Nástupce dlouholetého šéfa pražských památkářů Jana Kněžínka Jiří Skalický chce celkově obměnit poradní orgán bývalého ředitele
Kněžínku drahej náš, ať se nám zachováš, dokud bude tvoje hlava, bude vzkvétat naše Praha, Kněžínku drahej náš…
To prozpěvovali účastníci Přeslavného průvodu páně Kněžínkova, který loni v únoru pořádalo Pražské fórum a PragueWatch. Občanská sdružení, která se věnují pražským kauzám, provedla jeho účastníky po místech, o jejichž podobě rozhodl odbor památkové péče pražského magistrátu pod dlouholetým vedením Jana Kněžínka. To ale jeho „velebitelé“ ještě netušili, že Kněžínek ve funkci zanedlouho skončí. Nechvalně proslulý odbor má po deseti letech nového šéfa. Ten předchozí se stal vedoucím Kanceláře světové památky UNESCO, kterou magistrát zřídil loni v srpnu.
Kritici z Klubu Za starou Prahu míní, že jde o „trafiku“ zřízenou právě pro Kněžínka.
„Mnoho pozorovatelů této situace se domnívá, že Jan Kněžínek plní na magistrátu úlohu prodloužené ruky jedné z vlivných kmotrovských skupin z okruhu ODS, ale možná je také jeho nezvrhnutelná magistrátní židle jen protislužbou někoho někomu v rámci nepřehledného systému klientelistických vazeb,“ píše Klub ve svém nedávno vydaném věstníku s titulem Památková péče v Praze jako učebnice klientelismu.
Takové obvinění je velmi těžké dokázat a Klub Za starou Prahu je si toho vědom. Přiznává, že k tomu, aby někoho mohl přímo obvinit z korupce či pletich, nemá prokazatelné důkazy. Ve své nedávno vydané publikaci se proto omezuje jen na výčet problematických bodů a případů, ukazuje na rizika a slabá místa pražské památkové péče. Sám Kněžínek klientelistické vazby striktně odmítá: „V tomto národě nevěří už nikdo ničemu. Všichni za vším hledají korupci,“ řekl týdeníku Euro.
V České televizi sice nedávno přiznal, že lobbing ze strany majitelů nemovitostí byl na denním pořádku, ale pro týdeník Euro uvedl svůj výrok na pravou míru. „Nešlo o žádné developery, ale o jednotlivce nebo bytová družstva, která řešila například otázku vhodnosti určitého typu oken a podobně,“ tvrdí.
Místo penze nový úřad Směsice odpůrců Jana Kněžínka, kterému se v Praze přezdívá Demolition man, je pestrá. Na demonstracích proti jeho rozhodnutím se scházeli jak známí památkáři a historici architektury, tak i laická veřejnost nebo příznivci a členové některých politických stran, naposledy například Piráti. V poslední době svého působení v roli vrchního pražského památkáře pohoršil Kněžínek část veřejnosti třeba tím, že povolil demolici nárožního domu na pomezí Václavského náměstí a Opletalovy ulice nebo spornou rekonstrukcí Karlova mostu. Poslední demonstrace ale proběhla loni v srpnu, kdy byl Kněžínek jmenován do čela Kanceláře světové památky UNESCO. Zatímco jiní dva vlivní a často kritizovaní šéfové magistrátních odborů – Peter Ďurica a Jiří Toman, kteří v době primátorování Pavla Béma (ODS) měli jít na ruku známému pražskému „lobbistovi“ Romanu Janouškovi, skončili, Kněžínek ve funkci šéfa pražských památkářů přežil i po komunálních volbách na podzim roku 2010.
Židle se pod ním začala hýbat až po magistrátním převratu, kdy sociální demokracii v koalici vystřídala TOP 09. Podle radního pro kulturu Václava Novotného (TOP 09) existoval tlak ze strany nových radních, aby funkci opustil.
Pětašedesátiletý Kněžínek tehdy hovořil o tom, že uvažuje o odchodu do důchodu, úmysl ale nakonec změnil a přihlásil se do výběrového řízení na nově zřízenou pozici šéfa Kanceláře světové památky UNESCO. Ta má včetně Kněžínka pět zaměstnanců a její šéf si tam ze svého bývalého působiště přivedl tři podřízené.
Pro odpůrce byl tento památkářův přesun nepříjemným překvapením, soudí, že v tomto případě došlo k naplnění známého rčení o kozlovi zahradníkem. Sám Kněžínek názor, že by šlo o „trafiku“, rázně odmítá. „Už před pěti lety nám UNESCO nařídilo zřídit tuto kancelář a také musíme mít hotový management plán a vzniknout musí Rada světové památky. Na tom nyní intenzivně pracujeme,“ říká. Ve výběrovém řízení, jehož vítězem se stal jednoznačně, měl jen tři soupeře.
Památkářova sebereflexe Na otázku, zda při zpětném pohledu na svá rozhodnutí nachází nějaká pochybení či zda by něco udělal jinak, odpovídá, že ano. „Jsou to ale spíše takové niterné věci, nikoli to, co se donekonečna veřejně probírá. Například když se procházím centrem Prahy a vidím některá okna nebo půdní vestavby, které by mohly vypadat jinak,“ vysvětluje. V ostatních případech si žádná pochybení nepřipouští.
„Ze statistiky, kterou jsme si dělali, vyplynulo, že v 98 procentech případů jsme rozhodli v souladu s Národním památkovým úřadem. Žádné z mých rozhodnutí nebylo rozhodnutím jedné osoby,“ upozorňuje Kněžínek. Mezi ona dvě procenta patřilo například rozhodnutí o demolici nárožního domu na rozhraní Václavského náměstí a Opletalovy ulici, kterým se nyní zabývá ministerstvo kultury. Rozkladová komise totiž zhruba před měsícem doporučila znovu zahájit jednání o prohlášení budovy kulturní památkou.
Architekti a historici architektury z Klubu Za starou Prahu ale mají jiný názor. Jak říká jeho předsedkyně Kateřina Bečková, mezi magistrátem a Národním památkovým úřadem (NPÚ) musí dojít k narovnání vztahu. „Výkonná složka, tedy magistrát, by se neměla snažit odbornou složku dublovat, to není její úloha. Problém vztahu obou složek byl v minulém období hlavně v tom, že magistrát měl ‚svou hlavu‘ a jiná kritéria, která byla podezřele vstřícná k investorům,“ myslí si Bečková.
Poradním orgánem bývalého ředitele byl šestnáctičlenný Sbor expertů, jehož členy si Kněžínek sám jmenoval. Podle Klubu Za starou Prahu tam dochází ke střetu zájmů. „Celkem dvanáct členů Sboru expertů dnes vytváří dokonalou nabídku profesí, která pokryje prakticky celou přípravnou fázi projektu (zpracovatelé stavebně-historických, restaurátorských, technických, přírodovědných průzkumů, architekti, poradci ve stavebních, technických i ekonomických profesích). Zákonitě se proto stává, že na program jednání sboru se dostanou projekty, na nichž se některý ze členů podílí,“ upozorňuje Klub v tematickém věstníku.
Kritiku, že v něm figurují především praktikující architekti spojení s pražskými projekty, o kterých památkový odbor rozhoduje, Kněžínek odmítá. „Dříve v něm bylo více teoretiků, ale mnoho z nich již zemřelo, to je přirozené.
Navíc máme svobodu a demokracii a nikdo z expertů by si nedovolil nejen hlasovat o rozhodnutích, na kterých je zainteresován, ale dokonce ani zůstat přítomen při jednání o nich,“ tvrdí.
Experti v pokušení?
Sama skutečnost, že ve Sboru expertů sedí praktikující architekti, nemusí být nezbytně problémem, říká Bečková. „Ale po jednom až dvou letech se nutně musejí vyměnit za jiné, aby se nestačily vytvořit tak pevné klientelistické vazby, jako se to stalo teď. Dále by měli být více zastoupeni teoretici z vysokých škol a Akademie věd, lidé, kteří mají přehled o tom, jak a kam se posouvá hodnocení a jaké jsou výsledky nejnovějšího bádání v daných oborech,“ je přesvědčena předsedkyně Klubu Za starou Prahu.
Předsedou Sboru expertů je Petr Malinský, architekt ateliéru DaM, jemuž Klub Za starou Prahu vyčítá řadu zásahů, které považuje za necitlivé. Mezi jinými nedokončenou přestavbu budovy ČSOB Na Příkopě na obchodní dům. Vytýkají mu také účast v soutěži vypsané magistrátem roku 2009 na revitalizaci Mariánského náměstí, kde ateliér DaM spolu s MAC Architecture zvítězil s návrhem na umístění podzemních parkovišť se 145 parkovacími místy. „Je zajímavé, že většina z dvanácti členů poroty soutěže byli buď Malinského kolegové ze Sboru expertů, nebo pracovníci magistrátu,“ upozorňujeKlub.
Velmi křiklavým příkladem je podle Klubu projekt Novomlýnská brána investora Walter Titze v Revoluční ulici, se kterým ateliér DaM zvítězil. „Na něm je Malinský zúčastněn dokonce v trojjediné roli. Je spoluautorem návrhu novostavby, předsedou Sboru expertů, o jehož souhlas se opírají závazná stanoviska magistrátu, i držitelem plné moci investora a vlastníka nemovitosti, na jejímž základě vystupuje nejen jako předkladatel žádosti, ale i stylista oponentního vyjádření investora vůči názoru Národního památkového ústavu,“ upozorňuje Klub Za starou Prahu.
Ve Sboru expertů se objevují či v minulosti objevovala i další známá jména. Historik architektury Zdeněk Lukeš byl členem sboru v letech 2001 až 2011. „Souhlasná expertní stanoviska, která posléze tvořila podklad pro rozhodnutí magistrátu, Lukeš dodal i ke stavbám svých kolegů ze Sboru expertů. Ocenil například stavbu takzvaného Florentina architekta Jakuba Ciglera a obhajoval také stavbu takzvané Novomlýnské brány od ateliéru DaM,“ upozorňuje Klub Za starou Prahu.
Architekt Jakub Cigler, spolumajitel ateliéru Cigler Marani Architects, který ve Sboru expertů zasedá od roku 2002, patří v Praze k nejznámějším autorům nových staveb.
Spolupracoval kupříkladu s investorem Sebastianem Pawlowskim, pro kterého navrhoval projekt Copa Centrum na Národní třídě, se společností Penta, pro niž zpracoval projekt Florentinum u Masarykova nádraží. Stal se rovněž vítězem soutěže, kterou magistrát vypsal na obnovu Průmyslového paláce a části Výstaviště. „Je třeba si klást otázku, zda je to kvalita architekta, která přináší natolik prestižní zakázky v centru města s tak velkým potenciálem památkářského konfliktu. Vkrádá se totiž úvaha, že stejně jako v případě ateliéru DaM je i v případě ateliéru Cigler Marani Architects značná část úspěchu založena na účasti jeho představitele v de facto nejdůležitějším pražském schvalovacím orgánu památkové péče,“ varují autoři věstníku Památková péče v Praze jako učebnice klientelismu.
Jakub Cigler s takovou kritikou nesouhlasí. „Domnívám se, že smyslem existence Sboru expertů je vytvoření platformy, na které diskutují odborníci takzvaně závislí i nezávislí, historici, architekti, archeologové, urbanisti, s cílem nalézt kvalifikovaný konsenzus nad velice obtížně definovatelnými hledisky památkové ochrany v Praze. Všichni členové tohoto Sboru jsou potencionálně ve střetu zájmů, ale je pouze otázkou jejich společenského kreditu, jestli by tento kredit byli ochotni zaprodat za nějaký krátkozraký cíl,“ říká Cigler, podle kterého se Sboru expertů podařilo podpořit několik skvělých projektů. „Například hotel Metropol na Národní třídě a můj projekt Copa Centrum Národní byl vzhledem k několikerým připomínkám tohoto Sboru třikrát přepracováván,“ dodává Cigler. Sám vidí problém nikoli v přítomnosti praktikujících architektů v poradním sboru, ale ve dvoukolejnosti památkové péče. „Jedná se o nefunkční systém, který magistrát s ministerstvem kultury nejsou schopny napravit do funkční podoby.“ Plány nového šéfa Před dvěma měsíci Kněžínka ve funkci šéfa odboru památkové péče vystřídal Jiří Skalický, který zvítězil ve vypsaném výběrovém řízení. Většině odborníků je jeho jméno neznámé, ale jeho vzdělání i zkušenosti považují za dostatečné. Vystudovaný historik působil jako kastelán v bývalém cisterciáckém klášteře v Plasích a později vedl obecně prospěšnou organizaci, která měla na starost obnovu národní kulturní památky Kuks a čerpání z evropských fondů.
Radní pro kulturu Václav Novotný je toho názoru, že Skalický by měl napravit „pošramocenou pověst“ magistrátní památkové péče. „Jde například o některé mediálně zviditelněné případy, kdy byla rozhodnutí odboru kritizována. Dále se jednalo o nedostatečnou komunikaci odboru směrem k veřejnosti a médiím bez pozitivní prezentace úspěchů v oblasti památkové péče a přispěla k tomu i nejasně stanovená pravidla pro žadatele,“ vysvětluje Novotný týdeníku Euro, co přesně měl na mysli.
Skalický sám zatím nechce předchozí desetileté období, kdy odboru šéfoval Kněžínek, hodnotit. Neplánuje revizi jednotlivých rozhodnutí ani stanovisek z minulosti. Vše prý proběhlo dle daných procesních postupů a kontroly nebo revize příslušejí jiným orgánům.
„Což ale neznamená, že nestuduji a nebudu studovat jednotlivá mediálně známá rozhodnutí vydaná odborem za poslední roky,“ říká Skalický.
Sbor expertů se Skalický rozhodl prozatím zachovat, ale připravuje jeho celkovou obměnu a nyní prý jedná o jeho pozici v systému organizace památkové péče magistrátu. „To je hlavní důvod, proč sbor nebyl do současné doby obměněn. Časově plánuji podniknout všechny nezbytné kroky v lednu,“ vysvětluje Skalický.
Nový ředitel chce zlepšit i spolupráci s Národním památkovým ústavem. „Je třeba především dostat jednotlivá odborná vyjádření z NPÚ na takovou úroveň, aby byla skutečně oporou pro naše rozhodování, neboť odpovědnost za jednotlivé úkony je na straně našeho odboru. Nutné je veřejnosti ukázat, že památková péče v Praze je schopna vystupovat jednotně, není konzervativní, ale má jasné a nezastupitelné místo v oblasti ochrany našeho unikátního kulturního dědictví,“ vysvětluje Skalický.
Zatím nesdělil, zda v odboru, kterému šéfuje, chystá také personální změny. „To je vše otázkou, zda moje předložené záměry na změny dokážu projednat, vysvětlit a prosadit, či nikoli,“ dodává nový šéf pražských památkářů.
Kritiku, že ve Sboru expertů figurují především praktikující architekti spojení s pražskými projekty, o kterých památkový odbor rozhoduje, Kněžínek odmítá Radní pro kulturu Václav Novotný je toho názoru, že Jiří Skalický by měl napravit „pošramocenou pověst“ magistrátní památkové péče
O autorovi| Pavla Kreuzigerová • kreuzigerova@mf.cz
