Václav Klaus naznačil novou "eurostrategii"
Jste velký optimista, vpálil profesor Václav Klaus do tváře expertovi Komerční banky Michalu Tomáškovi při posledním semináři Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) 28. ledna. Tomášek jménem českých bankéřů (na semináři zastupoval Bankovní asociaci) prohlásil, že ti očekávají zavedení evropské měny euro v Česku někdy mezi lety 2008 a 2010.
„Předpokládáte totiž, že v té době bude euro ještě existovat,“ pokračoval s humorem šéf ODS a zřejmě největší favorit na post budoucího českého premiéra. Jeho příznivci v sále ho hned obdarovali bouří smíchu.
Klausova slova je sice nutné brát jako nadsázku, ale není pochyb, že by mu krizový scénář krachu eura vůbec nevadil. Jak na semináři jemně naznačil viceguvernér České národní banky Oldřich Dědek, Klausovy dřívější skeptické předpovědi ohledně vzniku eura se nenaplnily. Budoucí problémy eurozóny by pro šéfa ODS určitě byly velkým zadostiučiněním.
Zítra ne, pozítří.
Seminář přesto ukázal, že nynější Klausova taktika je opatrná. Zavedení eura v Česku nevylučuje, pouze ho nechce uspěchat. „Není to problém dneška, zítřka, ale nějakého pozítří,“ prohlásil šéf Poslanecké sněmovny. Michal Tomášek ho proto mohl klidně poškádlit slovy: „Jsem rád, že se zde diskutuje o tom, kdy se máme zapojit, a nikoliv, zda se vůbec máme zapojit.“
Když Klaus později vysvětloval zmíněnou nadsázku o existenci eura po roce 2008, podrobněji popsal scénář, který by mu byl blízký: „Myslím, že euro bude existovat,“ řekl – nyní už vážně. „Náklady na jeho udržení však budou mnohem větší než dnes.“ Předseda ODS se snažil své tvrzení podložit historickými paralelami. Poválečný Bretton-Woodský systém fixních směnných kursů také zpočátku fungoval bez problémů, při prvním vážnějším šoku se však začal klížit. Podobnou krizi zažil také evropský mechanismus směnných kursů v devadesátých letech. Zbývá tedy jedna nevyřčená úvaha: Jestliže se začne euro klížit, kdo by ho pak chtěl v Česku zavádět? Jakoby šéf ODS spoléhal právě na to.
Žádný fackovací panák.
Michala Tomáška však bojovný Klaus nepovažoval za svého hlavního soupeře. Roli zřejmě sehrálo i to, že si Tomášek vzpomněl na svou diplomatickou minulost a pronesl tezi o obrácené asymetričnosti asociační dohody mezi Evropskou unií a Českem v oblasti finančních služeb (to znamená, že tato dohoda přinesla více ekonomických výhod Evropské unii než Česku). Taková slova má šéf ODS moc rád.
Klausovým fackovacím panákem se měl stát Oldřich Dědek. Zatímco však bývalý premiér na viceguvernéra útočil až urážlivými výpady, Dědek zachoval klid. Výtky odvracel přesvědčivými argumenty a ve většině případů se už posluchači nedočkali žádného přesvědčivého protiargumentu.
Václav Klaus se pokusil zasadit Dědkovi tvrdý úder tvrzením, že viceguvernér ve svém úvodním vystoupení nepoužil zásadní teoretický koncept optimálních měnových oblastí, jehož otcem je známý ekonom Robert Mundell. Tento koncept považuje Klaus za „alfu a omegu“ jakýchkoliv úvah o tom, zda a kdy vstoupit do měnové unie. „Je to první termín, který si musíme najít na internetu nebo v ekonomické encyklopedii před tím, než začneme diskutovat,“ stupňoval svou slovní agresi Klaus.
Dědek své „pozapomnění“ vysvětlil dvěma důvody: nedostatkem času a tím, že se musel věnovat významnějším argumentům. Čtenáři týdeníku EURO ostatně mohou sami posoudit, zda je Dědkovo zdůvodnění věrohodné. Ve svém nedávném článku se totiž viceguvernér nevyhnul ani tématu optimálních měnových zón (EURO 2/2002).
Kurs zjankovatěl.
Pro diskusi o zavedení eura považuje Oldřich Dědek za nejdůležitější především zkušenosti z posledních deseti let měnových turbulencí v různých částech světa. „Globalizace přináší nejen výhody, ale také nevýhody, mezi něž patří větší finanční nestabilita, rychlé změny kapitálových toků, stádové chování investorů, kteří přestřelují kursy,“ zdůrazňoval Dědek. Vývoj kursu za těchto podmínek nemusí mít mnoho společného s reálnou ekonomickou situací v dané zemi a stává se spíše generátorem šoků. „Jakoby zjankovatěl,“ dodal Dědek.
Viceguvernér je přesvědčen, že právě proto česká ekonomika najde v euru více než kotvu – bezpečný přístav. Představu, že by se pak Česko stalo obětí spekulativních útoků považuje Dědek za podobně pravděpodobnou jako představu, že se dnes takovou obětí stane třeba Severočeský kraj.
Pokud jde o Klausovu předpověď rozklíženého eura, Dědek připouští, že se to teoreticky může stát. Ale pouze za předpokladu, že v eurozóně nebude dostatek politické vůle v měnové unii pokračovat. Rozpad někdejší česko-slovenské měnové unie byl také důsledkem rozdílných politických zájmů v obou zemích. Dědek však tvrdí, že v Evropské unii je naopak silně zakořeněna vůle společnou měnu mít.
Václav Klaus a jeho názorový spojenec na semináři Petr Mach (CEP) ovšem měli bezpochyby pravdu v jednom: Je nutné, aby se mluvilo nejen o výhodách eura, ale i o jeho rizicích.
