Smrt blízkého člověka bývá zřejmě tím nejtěžším obdobím v životě. Posledním rozloučením to však bohužel ani zdaleka nekončí. Ještě je totiž potřeba absolvovat další poměrně stresující proces, a sice dědické řízení. To musí proběhnout vždy a za všech okolností. Co vše ale tato právní záležitost obnáší a kolik zaplatíte přidělenému notáři? To se dozvíte na následujících řádcích.
Celý proces dědického řízení začíná technicky vzato trochu paradoxně, leč zcela pochopitelně, ve chvíli, kdy lékař konstatuje smrt dotyčného. Každý doktor je totiž povinen tuto skutečnost oznámit místně příslušnému matričnímu úřadu (tedy takovému, kde měl zemřelý poslední trvalé bydliště). Úředníci následně tuto informaci předají soudu, v jehož kompetenci je pověřit notáře vedením řízení.Z výše uvedeného tedy vyplývá, že osobu, která vás bude celým tímto procesem provázet, si nemůžete vybrat vy sami, ale bude vám přidělena soudem. Je to z toho důvodu, aby byl v rámci dědického řízení zachován předpoklad nestrannosti.
Jak probíhá dědické řízení?
Jedním z prvních úkolů vám přiděleného notáře bývá zkontaktování člověka, který je obeznámen s rodinnými a majetkovými poměry zemřelé osoby. Děje se tak zhruba jeden měsíc od posledního rozloučení, přičemž tento předpoklad zpravidla naplňuje vypravitel pohřbu, tedy ten, kdo měl celý obřad na starosti. Právě od něj notář nejčastěji shromažďuje všechny informace potřebné k zahájení takzvaného předběžného šetření.V jeho rámci pak musí zjistit, jaký je počet potenciálních dědiců a jakým majetkem dotyčný během svého života disponoval. Bohatě přitom postačí, pokud se k předběžnému řízení dostaví pouze některý z nich. Aby se ho účastnili všichni, není v tuto chvíli potřeba.
Ten, koho bude notář zpovídat, by si nicméně s sebou měl vzít následující dokumenty:
• občanský průkaz nebo jiný doklad totožnosti,
• seznam potenciálních dědiců, pokud možno i s jejich adresami a kontaktem,
• závět zesnulého, pakliže se ví, že ji dotyčný sepsal a je k dispozici,
• informace týkající se jeho bankovních či spořících účtů, případně vkladních knížek,
• vlastnické listiny vztahující se k bytu, pozemku a dalším nemovitostem, jejichž majitelem zesnulý byl,
• velký technický průkaz jeho vozidla,
• doklady o členství v bytových družstvech, pakliže dotyčný v nějakém takovém působil,
• smlouvy o půjčkách, kreditních kartách, potažmo dluzích, pokud zemřelý nějaké evidoval,
• doklady o pohřebních výlohách.
Úkolem notáře posléze je všechny vámi doložené dokumenty ověřit. V případě, že za tímto účelem kohokoliv zkontaktuje – například v souvislosti s předložením potřebných listin, potažmo sdělením informací – má dotyčný povinnost všechny jeho otázky zodpovědět a požadované dokumenty ukázat.
Ve chvíli, kdy má notář veškeré podklady k dispozici, nařídí takzvané konečné jednání. Děje se tak zpravidla měsíc po zahájení předběžného jednání. Na něm se již sejdou všichni ti, kteří by se měli stát potenciálními dědici.
Dědictví můžete s klidem odmítnout
Nikde ovšem není psáno, že se tak skutečně musí stát, ba naopak. Dědické právo říká, že dědictví jako takové můžete jednoduše odmítnout. Jedná se o jakousi právní pojistku pro případ, že by bylo pro dědice značně nevýhodné. Kromě odkázaného majetku totiž po zemřelém přebíráte i veškeré jeho dluhy. A pokud dotyčný za svého života takříkajíc dlužil, kam se podíval, může být dědění pro jednoho poněkud nevýhodnou záležitostí.Mějte nicméně na paměti, že tak musíte učinit nejpozději do jednoho měsíce od chvíle, kdy jste byli soudem poprvé vyrozuměni o dědickém řízení. Pobýváte-li v zahraničí, je lhůta prodloužena na dobu tří celých měsíců.
Kromě odmítnutí je možné se dědictví vzdát, případně zřeknout. Co se prvního týče, to přichází v úvahu ve chvíli, kdy je dědiců několik, přičemž jeden z nich se jej vzdá ve prospěch jiného, pakliže ten s tímto krokem souhlasí. A pokud jde o zřeknutí se dědictví, k němu může dojít pouze během života osoby, po níž má dotyčný teoreticky dědit. K uskutečnění tohoto aktu je však zapotřebí smlouvy.
Co s dluhy, o nichž jste nevěděli?
Pokud dědictví přijmete, musíte počítat s tím, že může teoreticky dojít i na situaci, kdy dluhy zemřelého „vyplují na povrch“ až po nějaké době. Problémem nicméně je, že přijmutí, respektive odmítnutí dědictví již nelze zpětně změnit. Jestliže jste se tedy už jednou rozhodli pro tu, či onu cestu, své rozhodnutí zpět vzít nemůžete.České právo naštěstí myslí i na tyto případy. Od roku 2014 totiž ve spojitosti s novým občanským zákoníkem existuje institut takzvané výhrady soupisu pozůstalosti. Pakliže jej uplatníte, dluhy společně s ostatními dědici sice budete muset tak či tak uhradit, pouze však do výše, která se rovná vašemu dědickému podílu. Jinými slovy, jestliže jsou dluhy vyšší, než kolik jste zdědili, nemusíte se bát, že byste nakonec ještě cokoliv dopláceli. Při nejhorším totiž v rámci dědického řízení skončíte na nule.
Na druhou stranu, provedení samotného soupisu není tou úplně nejlevnější záležitostí. Za každou započítanou hodinu, po kterou jej notář prováděl, zaplatíte jeden tisíc korun.
Ne vždy je potřeba znalce
A pokud jde o vyčíslení hodnoty majetku a případně také dluhů, které zemřelý měl, ty se oceňují k datu jeho úmrtí.V případě bytu či garáže bohatě postačí vyjádření nějaké realitky, žádného soudního ani jiného znalce k tomu není třeba. To samé však již nelze říct o domu, potažmo pozemku. Tehdy je odborné vyjádření o výši obvyklé ceny zcela na místě. Vlastnil-li zesnulý vůz mladší pěti let, opět bude nutné požádat o nacenění ze strany odborníka, tím může být například vedoucí autobazaru. Pakliže je auto starší, vychází se nejčastěji z ceny podobných vozů na internetu.
A podobně je to i v případě, že dotyčný během svého života podnikal. Pokud byl totiž jeho podnik malého rozsahu, bude v souvislosti s dědickým řízením stačit souhlasné prohlášení dědiců, kteří toto stanovisko doloží nezbytnými účetními doklady. Jestliže se jedná o větší podnik, pak se bez znaleckého posudku již neobejdete.
Co naopak znalce určitě nebude zajímat, je vybavení domácnosti. To je totiž možné ocenit tak, že budoucí dědicové vydají souhlasné prohlášení.
Spory ohledně dědictví nejsou ničím výjimečným
Problém nicméně nastává ve chvíli, kdy se dědicové na hodnotě inkriminovaného majetku (podniku, auta apod.) neshodnou, případně když takovýto majetek nebude odpovídat ceně obvyklé. Právě tyto dohady pak bývají často na celém dědickém řízení tím nejhorším. Nezřídka kdy se totiž stane, že zažehnou spory, které mohou potenciálně vyústit i v rozvrat celé rodiny.Pakliže na tuto situaci dojde, je na notářovi, aby určil znalce, který následně stanoví hodnotu inkriminovaného majetku. Tu nicméně dědicové ve výsledku respektovat nemusí. Podaří-li se jim nakonec přeci jen dosáhnout shody, mohou si pozůstalost rozdělit podle vlastní úvahy.
Jak dlouho trvá dědické řízení?
Ve chvíli, kdy je dokončen soupis majetku a dluhů, vyzve notář všechny dědice, aby podepsali dohodu o vypořádání dědictví. Jakmile se tak stane, musí ještě vydat takzvané usnesení o schválení dohody, na jejímž základě si všechny strany rozdělí inkriminovaný majetek.Pakliže ovšem nejsou s to se dohodnout, vydá notář usnesení, podle něhož bude dědictví rozděleno na základě zákonných podílů jednotlivých dědiců. Tím je celý proces ukončen. Celé dědické řízení obvykle trvá čtyři měsíce, ovšem výjimečně se může protáhnout klidně i na jeden rok.
Kolik inkasuje notář?
Za služby v rámci dědického řízení přirozeně musíte notářovi zaplatit. Kolik? To je pokaždé jiné. Celková částka totiž závisí na hodnotě děděného majetku a případných dalších nákladech spojených s přípravou podkladů pro soud. Podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti činí minimální poplatek 600 korun, maximálně se pak může vyšplhat až na sumu 38 300 Kč + DPH.Částku si samozřejmě dědicové mezi sebe rozdělí, a to v závislosti na tom, kdo kolik zdědil. Jen pro představu – pakliže hodnota majetku činí půl milionu korun, vydělá si notář za své služby 6 800 Kč + DPH, bude-li to rovný milion, dostane 11 300 Kč + DPH.
Co naopak dědicové již řešit nemusí, jsou daně. Dědická daň byla totiž před časem zrušena. A pokud jste fyzickou osobou, je celé dědictví osvobozeno rovněž od daně z příjmu.
