Hospodaření VZP se nijak nezlepšilo, jen je pro stát dražší
Poprvé v historii skončilo hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny za první pololetí pozitivně, pochlubil se před nedávnem ministr zdravotnictví David Rath. Dluh pojišťovny údajně klesl z deseti na pět miliard korun. Svůj ekonomický zázrak však nedoložil finančním výkazy a VZP rovněž odmítla žádost týdeníku EURO, aby je zveřejnila. A není divu. Už základní analýza změn financování zdravotnictví totiž ukazuje, že žádný zázrak nenastal a dluhy byly pouze odsunuty do budoucnosti.
V době, kdy David Rath uvalil nucenou správu na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, chybělo jí k vyrovnané bilanci celkem zhruba dvanáct a půl miliardy korun. Již v té době ovšem bylo rozhodnuto, že vláda podobně jako v předchozích letech pomůže zdravotnictví odkupem nedobytných pohledávek zdravotních pojišťoven. Tento postup byl určitou skrytou státní dotací, protože ve standardním režimu hospodaření by si musely pojišťovny ze svých výnosů vytvářet opravné položky k těmto pohledávkám, kterých nakonec vzhledem k vysoké kázni českých poplatníků a solidnímu růstu ekonomiky není nijak nadměrné množství. Navíc právní problémy s vymáháním postoupených pohledávek veřejného zdravotního pojištění hovoří obecně proti takovým operacím. Jenže v českém rozvráceném zdravotnictví nezbývalo vládě než nařídit České konsolidační agentuře, aby odkoupila pohledávky za 3,7 miliardy korun. Z toho VZP získala na přelomu loňského a letošního roku 2,9 miliardy.
Kromě toho se deficit pojišťovny papírově snížil o další půl miliardu, protože se prodloužily lhůty splatnosti vůči přímo řízeným nemocnicím.
Zisk na úvěr.
Ani to však nestačilo, a proto v lednu přišla takzvaná předsunutá platba za státní pojištěnce, tedy důchodce a děti, ve výši tři miliardy korun. Z toho do VZP nateklo 2,1 miliardy. Stát v tomto případě platí předem a krátí pak svou platbu v druhém pololetí. Po první předplatbě přišla další, tentokrát ve výši 2,5 miliardy, z toho pro VZP 1,7 miliardy.
Když všechno sečteme, zjistíme, že VZP získala od státu sedm miliard korun, z toho 3,8 miliardy jako vratnou půjčku. Odečteme-li od dvanáctimiliardového deficitu před nucenou správou sedmimiliardovou výpomoc, dostaneme se snadno a rychle k pěti miliardám pololetního výsledku. Důsledkem Rathova „snížení míry chaosu v systému“, jak řekl, když se chlubil svým ekonomickým „zázrakem“, je tak skutečnost, že VZP hospodaří úplně stejně s jím dosazenými manažery jako s odvolanou Jiřinou Musílkovou.
Beze zbytku tak byly spotřebovány peníze získané díky vyššímu výběru pojistného, jehož celoroční odhad byl pět miliardů korun. Rovněž odpadlo první navýšení plateb za státní pojištěnce, které mělo přinést do systému jeden a půl miliardy.
Odborníci z okruhu zdravotních pojišťoven upozorňují, že když VZP nyní skutečně bude muset vrátit předplatby, propadne se okamžitě opět do ztráty. Z toho důvodu David Rath požadoval po odcházejícím ministrovi financí třímiliardovou půjčku pro pojišťovnu.
Další injekce.
Na návrh Senátu však byl podruhé navýšen příspěvek na státní pojištěnce. VZP tedy nakonec místo jedné a půl miliardy dostane letos navíc miliard šest. Plánovaný přírůstek vybraného pojistného tak nakonec nebude oněch zmíněných pět miliard, ale jedenáct, což by mohlo vyrovnat bilanci. Rozhodně však ne v důsledku „snížení míry chaosu v systému“, ale kvůli dalšímu vyvětrání peněženek daňových poplatníků.
Navzdory tomuto optimistickému výhledu odborníci upozorňují na skutečnost, že finanční nároky zdravotnictví stoupnou mnohem více, než se dosud předpokládalo. Vedle obrovského navýšení státních dotací se na současném stavu bilance celého zdravotnického systému podílí i restriktivní úhradová vyhláška z prvního čtvrtletí. Snížily se tak výkony zdravotnických zařízení, která začala odkládat plánované operace a prodlužovat čekací lhůty. Tím vznikl finanční polštář, který se nyní bude vypouštět, pokud další vyhláška nevynutí opětovné prodloužení čekacích lhůt na některé odložitelné zákroky. Lidé z pojišťoven se domnívají, že rozhodně nepřijde, ale naopak se restrikce uvolní. Na toto konto se zvednou úhrady v druhém pololetí. Důsledkem bude, že se hospodaření systému zdravotního pojištění propadne do deficitu minimálně dvou miliard korun, soudí například výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček. Jestliže zároveň nebudou vráceny všechny předplatby a stát znovu zdravotnictví nepomůže, bude mít VZP na konci roku minimálně stejný deficit jako před započetím nucené správy. Podle známého zdravotnického odborníka a tvrdého kritika Davida Ratha se potom deficit VZP na konci roku vrátí přinejmenším na úroveň před uvalením nucené správy.
Zpět na začátek.
Navíc lze zřejmě očekávat, že na základě zvýšení plateb státu vzrostou požadavky zdravotnických zařízení na zvyšování úhrad. Zčásti jde o oprávněný požadavek, protože česká společnost stárne, což se projevuje růstem nákladů na zdravotní péči o 1,5 miliardy korun ročně, a tento stav se rok od roku zhoršuje. Náklady se ovšem zvyšují i zaváděním nových léčebných postupů či léků.
V neposlední řadě jsou důvodem i požadavky na růst příjmů ve zdravotnictví. Tlaky lékařských organizací však bude tentokrát posilovat i vědomí, že pojišťovny budou dostávat od státu mnohem víc peněz než v posledních letech. Návrh státního rozpočtu na rok 2007 počítá s nárůstem plateb zdravotním pojišťovnám o třicet tři procent, tedy přibližně o dvanáct miliard korun proti rozpočtu na rok 2006. A David Rath již přišel s dalším požadavkem na zvýšení platů lékařů v průměru o dva tisíce korun, údajně z důvodu rostoucího počtu odchodů českých doktorů za prací do evropských zemí.
Tlaky na růst výdajů zdravotních pojišťoven se ale mohou také opřít o Rathovo nařízení týkající se zvýšení ceny práce lékařů z konce roku 2005. To sice platí, ale neuplatňuje se v praxi, protože pojišťovny po dohodách se zdravotnickými zařízeními redukují nově nastavené hodnoty zvláštními indexy. I nemocničním ředitelům je totiž jasné, že na takové navýšení nejsou v systému zdroje, a proto vyhlášku nelze brát vážně.
Podobným plácnutím do vody, žel s velkým dopadem na pacienty, je Rathův boj s farmaceutickými firmami a omezování spotřeby léků. Ústav pro zdravotnické informace a statistiku sice ohlásil skvělé vítězství, protože výdaje pojišťoven na léky měly klesnout o osmnáct procent, ale Český statistický úřad toto vítězství okamžitě pokazil zjištěním, že výdaje domácností na zdravotní péči - v našich podmínkách takřka výhradně na léky - stouply ve stejném období o šestnáct procent, což je více, než rostly tyto náklady v minulých letech. Jednoduše řečeno, to, co pojišťovny ušetřily, zaplatili z nemalé části nemocní.
České zdravotnictví je tedy na tom po necelém roce působení Davida Ratha v čele resortu, pokud jde o bilanční rovnováhu, zhruba stejně jako před jeho nástupem. Systém se však rozhodně nestal úspornějším. Naopak se celková bilance zvýšila o oněch dvanáct miliard dodatečně vytažených z kapes daňových poplatníků a o další miliardy dané opakovaným růstem doplatků pacientů za léky. Zdravotnictví tak na potřebné reformy stále čeká.
