Debakl to nebyl

Evropští členové aliance mají strach z „amerikanizace“ operace v Afghánistánu

Pravda, výroční summit NATO mohl také dopadnout daleko hůř. Baracku Obamovi se nemuselo podařit přesvědčit Turky, aby podpořili Anderse Fogha Rasmussena za příštího generálního tajemníka aliance. A evropští členové NATO nemuseli souhlasit s americkou žádostí o alespoň symbolické posílení společné protiteroristické mise v Afghánistánu. Debakl to nebyl, ale nějaký výrazný úspěch rozhodně také ne.

Obama, Obama, Obama Na summitu se všichni státníci, jak už to bývá, usmívali. Nakonec se přece jen dokázali shodnout na novém generálním tajemníkovi, schválili strategii pro Afghánistán, dohodli se na nutnosti obnovit vztahy s Ruskem (první schůzka NATO–Rusko by se měla podle informací týdeníku EURO odehrát v polovině května v Bruselu) a přivítali Francii zpět ve vojenských strukturách aliance.
Novinové titulky byly veskrze pozitivní: „Obama přinesl do NATO jednotu“ (Financial Times), „Obama zachránil lídry NATO před ostudou“ (Der Spiegel) nebo „NATO podpořilo Obamův afghánský plán“ (The Washington Post). Obama, Obama, Obama. Jenže právě před přílišnou „amerikanizací“ mnozí analytici i politici ještě před vrcholnou schůzkou varovali. Především v případě operace ISAF (Mezinárodní síly pro podporu bezpečnosti) v Afghánistánu.
„Hrozí, že z alianční mise v Afghánistánu se stane operace zcela pod kontrolou USA. Bojíme se, že Američané budou rozhodovat o všem sami,“ řekl týdeníku EURO jeden z bruselských diplomatů.
NATO má v operaci ISAF momentálně přes 70 tisíc vojáků, 38 tisíc z nich jsou Američané. Z Evropanů v Afghánistánu bojuje nejvíce Britů (přes 8000), Němců (3500), Francouzů a Italů (zhruba 2500 vojáků). Prezident Obama oznámil, že tam chce do konce tohoto roku odeslat dalších 30 tisíc mužů a žen v uniformách. A Evropa? Celkem 3000 vojáků na posílení bezpečnosti během letošních srpnových voleb plus 2000 expertů, kteří by měli Afgháncům pomoci s výcvikem příslušníků bezpečnostních sil. Ovšem jen krátkodobě.
„Podpoříme volby a zkvalitníme výcvik afghánských vojáků… Řada členských států slíbila konkrétní pomoc. Konkrétní výsledky tohoto summitu považuji za velmi, opravdu velmi dobré,“ nešetřil chválou odcházející generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. I Obama své evropské spojence přímo na summitu pochválil. „Tohle není žádná konference, na níž by se mělo licitovat… My rozhodně nemáme zájem zkoušet našim evropským spojencům diktovat, kolik svých lidí mají (do operace ISAF) poslat. Očekávali jsme, že zde dosáhneme konsensu a jsme potěšeni, že se to podařilo. Jsem rád, že naši spojenci vyjádřili silnou a jednomyslnou podporu naší nové strategii,“ prohlásil Obama.
To předseda vojenského výboru amerického Senátu Carl Levin (velmi vlivný demokrat za stát Michigan) mohl být ve Washingtonu otevřenější a upřímnější. Přístup spojenců Ameriky k operaci v Afghánistánu označil při nedávném slyšení k strategii USA vůči Afghánistánu a Pákistánu za „nic než ubohost“. Až za několik dní či týdnů ochladnou „postsummitové“ emoce, ukáže se, který názor v USA převáží.

Představy se mění Zatím pozitivně naladěný prezident Obama na summitu NATO i přes všechnu chválu na adresu spojenců prohlásil, že „bude ještě třeba více zdrojů a více trvalého úsilí, abychom dosáhli našich hlavních cílů… Je mnohem pravděpodobnější, že al-Káida podnikne velké teroristické útoky v Evropě, než na území USA. Tohle není americká mise, to je mise NATO“.
Přes Obamova slova je to stále víc americká než alianční mise. Kromě počtu vojáků je to zřejmé i z rozdělení odpovědnosti za bezpečnost v Afghánistánu. Američané, kteří nyní kontrolují východní oblasti země, chtějí v příštím roce od Evropanů převzít i velení nad nejnebezpečnějším jižním sektorem. Evropským spojencům USA tak zůstanou relativně klidné a bezpečné oblasti na severu a západu země. Z Obamovy strategie navíc vyplývá, že Bílý dům od Evropy očekává spíše nevojenskou pomoc, peníze a spolupráci při budování akceschopných afghánských vojenských a bezpečnostních složek. Cílem je postavit armádu s 220 tisíci vojáky a policii o síle 180 tisíc příslušníků.
„Ještě jako prezidentský kandidát měl Obama představu, že Evropa by mohla – až se stane prezidentem – počet svých vojáků v Afghánistánu významně navýšit,“ podotýká Charles A. Kupchan z washingtonské Rady pro zahraniční vztahy. „Nyní se ale ukazuje, že Evropa do Afghánistánu daleko spíš vyšle policejní instruktory a nějakou ekonomickou a rozvojovou pomoc než vojáky,“ dodává Kupchan.

Přemohl i Turky Kompromisní dohoda o Afghánistánu mohla být médiím „předhozena“ jako úspěch summitu. Stejně tak dokázali lídři aliance prezentovat i fakt, že na jednání dokázali zvolit nového generálního tajemníka. Hrozící debakl přitom odvrátil – jak jinak – Obama.
Favorit na post šéfa NATO – v době summitu ještě dánský premiér Anders Fogh Rasmussen – přijížděl na jednání s tím, že lídři nejdůležitějších členských zemí chtějí volbu tajemníka uskutečnit už první den schůzky. Výběr nového „genseka“ (v hantýrce NATO Secretary General – generální tajemník, pozn. red.) musí být jednomyslný. V praxi se jedná v zákulisí až do doby, než je jasné, že uchazeč projde. Jenže Turecko bylo stále proti. Důvod? Rasmussen neměl podle Ankary dobrou pověst v muslimském světě. Hodně nepřátel z řad muslimů si nadělal především v roce 2005, kdy dánský deník Jyllands-Posten publikoval karikatury proroka Mohameda. Rasmussen tehdy – namísto aby obrázky odsoudil a muslimům se omluvil, jak po něm požadovali – hájil svobodu projevu.
Německá kancléřka Angela Merkelová zariskovala a hned v úvodu jednání veřejně oznámila, že Rasmussen bude zvolen generálním tajemníkem ještě před koncem prvního dne summitu. Šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier novinářům její slova vzápětí zopakoval. Němci se ale přepočítali. Turci stále trvali na svém. V pátek to nevyšlo, situace ale vypadala beznadějně i v sobotu.
Barack Obama se osobně sešel tureckým prezidentem Abdullahem Gülem, telefonoval s tureckým ministerským předsedou Recepem Tayyipem Erdoganem… Nic. Závěrečná tisková konference byla naplánována na jednu hodinu po poledni. Někdy v té době svolal Obama podle diplomatických zdrojů jakýsi „mini-summit“: sešel se s Merkelovou, francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a šéfem NATO Schefferem a v půl čtvrté se nedočkaví novináři dozvěděli, že Rasmussen přece jenom prošel.
Co americký prezident Turkům slíbil, se zatím neví. Nicméně je zřejmé, že Obama začal důrazně prosazovat přijetí Turecka do Evropské unie.