Chystaná změna občanského soudního řádu výrazně posílí postavení notářů v řízení o dědictví. Prezident Notářské komory Martin Foukal z toho ale příliš velkou radost nemá. Bez spoluúčasti soudů získají notáři více odpovědnosti i práce, ale za stejné peníze.
Prezident Notářské komory ČR Martin Foukal
Letos v lednu jste byl opakovaně zvolen prezidentem Notářské komory České republiky. Stojíte tedy v čele všech českých notářů. Na rozdíl od advokátů je jejich počet omezen. Proč?
V roce 2006 proběhla důkladná analýza potřeb notářských služeb v regionech, kterou provedlo ministerstvo spravedlnosti a Notářská komora České republiky. Výsledkem analýzy bylo zjištění, že je třeba 451 notářů. Jejich počet je řízen principem numerus clausus, to znamená, že je omezený. Důvodem je potřeba vybalancovat dostupnost notářských služeb a schopnost notáře se uživit. Notář má totiž zákonem vymezené kompetence. Právní služby může poskytovat pouze v souvislosti s notářskou činností. Není ani advokát, ani realitní makléř. Navíc je cena notářských služeb, na rozdíl od advokátních, pevně stanovena vyhláškou ministerstva spravedlnosti. Určuje ji závazný notářský tarif.
MARTIN FOUKAL (1953)
Pochází z Olomouce. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1978 působil jako notářský čekatel na Státním notářství Praha-západ. V roce 1980 složil zkoušky a stal se státním notářem. Nejdříve pracoval v Benešově, od roku 1983 v okrese Praha-východ. Po privatizaci notářství byl v roce 1993 zvolen prezidentem Notářské komory České republiky. Na základě voleb, které se opakují každé tři roky, je jím dodnes. Současně vykonává notářskou praxi v Praze. Rovněž působí jako šéfredaktor časopisu Ad Notam, je členem Vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Stálé rady Mezinárodní unie latinského notářství (UINL). Jeho zálibami jsou motorismus a hudba. Účastnil se seriálu Mistrovství republiky automobilů na okruzích.
Znamená to, že notáři mohou mít problém uživit se?
Není to vyloučeno. Jsou regiony, kde si notáři skutečně nemohou vyskakovat. Mnohá notářství si třeba nemohou dovolit odborné zaměstnance. Jejich ekonomický potenciál je nízký. Pro kvalifikované zaměstnance by notář neměl ani práci, ani peníze. Notáři jsou závislí na tarifní hodnotě předmětu úkonu, z níž se vypočítává jejich odměna. Pevným tarifem stát občanům garantuje dostupnost služby. Pro některé notáře to ale může být značně nevýhodné. Tržní hodnoty nemovitostí v Mostě a v Praze jsou kupříkladu absolutně nepoměřitelné. A to se odrazí v odměně notáře. Za stejnou práci tak notáři dostávají různé peníze.
Řekl jste, že spektrum notářských služeb je omezené. S čím notáři nejčastěji pomáhají podnikatelům?
Samozřejmě poskytují své služby všem občanům, některé z nich jsou ovšem skutečně zajímavější právě pro podnikatele, jako třeba osvědčování právně významných skutečností, zástavní smlouvy k nemovitostem i k věcem movitým a s tím související zápis do rejstříku zástav movitých věcí. Notář vám rovněž může vydat ověřený výpis z katastru nemovitostí a z obchodního rejstříku. Brzy k tomu přibude i možnost vydávat výpisy z trestního rejstříku.
NOTÁŘSKÝ CZECH POINT
Možnost vydávat výpisy ze státních registrů je poměrně nová. Souvisí se zaváděním Czech Pointů – univerzálních podatelen, ověřovacích a informačních míst. Do tohoto projektu mají být zahrnuty i notářské úřady – je to podle vás dobře?
Zahrnutí našich úřadů do Czech Pointů se skutečně chystá, ale zatím se neví, jak dopadne. Současná možnost získat ověřený výpis z katastru nemovitostí či z obchodního rejstříku přímo v kanceláři notáře je velmi praktická. Osvědčuje se mimo jiné při pořádání valných hromad, kdy je třeba tyto dokumenty dokládat. Ale poslanecký návrh, podle kterého by v notářských úřadech mělo být možné podávat i návrhy na zahájení nejrůznějších správních řízení, nepovažuji za šťastný. Notáři by měli podobné činnosti vykonávat jen v míře odpovídající jejich činnostem stanoveným zákonem o notářích. Možnost vydávat výpisy z rejstříku trestů proto rovněž vítáme. Cokoliv dalšího by byl ale podle mě omyl, který by v praxi nemusel dobře fungovat.
To ovšem není jediná uvažovaná změna, která by se měla dotknout notářských kompetencí. V rámci reformního projektu ministerstva spravedlnosti, jehož výsledkem by mělo být odbřemenění justice, by měly být některé pravomoci soudů přesunuty na notáře. Která oprávnění vám přibudou?
Chystaná změna občanského soudního řádu by měla značně posílit postavení notáře v řízení o dědictví. Soud bude i nadále notáře pověřovat, aby jako soudní komisař provedl úkony v dědickém řízení. Až na drobné výjimky by notáři měli nově dělat všechny úkony, včetně vydání meritorního rozhodnutí, sami. To znamená, že by nebylo třeba čekat na jejich kontrolu a vydání těchto usnesení soudem. Spis by se před vydáním usnesení nevracel soudu. A soud by rozhodoval až v případném odvolacím řízení.
Notáři z této novely příliš velkou radost nemají. Znamená pro ně víc odpovědnosti i práce. Budou muset vytvořit kontrolní mechanismus. Občas se při zpracovávání písemného vyhotovení usnesení o dědictví vyskytne například matematická chyba. Soud dosud působil preventivně – tak aby nedocházelo k výrobě zmetků. Po novele se budeme muset obejít bez soudní kontroly. To znamená víc práce za stejné peníze. Nicméně notáři respektují, že je to cesta k odbřemenění soudů a jako taková je žádoucí.
KDYŽ DĚDIT, TAK RYCHLEJIi
Co tato změna přinese účastníkům řízení?
Úsporu času. Dohodnou-li se dědici o svém dědictví, může být po shromáždění podkladů a dobré přípravě protokol o jednání a závěrečné usnesení o dědictví výsledkem půlhodiny. V současné době musí být návrh usnesení předložen soudu. Ten ho nastuduje a zkontroluje. Zúřadování trvá zpravidla okolo měsíce. K tomu je třeba přičíst ještě patnáctidenní lhůtu, po které usnesení nabude právní moci. Teprve pak může účastník dostat takzvané realizační poukazy. Ty jsou nutné pro dispozici s účty u banky, nebo například k přehlášení auta v registru motorových vozidel. To zdržení by mělo odpadnout. Realizační poukazy bude moci účastník získat prakticky hned, vzdají-li se účastníci opravných prostředků.
A jak se vám líbí připravovaný návrh kodifikovaného občanského zákoníku? Zatímco současný občanský zákoník si vystačí se sedmadvaceti dědickými paragrafy, nový by jich měl mít přes dvě stě třicet. Máme z toho mít radost?
Občanský zákoník má být určen občanům, čili by měl být co nejjednodušší. Neměl by sloužit jen jako nástroj k realizaci odborných ambicí. Třeba právní úpravu dědění návrh zákona jednoznačně komplikuje – a obávám se, že nikoliv jen ku prospěchu věci. Myslím, že současná podoba návrhu je rovněž v přímém rozporu se snahami o odbřemenění justice. Oproti stávající úpravě například umožňuje vkládat do závěti podmínky. Jejich plnění by musel následně někdo kontrolovat. Ať už by to byl kdokoli, případné spory, které by jistě vznikaly, by musel řešit soud. Navíc je tato myšlenka v kolizi s nabýváním dědictví ke dni úmrtí.
Myslím, že naše současná právní úprava dědění je, až na několik málo výjimek a odstranitelných nedostatků, dobrá. Legislativci by měli doplnit to, co v praxi chybí. Neměli by zbytečně zavádět zcela nové a složité instituty, bez kterých se společnost zatím docela dobře obešla.
CENY NĚKTERÝCH NOTÁŘSKÝCH SLUŽEB PODLE ZÁVAZNÉHO NOTÁŘSKÉHO TARIFU
• Za sepsání notářského zápisu o právním úkonu se platí dvě procenta z hodnoty předmětu úkonu (nejméně však 800 korun), a to za předpokladu, že hodnota nepřekročí 100 tisíc korun (u vyšších částek se procento snižuje).
• Za sepsání notářského zápisu o osvědčení o průběhu valné hromady se odměna stanoví stejně jako v prvním případě (nejméně je to však 2000 korun).
• Za sepsání notářského zápisu o osvědčení, že je někdo naživu – 600 korun.
• Za sepsání závěti nebo listiny o vydědění nebo listiny o odvolání těchto úkonů formou notářského zápisu – 900 korun.
Jakým způsobem se notářská komora podílí na legislativním procesu? Spolupracuje při tom i s jinými právnickými profesními organizacemi?
Návrhy zákonů, které se naší činnosti dotýkají, připomínkujeme. A právě součinnost s našimi kolegy je užitečná. Tuto spolupráci odstartoval předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek. Nastavili jsme si komunikační pravidla. Pokud chce jedna z komor přijít s nějakým legislativním návrhem, který překročí oblast její působnosti, nejdříve o tom informuje ostatní. Není pochyb, že je to prospěšné pro všechny. Chystá-li se jedna z komor něco navrhnout, druhá jí nehodí klacky pod nohy, ale spíše pomůže. Lépe tak politikům vysvětlíme, že smyslem návrhu je obecné blaho. Ne prospěch jedné profesní skupiny.
Kdo vlastně jsou ty ostatní organizace?
Největší je Advokátní komora. Vedle ní je to Exekutorská komora. Ta v minulosti vůči ostatním působila nezávisle. Exekutoři se pokoušeli usurpovat kompetence, které jim nepřísluší, nebo jsou v kolizi s jejich postavením. Nakonec byli okolnostmi donuceni vyhlásit mír. A v poslední době se nám již daří domluvit lépe.
Pak lze mluvit ještě o Soudcovské unii. Ta však není reprezentací všech soudců, sdružuje pouze některé z nich. A zmínil bych ještě Asociaci podnikových právníků. S ní ale v podstatě nemáme styčné body.
JEDEN NOTÁŘ, NEBO DVA ADVOKÁTI
Některé z notářských služeb jsou alternativou k těm advokátním. Konkrétně mám na mysli sepisování smluv o převodu nemovitostí či notářské (eventuálně advokátní) úschovy. Mám-li na výběr, je nějaký důvod, proč dát notáři přednost před advokátem?
Klasické postavení právnických profesí je toto: Soudce stojí nad stranami, advokáti za stranami a notář je mezi stranami. Nejen v dědickém řízení, ale zejména při sepisování smluv, spočívá jeho úkol ve snaze najít vyvážené řešení. To znamená stejně dobré podmínky pro obě strany.
Zatímco advokát stojí za svým klientem, notář je objektivním poradcem obou stran. Advokát sepisuje smlouvy v zájmu svého klienta, zatímco vytvořit pro všechny strany vnitřně spravedlivou smlouvu je povinností notáře. A s úschovami je to podobně. Advokát chrání svého klienta. Notář jen ty peníze.
Je notářova nestrannost jeho jedinou výhodou?
Výsledkem práce notáře je navíc veřejná listina. V případném sporu neleží důkazní břemeno na osobě, která je držitelem této listiny. Je třeba, aby ten, kdo s obsahem listiny nesouhlasí, prokázal opak.
Mám-li v ruce notářský zápis, jsem chráněn zákonným předpokladem, že to, co je jeho obsahem, je pravda. Chce-li někdo dokázat, že to pravda není, musí podat žalobu k soudu a v řízení prokázat opak.
Sepíše-li smlouvu advokát, je to soukromá listina. Důkazní břemeno leží na držiteli této listiny. Ve sporu musím prokazovat, že jsem tento projev vůle učinil.
Takže k prodeji nemovitosti není třeba mít dva advokáty, ale stačí jediný notář?
Mělo by to tak být. Notář je dostatečnou zárukou toho, že vznikne vyvážená smlouva. Notář i advokát je povinně pojištěn. V případě, že by notář svým chováním někomu způsobil majetkovou újmu, bude uhrazena.
Pak je ale ještě jedna možnost – že si lidé takovou smlouvu sepíší bez pomoci právníků…
Ti „chytří“ si řeknou, že ušetří, když si z internetu stáhnou vzor a podle něj si smlouvu sepíší sami. Ale ti skutečně chytří, zkušení a opatrní raději vyhledají pomoc odborníka. Dá se to přirovnat k situaci, kdy vám doma kape kohoutek. Vy si řeknete, že si to spravíte sama. Třeba zjistíte, že jste to zvládla. A nebo zjistíte, že jste vyplavila celý dům. Riziko si nesete sama.
Například zakládání obchodních společností se bez notáře rozhodně neobejde – ale je podle vás třeba i advokáta?
Není to vždy nutné. Je možné jít přímo za notářem. Myslím si, že v poslední době to tak již většina společností dělá. My jim poradíme, co je třeba doložit k založení společnosti a poté i k zápisu založené společnosti do obchodního rejstříku. Celý proces k založení společnosti je otázkou několika dní a náklady jsou u všech notářů shodné – tarifní. Lišit se může pouze cena za „doprovodný servis“ – nabízíme rovněž vyhotovení návrhu na zápis do obchodního rejstříku a všech souvisejících listin.
Kdysi lidé spoléhali jen na své advokáty, dnes už se ale v podobných záležitostech lépe orientují. Chápou, že využití služeb advokáta už by jim jen zbytečně zvyšovalo náklady na společnost. Při složitých jednáních je ovšem advokát nezbytný.
OBLASTI NOTÁŘSKÝCH SLUŽEB
• osvědčování a ověřování právně významných skutečností
• sepisování závětí, majetkových smluv manželů a snoubenců a notářských zápisů, které slouží jako podklad pro exekuci
• převody nemovitostí
• věci společenstevního práva
• notářské úschovy
• zástavní smlouvy k nemovitostem i k věcem movitým a s tím související zápis do rejstříku zástav movitých věcí a nemovitostí nezapisovaných do katastru
• vydávání ověřených výpisů z katastru nemovitostí a z obchodního rejstříku (brzy přibude i možnost vydávat výpisy z trestního rejstříku)
• řízení o dědictví, které notář vede jako soudní komisař
NEETICKÉ READY-MADE
Na druhou stranu se člověk se svým advokátem cítí jaksi bezpečněji. A ten se rovněž raději stará o klienta, u něhož „stál již od začátku,“ jehož zakladatelské dokumenty sám stvořil. Co si ale myslíte o takzvaných „ready-made“ společnostech?
„Pronajatí jednatelé“, „papírová sídla společností“ ani společnosti na klíč ve mně nevzbuzují dojem solidnosti. Obchodní společnost musí být podle zákona založena za účelem podnikání. Zakladatelé ready-made společností ovšem tento účel nesledují. Jejich cílem je společnost pouze prodat – a tato idea je, podle mě, v rozporu se zákonem. Kdysi jsem byl jedním z těchto prodejců osloven, abych pro ně společnosti na klíč zakládal. Tenkrát jsem to zejména z etických důvodů odmítl.
Ale například v Advokátním bulletinu se reklamy na tyto služby objevují…
Tohle je citlivé téma. Myslím si, že by měly existovat hranice, za kterými už peníze získané za prostor pro reklamu nestojí. V časopise Notářské komory Ad notam se taková reklama nikdy nevyskytla a ani nevyskytne.
To asi souvisí s notářskou etikou. Jste s etickou úrovní komory jako celku spokojen?
Práh pro vstup do profese notáře musí být postaven velmi vysoko – nejen v oblasti odborné, ale i v oblasti morální. Naši koncipienti jsou pod drobnohledem ostatních notářů a etické zásady jim jsou vštěpovány. Proto není pravděpodobné, že by před konkurzní komisí, která rozhoduje o budoucích notářích, uspěli i právníci s jinou než „notářskou“ praxí. V každé společnosti se vyskytnou slabší jedinci, ale myslím si, že notářská úroveň je v tomto ohledu obecně hodně vysoká.
Jak často řešíte kárná provinění svých členů? A s čím obvykle souvisejí? Podání, jejichž obsahem je nějaký problém, obdržíme v průměru 120 do roka. Přímo stížností je zhruba 70 z toho počtu. Většina z nich jsou ovšem jen nedorozumění, která se vysvětlí. Těch případů, které jsou skutečně vyhodnoceny jako provinění, bývá ročně asi jen okolo deseti. Kárných řízení bývá přibližně pět ročně. Lidé si stěžují například na špatné účtování nebo na průtahy v dědickém řízení. Jenže s ohledem na průměrný roční počet úmrtí – 125 tisíc, jsou dvě nebo tři stížnosti na průtahy mizivé procento. NOTÁŘSKÉ PASTI NA DLUŽNÍKY Kromě již zmíněných možností lze služeb notářů využít i v boji s dlužníky. Jednou z poměrně užitečných zbraní je notářský zápis, který může posloužit jako podklad pro exekuci – exekuční titul. Komu byste doporučil pořídit si ho? Tento instrument se začal více využívat až v posledních letech. Lze ho doporučit všude tam, kde vzniká nějaký závazek, který nemá být splněn okamžitě, ale až po nějaké době. Je to kvalifikovaná forma dohody, která nahradí rozsudek. Pro věřitele to znamená, že v případě, že jeho pohledávka není plněna, může „přeskočit“ soudní nalézací řízení. To mu obyčejná smlouva neumožní. Máte-li jen ji, musíte podat žalobu k soudu a vyčkat vydání rozsudku. Teprve na jeho základě můžete podat návrh na exekuci. Tím ale ztrácíte čas. Když máte v ruce notářský zápis, můžete podat návrh na zahájení exekučního řízení rovnou. Forma takového zápisu je vhodná například jako dokument navazující na úvěrovou smlouvu. Dlužník a věřitel uzavřou dohodu o uznání závazku a připojí se doložka přímé vykonatelnosti. Výsledkem je exekuční titul. Další věřitelsky zajímavou položkou ze seznamu notářských služeb je zástavní smlouva se zápisem do rejstříku zástav. Jak tento registr funguje? Centrální registr zástav vede Notářská komora od roku 2002. Je určen pro zapisování movitých věcí a nemovitostí nezapsaných v katastru. Není-li taková věc předána věřiteli, vznikne zástavní právo k ní teprve zápisem do rejstříku. Tento úkon může provést jedině notář. Zástavnímu věřiteli to poskytuje možnost uspokojit pohledávku ze zástavy, pro případ, že dlužník svůj dluh neplní. Na rozdíl od „ještě jistějšího“ předání zástavy věřiteli tento způsob dlužníku umožňuje s věcí nadále nakládat, tedy i podnikat. Jak často to podnikatelé využívají? Často. Tímto způsobem se zastavují velkosklady, podniky, výrobní linky, vozové parky. Jejich majitele to v podnikání nijak neomezí. Proti takovým zástavám většinou poskytují úvěry bankovní ústavy. Různými formami půjček zajištěných zápisem věcí do zástavního rejstříku bylo do české ekonomiky k dnešnímu dni poskytnuto již více než 100 miliard korun. Co kdybych si od dlužníka koupila věc, která figuruje v rejstříku zástav? Přijde zástavní věřitel a může se domáhat uspokojení z prodeje zástavy? Ano, to je jeho právo. Proto bych doporučil všem, kteří se chystají koupit cennější věc „z druhé ruky“, aby se nesnažili ušetřit. Investovat 350 korun do zjištění toho, zda kupovaná věc náhodou není v rejstříku vedena jako zástava, se může mnohonásobně vyplatit. Tuto informaci lze získat na kterémkoli notářském úřadě.**
