JINDŘICH VODIČKA, PŘEDSEDA DOZORČÍ RAD ČESKÝCH PŘÍSTAVŮ : Společnost České přístavy zaznamenala v poslední době pár tref do černého. Rozvíjí spolupráci se světovým dopravním gigantem Maersk, vydělává na luxusním developerském projektu Prague Marina.
JINDŘICH VODIČKA, PŘEDSEDA DOZORČÍ RAD ČESKÝCH PŘÍSTAVŮ :
Společnost České přístavy zaznamenala v poslední době pár tref do černého. Rozvíjí spolupráci se světovým dopravním gigantem Maersk, vydělává na luxusním developerském projektu Prague Marina. „Říční doprava jako celek ale skomírá,“ říká top manažer firmy a bývalý ministr Jindřich Vodička.
Půl života jste se plavil po mořích, teď už léta působíte v Českých přístavech. Vy opravdu svému jménu dostojíte. I tady pod oknem vaší kanceláře teče Vltava. Málokdo je tedy tak způsobilý říct, jak na tom česká lodní doprava vlastně je.
Odpovědí je vám právě pohled z toho okna. Vidíte, řeka je pustá, prázdná. Načekali bychom se, než pojede okolo nějaká loď. Česká říční doprava je v útlumu.
Dá se to vyjádřit konkrétním číslem?
Ano. V celé Evropě se přepravují čtyři procenta veškerého zboží na lodích. U nás se potácíme horko těžko kolem jednoho procenta.
Proč to? V lodní dopravě máme dlouhou tradici.
Prvním důvodem je stále fakt, že stát zatím nezajistil, aby bylo Labe splavné kýžených 340 dní v roce. Je potřeba prohlubovat koryto a také konečně postavit jezy, které zvednou hladinu řeky.
Na to se ale stát letos chystá.
Jenomže se pořád mluví jen o stavbě jediného jezu u Děčína. Ten zvedne vodu u hranic a jednostranně zvýhodní naši konkurenci, děčínský přístav. Potřebujeme i druhý jez, který zabezpečí také splavnost vnitrozemské části řeky. Ten ale blokují ekologičtí aktivisté. Jejich argumenty nebudu komentovat, jsou to prostě nesmysly. Vadí jim všechno -kamiony, vodní doprava. Co tedy chtějí?
A druhý důvod útlumu?
Zvyšují se požadavky firem na dopravu. Chtějí dodávky rychle a bez velkých skladových zásob. V duchu hesla „just in time“. A to jim loď nemůže nabídnout. Takže otěže přebírá kamionová a železniční doprava. Lodě už převážejí prakticky jen sypké substráty, jako je písek nebo uhlí. Dále se po řece vozí hnojiva nebo železo.
HOLEŠOVICE ANO, MATIČNÍ NE
Na ten zmíněný útlum by tedy měly logicky doplatit i přístavy. Vaše společnost jako jejich největší tuzemský provozovatel ale přesto vykazuje zajímavé zisky. Na čem vyděláváte? Daří se nám rozvíjet spolupráci s naším hlavním klientem - obřím světovým dopravcem, společností Maersk. Nejzajímavější zisky nám ale začíná přinášet mrakodrap Maják a projekt Prague Marina v pražských Holešovicích. Nabídli jsme pro stavbu pozemky, teď se nám to začíná vyplácet. Jinak samozřejmě poskytujeme v našich přístavech standardní služby od překládky, přes skladování až po prodej pohonných hmot lodím. Spíše perličkou je také vaše vlastnictví domu ve známé Matiční ulici v Ústí nad Labem. Je nějak využíván? Ne, v současnosti má zabedněná okna a nikdo o nájem budovy v této ulici nestojí. Máte i vlastní lodě? Ano, flotila čítá asi 15 remorkérů a bezmotorové bárky. Provozujeme také zahraniční rejdařství, tři naše lodě se plaví po Evropě. Patříte zároveň mezi zájemce, kteří by chtěli získat do pronájmu pozemek České republiky v Hamburku. Ano, utvořili jsme konsorcium s velkými partnery, jako je developer Sekyra Group nebo společnost Vítkovice. Veřejná soutěž je ale kvůli nejasnostem a soudům okolo vlastnictví hamburských prostor zatím zastavena. Náš společný projekt je tedy zatím odložen. České přístavy jsou už ryze soukromý podnik. Kdo ho v tuto chvíli vlastní? V roce 2005 došlo k vytěsnění tisíců drobných akcionářů, což loni posvětil i soud. Skončila také platnost zlaté akcie státu. Firmu tak konečně vlastní relativně malá skupina lidí, která může bez obstrukcí aktivně podnikat. Jsou to osoby kolem fondu Kupon Invest. Kapitál je výhradně český. Vaše přístavy dostaly pořádně zabrat při povodních v roce 2002. Ve vaší výroční správě jsem se dočetl, že jste dost nespokojeni s následnou pomocí státu. Máte ale jako soukromá firma nárok na nějakou speciální podporu? Podívejte, firma je sice privátní, ale plní stále určitou veřejnou funkci. Máme povinnost otevřít přístav každé lodi. Povodně nám způsobily škody zhruba za 280 milionů korun. Pojištění ani státní pomoc nám ani zdaleka nestačily na opravy. Živelní pohromy, soudy o Hamburk, krize lodních dopravců. Na přístavy se valí maléry ze všech stran. V čem vidíte východisko? Situaci tak dramaticky nevidím, i když se máme skutečně co ohánět. A musíme neustále přemýšlet o nových aktivitách. Obrovský prostor vidím ve vodní turistice. Ten trend už je dobře patrný ve světě. Zejména starší lidé, kteří nespěchají, ale zato mají rádi své pohodlí, cestují na výletních lodích. A my jim chceme v našich přístavech nabídnout veškeré zázemí. Od restaurací, přes informační centra až po sociální zařízení. Taková turistika má smysl i pro přístavní města. Loď zakotví, pasažéři vyrazí do centra a utratí tam peníze. Dříve do Litoměřic, dnes už až do Mělníka vozí americké turisty firma Viking, výletní lodě ale chceme přivést i do dalších přístavů. Máme na to dokonce zpracovanou studii. I ta turistika je ale závislá na splavnosti řek. Takže zatím čekáme. VÁŽÍM SI I VLADIMÍRA ŠPIDLY
Dobře, přesuňme se tedy mezitím od vody k Vodičkovi. Veřejnost si vás asi už navždy bude pamatovat hlavně jako politika ODS a bývalého ministra práce a sociálních věcí. Jak hodnotíte své nástupce na tomto postu? No, Stanislav Volák i Petr Nečas měli v úřadu příliš málo času, než aby bylo možné je nějak hodnotit. Pozitivně ale vnímám Vladimíra Špidlu. Znali jsme se dlouhá léta. Ještě z doby, kdy on vedl úřad práce v Jindřichově Hradci a já na okrese Praha-západ. Vážím si toho, že ocenil způsob, jakým jsem já z manažerského hlediska vedl ministerstvo. A také mě potěšilo, že když tam sám nastoupil, nerozmetal tým lidí, který jsem sestavil. Naopak s ním celou dobu úspěšně pracoval. To, že máme na některé věci principiálně jiný názor, to logicky vyplývá z našeho rozdílného přesvědčení. A jak hodnotíte Zdeňka Škromacha? Ten už dělal jenom politiku. Za celou dobu, kdy byl ministrem, jsem od něj slyšel snad jen jednu nebo dvě věci, které by se konkrétně a věcně dotýkaly sociálních témat. Jinak pouštěl pořád jen politické proklamace. Ale možná je to obecný trend v politice. My jsme kdysi dělali ještě skutečné změny, skutečné reformy. Když jsme u toho: Loni v listopadu jste se nechal slyšet, že nový zákoník práce je tak špatný, že ho nebudete dodržovat. Teď už vstoupil v platnost. Trvá váš záměr ignorovat jej?
Že je to špatná norma, to je nabíledni. Ale ani naše firma si nemůže dovolit ignorovat ji. Výrazně nám kvůli zákoníku vzrostou náklady například v Pardubicích. Zaměstnancům, kteří tam obsluhují kontejnerový terminál, budeme muset vyplácet pohotovostní příplatky. Já odjakživa tvrdím, že nejlepší zákoník práce je žádný zákoník. Nechme to prostě na smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Obecným dostačujícím právním rámcem je občanský zákoník. Každý slušný zaměstnavatel si váží slušného zaměstnance, bez kterého se neobejde.
Jak vůbec hodnotíte současný vleklý politický pat?
Už to začíná být opravdu ostuda. A já z ní jednoznačně viním sociální demokracii. Chybí jí dnes v čele takový formát, jakým byl kdysi Miloš Zeman. Ten, když prohrál volby, tak to uznal, a dal šanci vítězi. Jedinou možnost nyní vidím v předčasných volbách. Ať už zvítězí kdokoliv, všechno bude lepší než současný stav.
Vy sám uvažujete o návratu do aktivní politiky? Ne, to je už uzavřenou kapitolou mého života. A po plavení na mořích se vám nestýská? K tomu už se také nevrátím. Teď naopak jezdím do hor, hlavně lyžovat. Říkám s nadsázkou, že člověk by měl strávit život v nějaké průměrné nadmořské výšce. Já byl spoustu let na úrovni hladiny moře. Takže teď musím nahoru do kopců, abych to zprůměroval. Jsem námořník, kterého ve volném čase najdete nejčastěji na alpských ledovcích. Kpt. Ing. JINDŘICH VODIČKA**
V případě Jindřicha Vodičky platí dokonale rčení nomen omen. Kamkoliv se v životě hnul, voda byla nablízku. Narodil se v roce 1952. V Praze absolvoval střední školu se zaměřením na zahraniční obchod. Následně odešel studovat námořní akademii do ukrajinského přístavu Oděsa. Pak se 13 let plavil na palubách československých obchodních lodí. Jeho nejvyšší dosaženou hodností byl 1. palubní důstojník. V roce 1990 složil kapitánské zkoušky, ale to už byl aktivní v politice. Nakrátko působil jako šéf úřadu práce na okrese Praha-západ. V letech 1992 až 1997 byl ve vládě ODS ministrem práce a sociálních věcí. Po vzniku Unie svobody Vodička do nové strany nakrátko vstoupil, záhy se ale vrátil do ODS. Jejím členem je dodnes, v politice se ale již neangažuje. Od roku 1999 patří mezi top manažery Českých přístavů. Je předsedou dozorčí rady společnosti a náměstkem generálního ředitele.
