Pravda, jde o bezmála pět let staré hovory a sama AIB byla mezitím zestátněna a rozpuštěna. Nahrávky ale dobře dokumentují, že pád irských bank probíhal nejen v chaosu, ale i v atmosféře vypočítavého cynismu.
Jen dva dny po „černém pondělí“ 29. září 2008, kdy se irská vláda zaručila za všechny vklady v bankách až do plné výše, vtipkoval Bowe na adresu „fucking Germans“. Berlín v rámci pomoci do AIB vložil peníze daňových poplatníků, což Bowe okomentoval tím, že do telefonu vystřihl německou hymnu. Samozřejmě s verši „Deutschland, Deutschland, über alles“, které se pěly naposledy za nacistického Německa. Drumm se podle záznamu popadal smíchy za břicho.
Kromě toho, že tato taškařice hezky vystihuje fakt, že každý správný Brit nebo Ir chodí na maškarní zásadně za Hitlera, hezky si zahrává i s rolí Německa jako otevřené peněženky Evropy. Pět let staré hovory rozlítily kancléřku Angelu Merkelovou, která má pro ně „jen opovržení“. „Někdo, kdo každý den chodí do práce a vydělává peníze, takovou věc jen těžko skousne,“ prohlásila.
Sluší se ale připomenout, že v době, kdy irští bankéři vedli nejapné řeči o miliardách, měla kancléřka jiné starosti. Objížděla Evropu a horovala za rychlé přijetí Lisabonské smlouvy. Potížistou byl ten, kdo „ever closer union“ nechtěl rychle ratifikovat – jako třeba právě Irové, kteří v roce 2008 v referendu smlouvu odmítli a rok poté si pod tlakem Bruselu a Berlína dali druhé, tentokrát již úspěšné repete.
Nějaké miliardy na pomoc finančnímu sektoru byly tehdy jen marginálie na cestě do nové, stmelenější Evropy. Pro dnešního daňového poplatníka jsou lapálie kolem Lisabonské smlouvy, které tehdy hýbaly EU, problémem, který vznikl v myslích zanícených stmelovačů Evropy. Dá se to vyjádřit i barvitěji. John Bowe říká na dotaz, odkud vzal odhad ztráty AIB – „out my arse“. Což se jako „vycucáno z prstu“ dá přeložit opravdu jen hodně volně.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
