Česká republika má od minulého týdne nového správce pokladny, který už poodkryl své hlavní záměry v nové funkci. Veřejnost, laickou i odbornou, z jeho plánů zcela logicky nejvíce zaujal postoj k daním, jež by podle něj měly některým podnikatelům i vzrůst. Rovněž se očekává větší tlak na deregulace. Případné úpravy v těchto oblastech se velké části obyvatel dotknou naprosto bezprostředně. Proto zaujaly skoro všechny. V jejich stínu ovšem leckdo sn adno přehlédl ostatní efekty výměny v čele jednoho z klíčových ministerstev.
Mertlíkův přesun například znamená, že bude mít ve svém novém postavení oproti dřívějšku mnohem větší a hlavně přímý vliv na prodej dvou zbývajících státem ovládaných peněžních ústavů. Řídící výbor pro privatizaci bank je jak známo složen z li dí delegovaných ze tří institucí. První je právě ministerstvo financí. Druhou centrální banka. S tou má Mertlík podle všech osob blízkých těmto kruhům velmi dobré vztahy. Dokonce se hovoří o propojení „lipově-dřevíčskou platformou. Třetím do m ariáše je Fond národního majetku. Jeho výkonný výbor se zatím chová poměrně autonomně a lze předpokládat, že tak do jisté míry bude činit i po očekávané výměně předsedy. Tato funkce totiž potřebuje podporu nejenom ministra financí, ale i dalších pánů, především premiéra a zřejmě i smluvně opozičního předsedy Poslanecké sněmovny. Přesto nelze přehlédnout, že se Mertlík z titulu své funkce ujímá vedení prezidia a také, že má s fondem poměrně velkolepé plány.
Jak se zdá, hodlá spolu se svým nejbližším spolupracovníkem a zřejmě nejrespektovanějším ekonomem z okolí vlády Janem Mládkem oživit ideu transformace FNM na holding. Anebo přijít s nějakou další variantou jeho reinkarnace na instituci sc hopnou efektivně spravovat svá aktiva. Připustil to na postinaugurační tiskovce. Mládek zase na konci minulého měsíce na semináři ke správě a řízení korporací zopakoval, že si má stát na správu svého majetku, když to sám neumí, najmout odborníky. „B ýt korporativním ředitelem je silně profesionální záležitost, prohlásil.
S tím nelze než souhlasit. Stejně tak je potěšitelné, že Mertlík, ač označovaný za keynesiánce, považuje za svůj nejdůležitější úkol privatizaci. I nejtvrdší kritiky rozpočtové expanze, jako například Ondřeje Schneidera z Patria Finance, potom docela příjemně překvapil odhadem schodku na příští rok. Je ovšem otázkou, nakolik ho bude moci skutečně ovlivnit. Podoba návrhu rozpočtu je vždy výsledkem politických bitev ve vládě. Na ty bude ale málo času. Proslýchá se totiž, že práce na největším účtu ve státě jsou v obrovském skluzu. Začíná se opět hovořit o rozpočtovém provizoriu a stejně jako loni se bude honit čas, abychom se mu vyhnuli. V takové situaci jsou politická jednání vždy těžší než jindy. Aby se to vůbec stihlo, bude se Mertlík muset ze všeho nejvíc starat právě o keynesiánský nástroj k růstu - o rozpočet. Privatizace asi přijde až pak.
