Internet do každé rodiny – stále jen politické heslo
Kdyby nic jiného, tak toto lze považovat za úspěch: Nejsilnější hráči na českém telekomunikačním hřišti mají dresy v daleko jasnějších barvách. Nečitelné vlastnické vztahy v Českém Telecomu a Eurotelu, které dlouho znervózňovaly zahraniční investory, byly odstraněny.
Až do žaludku.
Stát má sice nadále v Telecomu stejných 51 procent akcií jako loni, ale jím ovládaná firma dokoupila od americké Atlantic West za 1,05 miliardy dolaru zbylých 49 procent akcií v mobilním Eurotelu, čímž si z něj vytvořila stoprocentní dceru. Každý kupec, který by teď koupil od státu majoritu, si už může být jistý, že velká fixní matrjoška má ve svých útrobách i úplné tělo zlatem se skvoucí bezdrátové panenky. Loňský krach privatizace byl způsoben právě nejasnostmi okolo vlastnických poměrů v Eurotelu a ohledně jeho zakladatelské smlouvy z roku 1990. Některé právní výklady hovořily dokonce o tom, že menšinoví američtí spoluvlastníci mobilní dcery mají ve věci privatizace matky právo veta.
Obtížný hmyz.
Rychleji než se očekávalo se podařilo odstranit i druhý neuralgický bod: vztah s nizozemsko-švýcarským konsorciem TelSource, které v Telecomu drželo 27 procent akcií. Smlouva s Fondem národního majetku z roku 2001 o právu spoluúčasti umožňovala zahraničním akcionářům prodávat společně s českým státem. Samo konsorcium se na podzim rozhodlo prodat, ovšem FNM se k němu nepřipojil, 1. prosince se oba partneři dohodli na ukončení smlouvy. Vlastní prodej akcií uskutečnil TelSource na konci prvního prosincového týdne. Český Telecom tím přišel o akcionáře, který před lety hrál nepříliš čitelnou roli minoritního strategického partnera s majoritními rozhodovacími právy. V posledních měsících se pak pozvolna transformoval do funkce finačního investora čekajícího na vhodnou dobu „exitu“. Investice v ČR pro něj každopádně byla ztrátová - akcie prodal za zhruba polovinu nákupní ceny z roku 1995. Stálo by za hlubší analýzu poměřit, nakolik zahraniční „nezisková organizace“ za osm let působení v ČR Telecom technologicky a obchodně popostrčila kupředu oproti jiným srovnatelným národním operátorům. Příznačné je, že z Česka dnes odchází bez poděkování, jako by od nás odlétal obtížný hmyz.
Nový start.
Faktem zůstává, že Telecom je na prahu roku 2004 připraven na novou privatizaci. Je možno prodávat fixní a mobilní linky společně i odděleně, jak libo. Vláda toho jistě využije. Politické body za „vyčištění firmy“ si neopomene připsat ministr informatiky Vladimír Mlynář, který koupi Eurotelu „přikryl“, a zúčastnil se dokonce utajovaných jednání v USA. Iniciátoři tohoto gigantického obchodu měli obrovské štěstí v příznivém kursu koruny k dolaru. Přesto někteří kritici nadále varují, že Telecom – loni považovaný za nezdravě málo zadluženou firmu – může mít v budoucnu problémy se splácením svých nových závazků (na nákup čerpá obří půjčku 850 milionů eur). Vedení firmy v čele s novým ředitelem Gabrielem Berdárem to kategoricky odmítá. Prognostické schopnosti odhalí běh času.
Arbitr spotřebitelů.
Z hlediska spotřebitele se toho příliš nového nestalo. Stále se čeká na bod zlomu, který by přinesl masové rozšíření internetu do českých domácností. Zklamáním pro mnohé byl nástup technologie ADSL – v porovnání s jinými evropskými státy vysoké ceny a pomalá rychlost. Až samotný závěr roku přinesl interesantnější nabídku Telecomu. Od začátku příštího roku bude možné získat nejlevnější verzi ADSL za 899 korun měsíčně, s DPH za 1097. Rychlost 512/128 kbps s datovým limitem 3 GB však představy odborníků o vysokorychlostním neomezeném přístupu nesplňují. Na pozadí těchto cenových debat se rozvinul i nepřehlédnutelný spor mezi ministrem Mlynářem a šéfem Telecomu Berdárem. Původní neškodné pošťuchování přerostlo v poměrně ostrou výměnu názorů a ochlazení vzájemných vztahů. Neškodí si některé připomenout: „Pan ministr očekává, že Český Telecom přijde s takovou nabídkou, která by znamenala buď snížení ceny, nebo zlepšení kvality služeb ADSL, a nadále trvá na splnění svých požadavků s termínem 23. září,“ sdělila na začátku srpna Mlynářovy ultimativní požadavky mluvčí Klára Volná. Po neustálém opakování podobných stanovisek se v listopadu ostře ozval i Berdár. „My jako management firmy jsme odpovědní všem akcionářům. A žádný stát nemůže firmě, která funguje podle Obchodního zákoníku, nařizovat její obchodní politiku,“ uvedl generální ředitel. Mlynář však svá ultimáta nepovažuje za politický nátlak, ale veřejný tlak. „Já nemohu nařizovat nic. Mohu pouze firmu, jak se říká, veřejně tlačit k některým postupům, protože Český Telecom je akciová společnost jako každá jiná a stát je tam pouze jedním z akcionářů. A samozřejmě orgány společnosti jsou odpovědné všem akcionářům,“ ukázal v prosincovém rozhovoru pro rádio Frekvence 1, že meze své moci dobře zná, alespoň teoreticky. Právně čistší by nepochybně bylo prosazovat politické cíle přes zástupce státu v orgánech firmy. Není ale jisté, že by se všichni podřídili a veřejnost by si ministrova úsilí o spotřebitelské blaho také nemusela povšimnout.
