Můžete mi vysvětlit pojem anonymizace majetku, který je uváděn v souvislosti s odchodem českých firem do takzvaných daňových rájů? Přece žádný majetek nemůže být anonymní. Parlament nejspíše definitivně schválí zákon zákazu vlastnictví akcií na doručitele, ale v médiích se objevují informace o tom, že tento zákon lze velmi jednoduše obejít. Jak je vlastně tato právní forma vlastnictví ošetřena v cizině?
Naděžda S., Ústí nad Labem
Anonymitu vlastnictví lze jednoduše definovat jako nastavení vlastnických vztahů k majetku s maximální ochranou soukromí vlastníků jednotlivých podílů při zachování kontroly nad tímto majetkem. Veřejnost se často mylně domnívá, že cílem anonymizace je snaha o zakrytí a zneprůhlednění podnikatelských aktivit. Pravda je ovšem daleko prozaičtější – nejběžnějším důvodem je obava o bezpečnost osoby podnikatele a osob jemu blízkých (to znamená zejména rodiny), ochrana integrity majetkových struktur při změnách investorů a podobně. Anonymizace tedy neznamená to, že je majetek anonymní. Každá společnost nebo firma má svého vlastníka, majitele. Někteří z nich ale nechtějí, z výše uvedených důvodů, aby jejich majetek byl centrem pozornosti.
Zákon o zákazu vlastnictví akcií na doručitele, pokud bude českou legislativou definitivně schválen, by měl začít platit od roku 2011. Jakmile zákon vstoupí v platnost, budou mít akciové společnosti dvanáct měsíců na to, aby vlastníka zaknihovaly, nebo převedly své akcie na jméno. Pokud tak společnosti neučiní, budou následovat sankce. I kdyby však návrh začal platit, firmy stále budou mít možnosti, jak ochránit soukromí akcionáře české akciové společnosti. Příkladem může být založení vlastnických firem v zahraničních daňových rájích nebo přes prostředníky. V praxi by to znamenalo, že akcie společnosti koupí právnická osoba – zahraniční společnost. V dané jurisdikci, jejíž legislativa povoluje vlastnit akcie na majitele a v evidenci Střediska cenných papírů či knize akcionářů, bude uvedeno pouze jméno této společnosti. Její vlastníci tak opět zůstanou v anonymitě. Schválením zákona tedy k odkrytí vlastnictví dojde, ale kdo bude chtít dále zůstat v anonymitě, může tak činit díky využití zahraničního akcionáře.
V České republice není pro anonymitu vlastnictví a ochranu soukromí vlastníků příznivé prostředí. V běžně využívaných právních formách společností (s ručením omezeným, akciových a evropských) je dohledání a identifikace vlastníka poměrně jednoduchou záležitostí. V případě společnosti s ručením omezeným se vlastníci (společníci) vždy zapisují do obchodního rejstříku a jejich osobní údaje (jména, rodná čísla a adresy) jsou veřejně přístupné. Možností ochrany soukromí by se mohlo zdát dosazení fyzické osoby. V tomto případě však dochází k naprosté ztrátě kontroly nad společností. Řešením není ani použití další české společnosti coby vlastníka, byť je zachována kontrola nad cílovou společností. Vlastník totiž také musí zveřejnit údaje o společnících.
Velké anonymity nelze dosáhnout ani u akciové nebo evropské společnosti, třebaže se uskuteční emise akcií na majitele. Navíc – má-li společnost jediného akcionáře, zapisuje se do obchodního rejstříku.
Je-li akcionářů více, z obchodního rejstříku je sice nelze identifikovat, ale ve sbírce listin jsou veřejně dostupné zápisy z valných hromad akciové společnosti a její svolání v případě emise akcií na majitele je nákladné a zdlouhavé – třicet dní předem v obchodním věstníku a celostátně distribuovaném periodiku. Ze zápisů z valných hromad lze pak zjistit, kdo je akcionářem, případně kdo ho zastupoval a kým byl zmocněn.
Nástrojem zajišťujícím velkou anonymitu vlastnictví, a tedy i ochranu soukromí, je zahraniční společnost, respektive její zapojení do mezinárodních vlastnických struktur. Při volbě zahraniční společnosti je kromě míry anonymity vlastníka vhodné zvážit i náklady na její správu a image příslušné jurisdikce. Platí, že čím větší anonymita, tím nejen horší image, ale i nižší náklady na provoz. Příkladem jsou offshorové lokality, například Britské Panenské ostrovy, Seychely, Panama či Nevis, které zajišťují maximální anonymitu při minimálních nákladech.
Veřejnost, úřady a obchodní partneři ale vnímají tyto lokality často kriticky, což může poškodit dobré jméno vlastníka či podnikatelského projektu.
Výrazně lepší image nabízejí lokality, jako jsou Spojené státy americké, Nizozemsko, Kypr. Ty jsou v kombinaci s klasickou offshorovou společností ideální formou ochrany soukromí vlastníka. V těchto jurisdikcích se propojuje příznivější image s nižší anonymitou, vyššími náklady na provoz a administrativně sofistikovanějším řešením. Kladem je možnost využít lokalitu pro sídlo mateřské společnosti holdingové struktury (Kypr, Nizozemsko) a pro optimální řízení daňové zátěže kapitálových příjmů z prodeje podílů a přijatých dividend.
Anonymita vlastnictví je vhodným nástrojem k zajištění soukromí podnikatelů a v právním prostředí je dosažitelná prostřednictvím zahraničních společností. Tyto nadnárodní firemní struktury lze použít nejen k anonymitě, ale i k plánování a řízení daňové zátěže podnikatelů. Anonymita vlastnictví proto v konkrétních případech přináší pozitivní efekty jak v oblasti soukromí, tak v řízení daňových nákladů.
**Vítězslav Hruška, SMART Companies
