Žádný zákon neochrání své obyvatele před dluhy, pokud k braní úvěrů nebudou oni sami přistupovat zodpovědně. Tak se dá ve zkratce shrnout názor ředitele obecně prospěšné společnosti Poradna při finanční tísni Davida Šmejkala, která bezplatně radí lidem v nesnázích.
Foto: Jakub Stadler
Varování před životem na dluh je v médiích dost časté. Pozorujete, že by se lidé kvůli tomu zadlužovali méně?
Nemyslím, že by tato veřejná diskuze měla vliv. Od roku 2009 se na nás ročně obrací zhruba 11 tisíc klientů. Pokud vývoj hodnotíme podle celkového dluhu, se kterým k nám klienti přicházejí, tak se situace dokonce zhoršuje. Nejčastěji k nám přicházejí lidé mezi 30 a 40 lety, vyučení či se základním vzděláním. Jak jsme zjistili, vzdělání má v této oblasti velký vliv. Mezi zadluženými totiž roste počet lidí se základní školou. Chápeme to tak, že se do problému zadlužení dostávají víc ti s menší gramotností a nižší schopností analyzovat nabídky úvěrových společností.
Jak vypadá typický příběh končící ve spirále dluhů?
Průměrný klient začíná se svým úvěrovým životem u banky, u které má účet. Tam požádá o první úvěr. Při další půjčce se znovu obrací na svou banku. Po několikátém úvěru ale pro banku klesne jeho bonita a schopnost splácet. Takový člověk se pak obrací na jinou banku nebo splátkovou firmu. Postupem času se také zhoršují podmínky, za kterých jsou věřitelé ochotní mu půjčovat. A pokud natrefí až na ty nejméně seriózní nebankovní poskytovatele, je často podmínkou smlouvy podepsání směnky, rozhodčí doložka, případně ručení zástavou. Setkáváme se také s tím, že klientovi je nabízen zajišťovací převod práva. Pak stačí jedna zpožděná platba a přijde o majetek.
O jakých částkách tu vlastně mluvíme? Kolik vaši klienti dluží, než se rozhodnou vyhledat pomoc Poradny?
Průměrný klient, kterému vypracováváme návrh na oddlužení, má zhruba 14 až 16 úvěrů a 11 až 13 věřitelů. Dluží něco mezi třemi sty a šesti sty tisíci korun. Naším rekordmanem, který splnil podmínky osobního bankrotu, byl muž, který měl 56 závazků a asi 28 věřitelů. Dlužil bankám i nebankovním institucím asi 800 tisíc korun. A podařilo se ho oddlužit.
Ptáte se i na to, na co si lidé půjčují?
Nejčastěji chodí se spotřebitelskými úvěry na domácí spotřebiče nebo věci osobní spotřeby. Méně často je důvodem rekonstrukce domácnosti, ještě méně pak dovolená či úvěry na vzdělávání. Klienti s hypotékou u nás nejsou příliš častí. Je to logické, v případě problémů je takový člověk rychleji v kontaktu se svou bankou. U nich lze předpokládat i vyšší vzdělání a schopnost na své problémy rychleji reagovat. Zatímco náš průměrný klient se při změně finanční situace často snaží rozhodnutí odkládat.
Řada lidí dokáže ale své dluhy splácet. Spojuje něco ty méně úspěšné?
Podle našich statistik víc než 40 procent klientů nedokáže právě tento moment – důvod zadlužení – identifikovat. Lze to přisoudit i tomu, že správně nerozuměli smlouvě nebo nedokázali reálně odhadnout své možnosti při splácení. Zhruba 12 procent návštěvníků naší poradny pak zdůvodňuje omezenou kontrolu nad dluhy ztrátou zaměstnání, rozpadem rodiny, rozvodem nebo nemocí. Někdy je důvodem i trvalé nebo přechodné snížení příjmů, popřípadě mimořádné výdaje třeba na nutnou opravu v bytě. Ta škála je prostě pestrá.
Už víc než tři roky u nás platí možnost vyhlášení osobního bankrotu. Považujete to za opravdovou cestu z dluhů?
Pro řadu dlužníků je to řešení. Ovšem na tento institut nelze pohlížet jako na něco samospasitelného. Člověk, který vyhlásí osobní bankrot, dle rozsudku krajského soudu splácí během pěti let své dluhy. Na živobytí mu zůstane jen nezabavitelné minimum. Za tu dobu musí splatit nejméně 30 procent svých závazků. Co splatit nestihne, je poté nevymahatelné. Ne každý zadlužený člověk navíc splňuje podmínky pro osobní bankrot. Paradoxní je, že i na tom si někteří lidé a agentury udělali byznys. Zadluženým za poplatek zpracovávají návrh na oddlužení. Ne vždy je kvalitní a ne vždy s ním dlužníci uspějí. Agentury to ale nezajímá a poplatek nevrací. My návrhy i poradenství děláme zadarmo a věřím, že i kvalitně. Dostávat dlužníky ještě do větších dluhů mi přijde neetické.
Doporučil byste zadluženým i jinou variantu cesty z dluhů, tedy konsolidaci půjček?
To je zajímavý nástroj, který z více splátek několika úvěrů vytvoří jen jednu, nejlépe nižší než součet těch předcházejících. To, na co si tady lidé musí dát pozor, jsou podmínky nového úvěru. Nemusí totiž vždy být výhodnější než ty původní. Znovu to vychází z horší důvěryhodnosti klienta. Pokud nesplácel bankám některé ze svých starších dluhů, registry ho vyhodnotí jako nesolventního. V takovém případě mu seriózní banky nový konsolidovaný úvěr nedají. Klient zůstane zajímavý jen pro nebankovní, mnohdy nepoctivé instituce, o kterých už byla řeč.
Jaké další „nedluhy“ trápí úvěrový byznys?
Největším problémem je podle mě chování některých nebankovních společností. Jejich podnikatelským záměrem není zisk z úroků půjček, ale zisk z nesplácení dluhů. Takové společnosti poskytují podle inzerátů úvěry i matkám na mateřské, nezaměstnaným nebo cizincům bez stálého bydliště či práce. Podmínkou úvěru bývají velké sankce při nesplácení, zástava majetku nebo převod práv k majetku. Pak opravdu stačí jediná zpožděná splátka a klienti o majetek přijdou.
Má stát nějaké nástroje, jak s tímto nebezpečným nešvarem bojovat?
Tyto nebankovní instituce kontroluje podle nového zákona o spotřebitelském úvěru Česká obchodní inspekce. Ta je může i pokutovat. Na ní je, aby hodnotila, zda podnikatel dostatečně posoudil úvěryschopnost klienta. Dozor ČOI by měl být častější a striktnější. Měl by více mířit na určitou skupinu rizikových podnikatelů, kteří svou činností dovádějí řadu svých klientů do katastrofálních životních situací.
Nebylo by řešením například zpřísnit podmínky poskytování úvěrů tak, aby na ně někteří lidé jednoduše nedosáhli?
S tím já nesouhlasím. Někoho by to od zadlužení možná odradilo. Nemalá část klientů, která by takto úvěr nedostala, by se ale obrátila do šedé ekonomiky, kde nefunguje možnost odvolání se, nejsou tam standardní soudní mechanismy ani rozhodce, tedy jakési pojistky, které mohou v případě sporu udržet celou věc v hranicích daných pravidel.
David šmejkal (39)
Na Technické univerzitě v Liberci vystudoval obor ekonomika a řízení. Bakalářské vzdělání získal i v oboru sociologie a politologie. Pracoval v Asociaci textilního průmyslu, Tesco Stores, Českém Telecomu, Dial Telecomu a byl též předsedou Sdružení obrany spotřebitelů SOS. Od roku 2008 stojí v čele Poradny při finanční tísni.
Rozhodce a rozhodčí doložky ale bývají ze strany klientů často kritizovány. Vám nevadí?
šlo jen o příklad platných variant řešení sporu, nic víc. K rozhodčím doložkám jinak výhrady mám. Rozhodně není prokázáno, že by doložky nějak mohly urychlit či zlevnit příp
adný spor mezi klientem a poskytovatelem úvěru. Tento institut je naprosto nesmyslný, pokud rozhodcem může být osoba bez právního vzdělání, někdo nevěrohodný a neodzkoušený. Jsem zastáncem změny tohoto institutu. Podmínky pro rozhodce musí být jasné a musí zde být možnost přezkoumání rozhodnutí ze strany nějakého nezávislého subjektu.
Od ledna platí nový zákon o spotřebitelském úvěru. Mění nějak výrazně podnikatelské prostředí uvěrového byznysu?
Co asi klienti pocítili nejvíc, je možnost odstoupit do 14 dnů od úvěrové smlouvy. V tom náš poradenský servis nepotřebují. Zákon jinak přinesl povinnost registrace těch subjektů, které podnikají v oblasti spotřebitelského úvěru. Stala se z toho vázaná živnost. Z každodenní praxe ale necítím nějakou podstatnou změnu po přijetí zákona.
Že musí poskytovatelé informovat podrobněji o podmínkách úvěru své klienty ještě před podpisem smlouvy, není podle vás podstatné?
Dodržení takové povinnosti není pro poskytovatele problém. Ani to nevnímám jako zásadní posun. Vlna vzrůstajícího zadlužení a závazků totiž podle mě souvisí s krizí a poměrně nízkou finanční gramotností spotřebitelů. Navíc, často se setkávám s tím, že ani klient neprochází dostatečně obezřetně návrh smlouvy a maluje si budoucnost příliš růžově. Na možná rizika, která mohou nastat, až bude úvěr splácet, nemyslí. Tohle žádný zákon neodstraní. Tohle odstraní jen větší pozornost a lepší úsudek.
