DAŇOVÉ PODVODY Před několika dny se uzavřela jedna z nejsložitějších a nejdelších porevolučních kauz. Krajský soud v Hradci Králové zprostil obžaloby většinu obviněných v takzvané rumové aféře. Vše se začalo odehrávat téměř na den přesně před dvanácti lety.
DAŇOVÉ PODVODY
||
|Na lavici obžalovaných sedí (zleva) Štefan Kušnir, Ronald Holenda, Blanka Kvasničková, Jan Zikmund a Miloslav Pokorný. Fotografie pochází z loňského března, kdy se zbývající dva obžalovaní nedostavili. |
Před několika dny se uzavřela jedna z nejsložitějších a nejdelších porevolučních kauz. Krajský soud v Hradci Králové zprostil obžaloby většinu obviněných v takzvané rumové aféře.
Vše se začalo odehrávat téměř na den přesně před dvanácti lety. Na obrazovce České televize vystoupil muž se zahaleným obličejem, který ve velmi emotivní výpovědi obvinil tehdejší vedení mocenských složek státu z účasti na obchodech s neprocleným alkoholem. Kvůli daňovým podvodům měla státu vzniknout škoda 60 milionů korun.
V souvislosti s těmito obchody zazněla v televizi taková jména jako ministr vnitra Jan Ruml, jeho náměstek Martin Fendrych, policejní prezident Stanislav Novotný či generální prokurátor Jiří Šetina. Kvůli možnému zpolitizování celé kauzy se konala mimořádná jednání branně-bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. Ve výpadech proti tehdejšímu vedení rezortu vnitra dobýval první ostruhy ještě celkem nepříliš známý poslanec ČSSD Stanislav Gross.
POMSTA STARÝCH STRUKTUR Politické pozadí celého případu se nikdy nepodařilo prokázat. To nemusí znamenat, že žádné neexistovalo. Například bývalý vedoucí odboru kontroly a stížností na Policejním prezidiu Přemysl Vachalovský je dodnes přesvědčen, že akce byla namířena proti vedení polistopadových bezpečnostních složek státu záměrně a organizována policejními „starými strukturami“. „Byla to pomsta za rok 1992, kdy ministr vnitra Jan Ruml vyházel řadu dosavadních představitelů východočeské policie,“ říká Vachalovský, který šetřil možnou účast policistů na celé aféře. O temném pozadí ostatně svědčí i úloha tajemného svědka z televizní obrazovky Jana Zikmunda. Záhy po jeho vystoupení se zjistilo, že byl agentem Státní bezpečnosti a že jej využívala i polistopadová policie. Zikmund se během vyšetřování vytratil a dnes je oficiálně prohlášen za mrtvého - podle některých informací však spokojeně žije v Austrálii. GROSSŮV VZOR
Jediný policista, který nakonec v souvislosti s aférou musel u policie skončit, byl ten, který kauzu od počátku vyšetřoval - východočeský vrchní kriminální komisař Miloslav Jadrný. V době, kdy již několik lidí sedělo ve vazbě, tvořilo jeho „spis“ pouze několik telefonních čísel a státní poznávací značky zapsané na okraji novin. Jadrný byl rovněž ten, kdo Zikmunda přivedl na obrazovku - prý proto, že chtěl sledovat reakce nařčených osob. Ani jeho svérázné vyšetřovací metody však Stanislavu Grossovi nebránily v tom, aby Jadrného označil za vzor policisty.
Mozaika spletitých vztahů by nebyla úplná bez zmínění Jadrného předchůdce Ladislava Pavlíčka, médii tehdy označovaného za neoficiálního šéfa východočeské mafie. Pavlíček prý Jadrného celou dobu instruoval, jak vést policejní šetření. Ve stejné době, kdy proti němu ministr vnitra Gross posílal zvláštní komando, hostil Pavlíček na své haciendě tehdejšího premiéra Zemana.
**DVA ODLIŠNÉ ROZSUDKY
Výsledkem kauzy jsou dva zcela odlišné rozsudky. V Ostravě, kam bylo vyšetřování přeloženo, byli obžalovaní v roce 1995 odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání od tří do osmi let. Rozhodnutí se však nikdy nestalo pravomocným, protože je vzápětí zrušil Vrchní soud v Olomouci. V letech 1996 až 1999 se obžalovaní omlouvali z účasti na dalším soudním líčení kvůli údajnému špatnému zdravotnímu stavu, takže s případem se prakticky nepokročilo. Právě kvůli problémům obžalovaných s dojížděním k soudu bylo rozhodnuto o přesunutí dalšího jednání do Hradce Králové. Tam konečně padl další rozsudek: Krajský soud v Hradci Králové zprostil obžaloby většinu obviněných. Pouze podnikatelka Blanka Kvasničková, dostala podmíněný trest odnětí svobody za to, že nezaplatila za odebraný alkohol.
Soudce v Hradci Králové se přiklonil k názoru, že daň z obratu, která se platila ještě před daňovou reformou z roku 1993, platil na rozdíl od daně z přidané hodnoty až konečný odběratel - nikoliv tedy jednotliví obchodníci.
Státní zástupce si po vynesení posledního rozsudku vzal čas na rozmyšlenou - není tedy vyloučeno odvolání. Ani rozhodnutí hradeckého soudu tudíž ještě nemusí být definitivní tečkou za jednou z největších polistopadových afér.
