 procenta, v případě celé EU je to dokonce 9,5 procenta. Kvůli pomalejšímu růstu v Číně ovšem zároveň výrazně klesly ceny komodit. I proto si například můžeme užívat nejlevnější benzin za posledních šest let.
Autor je hlavním ekonomem Deloitte
Čtěte také:
V Číně loni dosáhla spotřeba ropy rekordu i přes zpomalování růstu HDP
Čínský růst loni klesl pod sedm procent, je nejpomalejší za čtvrtstoletí
