Ani tak dárečkem z dob komunismu jako spíše polistopadovou politickou botou je takzvaný transformační spor. Od začátku totiž bylo jasné, že majetek, který družstva drží a nepatří jim, nestačí k vydání restitučních nároků. Ze silné lobby a skryté politiky družstev, která byla tímto břemenem zatížena nejvíce, se etablovala levicová parlamentní síla, jež se vyznačovala krajní neupřímností k oprávněným osobám. Tato společná síla na uvedeném principu stavěla veškerou svoji politiku.
Nespravedlnost je jen jedna, ovšem může mít více podob. Transformace družstev měla a má dvě hlavní. Jednoznačně k restituentům, kteří mnohdy bláhově uvěřili chlácholení zmíněné politické síly, o čemž svědčí, že se jich na sto tisíc rozhodlo majetek v družstvech ponechat a počkat, až se dobrým hospodařením zmnoží, což má mnoho předpokladů, ale žádnou záruku. Nechali se unášet odklady ve splácení nároků, které nepředcházejí „konečnému řešení , nýbrž další a další zdržovací taktice levicových stran. V posledním případě včetně KDU-ČSL. Na druhou stranu oprávněné osoby nechaly majetek v družstvech dobrovolně a větší záruku nepožadovaly. Netušily však, že na tom kolchozy staví svoje postupy a své zastoupení budou zanedlouho mít ve vládě i v Parlamentu.
Za druhé: újmu nejen v perspektivě ekonomické, ale i na podnikatelské cti pociťují podniky, které se zákonem řídily, vyčlenily potřebný majetek k vydání či založily splátkové scénáře. Politická reprezentace družstevníků si ovšem toto velmi dobře uvědomuje. Proto mezi družstvy a ostatními společnostmi nedělá rozdíly a argumentuje hrozbou rozbití vesnice po splacení všech pohledávek.
Z hlediska ekonomického, ale hlavně perspektivy celého resortu, je hrůzné, že novela s sebou nese princip státní záchrany subjektů, které své právo na ekonomickou a morální existenci na trhu dávno ztratily, čímž poškozuje družstva, která splatila dluh a prosperují. Pročištění prostoru od neperspektivních podniků přitom naše zemědělství potřebuje jako sůl. Dluhy se prohlubují a po sedmi letech může valná část oprávněných osob jen nevěřícně kroutit hlavou, že se svého zákonem uznaného majetku nedočká.
