Movití lidé by měli včas přemýšlet o tom, jakou formou předají nashromážděný majetek svým blízkým. Možností je řada
Milion korun jako nečekaný vánoční dárek? Příjemné překvapení přichystal svým devíti přátelům skromný výherce v loterii. Obdarovaní ale nebudou tušit, kdo je tajemným dobrodincem, a už vůbec ne, že jejich soused vyhrál. „Výherce neměl rodinu ani jiné blízké, kteří by po něm mohli dědit. Peníze by propadly státu. Přišel se tedy k nám poradit, jak by je mohl v pravidelných splátkách dělit mezi své kamarády, až zemře, a částečně i za svého života. Zřejmě oprávněně se obával, že kdyby jim je daroval hned, peníze by se rychle rozkutálely. Optimální variantou se ukázala zahraniční nadace, která majetek spravuje, zhodnocuje a odesílá beneficientům rentu,“ vysvětluje partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners David Neveselý.
Na smrt se nemyslí V Česku je jen jednoduché a poměrně rigidní dědické právo, jež neskýtá příliš možností. I když někdo sepíše závěť, nemůže například vyloučit neopominutelné dědice a formu dědění může upravit jen v malé míře. Kromě toho není ani vhodné, aby se truchlící manželka dozvěděla o existenci celoživotní milenky a několika levobočků zrovna ze závěti.
Lidé proto majetek rozdělují ještě za života formou daru, což ovšem není bez rizika. Jinou možností je třeba životní pojistka, která je sice diskrétním, ale na druhou stranu poměrně drahým produktem. Podnikatelé stále častěji volí kumulaci aktiv v tzv. osobním holdingu. Nový občanský zákoník sice přinese institut svěřeneckého fondu, ale v platnost vstoupí až v roce 2014 a ještě zhruba dva roky bude trvat, než se v právním řádu usadí.
Pravda však je, že v českých zemích není zvykem myslet včas na vlastní smrt, respektive co se stane s majetkem po ní. A to ani u movitých lidí. Vyplynulo to například i z příspěvků na nedávné konferenci zaměřené na mezigenerační převod kapitálu, které se účastnilo několik desítek významných podnikatelských rodin. „Na otázku prezentujících k účastníkům, kolik z nich má sepsanou závěť nebo využívá jinou formu budoucího transferu majetku, odpověděl pouze jeden účastník kladně. I toto potvrzuje, že se jedná o velmi aktuální téma, avšak s velmi malou mírou praktických zkušeností,“ zdůrazňuje šéf české pobočky Bank Gutmann Jan Prachař.
V poslední době zájem o poradenství tohoto typu přece jenom roste. „Ročně řešíme řadu požadavků, jak nejefektivněji mezigeneračně transferovat nashromážděný kapitál,“ říká Jaroslav Havel, řídicí partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners, která se na tento typ poradenství specializuje. Mezi její klienty patří několik desítek lidí ze skupiny tří stovek nejbohatších Čechů a Slováků.
„V naší bance se setkáváme typicky s podnikateli ve věku 50 až 70 let, kteří v 90. letech zakládali své firmy. Řada z nich se nyní dostala do fáze, kdy chce buď odejít na odpočinek, nebo zajistit plynulé předání firmy,“ popisuje typického multimilionáře Jan Prachař.
Jeho slova doplňuje Tomáš Strnad, partner společnosti Accredio, která se specializuje na správu majetku movitých lidí: „Dokázali peníze vydělat a zůstává otázkou, jestli s nimi také dokážou naložit tak, aby další generace mohly z jejich úspěchu těžit, růst a budovat něco, čemu říkáme dynastie. Oni v bohatství vychováni nebyli, neabsolvovali ani drahé školy a teď je na nich, aby zvládli dát svým potomkům do života ten nejlepší základ. Mnozí nad tím přemýšlejí, radí se a usilují o to.“ Pozor na zlatokopky Velmi důležitým prvkem pro definování formy převodu majetku je také právní prostředí, které je pro tyto lidi přijatelné. V obecné rovině existují dvě základní možnosti. „Převod majetku na základě českého práva, které je do značné míry neflexibilní, nebo aplikace formy převodu majetku na základě zahraničních jurisdikcí, např. formou trustu nebo nadace,“ vysvětluje Jan Prachař. Klientům jsou nejčastěji doporučovány transakce zakotvené v právních řádech evropských zemí. „Není důvod majetek vyvádět mimo dohled standardních regulačních orgánů,“ míní Havel.
Nadace se obvykle zakládají v Rakousku či Švýcarsku. Cena za její zřízení se pohybuje mezi třemi sty tisíci korun až milionem. „Pokud je majetek likvidní, může se výnos při konzervativní správě pohybovat mezi pěti až šesti procenty, přičemž správa je levnější,“ popisuje David Neveselý.
Podnikatel šedesátník, který vybudoval poměrně významnou mezinárodní skupinu, chtěl předejít rozdrobení majetku a vzniku nepřehledné situace z hlediska řízení společnosti při běžném dědickém řízení. Proto soustředil své majetkové účasti v osobním holdingu, na jehož akcie postavil složité aranžmá, kdo z jeho potomků, jaký podíl a za jakých pravidel dostane. „Dědění či mezigenerační transfer ještě před smrtí je nepochybně jednodušší v případě jedněch akcií osobního holdingu, který klienti používají i proto, že přesun zisku ze společností pod ním zavěšených plyne do holdingu bez zdanění,“ upozorňuje Neveselý. Uvedený podnikatel po čase řízení holdingu upravil, přestal dětem linkovat, jak mají společnost řídit, ale musejí se dohodnout.
Vyhrává ten silnější. Potomci drží akcie stejným dílem a mají se učit, jak podnikat.
Holding má zatím profesionální vedení, které bude schopno nějakou dobu firmy řídit, aby dále fungovaly. „Je potřeba, aby byla na transfer kapitál připravena i ta nová generace,“ připomíná Strnad. Osobní holding je efektivní, co se týče řízení a převodu majetku. „Populární je právní forma evropské společnosti, v níž stačí obsadit dozorčí radu a představenstvo jedním členem. Může si libovolně přesouvat domicil v EU a její vlastník se do obchodního rejstříku nezapisuje,“ vypočítává klady Neveselý.
Investice do exotiky Jiný model se ušil klientovi z ranku skvěle vydělávajících sportovců. Pro tento typ klientů je klíčové uspořádat majetkové poměry ještě před svatbou, což může být prubířským kamenem vztahu. „V opačném případě někdy čelíme požadavku na anonymizaci vlastnictví majetku, ale až když se vztah rozpadá, což obvykle bývá pozdě,“ konstatuje David Neveselý.
Řada podnikatelů soustředí část svých financí v zahraničí. „Důvodem není praní špinavých peněz, daňové úniky či finanční kriminalita, ale aby se o nich nikdo nepovolaný či závistivý nedozvěděl,“ zdůrazňuje advokát. V tomto případě je ale nutné sepsat závěť a alespoň v ní uvést účty. Notář si s tím již poradí.
Je nutné také co nejvíce diverzifikovat rizika. Příkladní hospodáři proto majetek ukládají do nemovitostí, firem, bankovních vkladů, část svěřují specializovaným správcům majetku. „Roste také zájem bohatých o alternativní investice, tedy jiné než hotovost, obligace nebo akciové podíly. Kromě zlata a stříbra je představuje umění, nemovitosti, pozemky, půda nebo víno. Čím je investiční alternativa specifičtější, tím větší vztah k ní ale člověk musí mít. Kdo se tedy zajímá o umění, nevytváří si sbírku meziválečných českých autorů pouze kvůli investování. Stejné je to i u velmi specifických investic, jako je třeba investice do chovu exotické zvěře přímo v Africe,“ dodává Jan Prachař.
O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz
