Leasingová asociace zveřejnila nedávno výsledky tohoto odvětví za loňský rok. Je možné předpokládat, že sto třicet miliard korun, které leasingové společnosti loni vložily do nákupu investic svých klientů, bude znamenat něco málo přes pět procent HDP. Čekalo by se, že odvětví, které je schopno přes relativně malý počet zaměstnanců zvládnout tak velké obchody, si bude každá vláda hýčkat.
Změna ve vítězné sestavě.
Při startu reformy veřejných financí jsme se loni v létě od vysokých představitelů ministerstva financí jako gesčního orgánu těchto změn dozvěděli, že se zvýhodněním leasingu je třeba něco udělat. Fajn, i když se říká, že se nemá měnit vítězná sestava, narovnejme vztahy. Pak je ale legitimní požadovat, aby se poukázalo i na rub mince „výhod“ leasingu a byly proporčně odstraněny i všechny přímé a nepřímé formy jeho diskriminace.
Týká se to zejména leasingu nemovitostí pro bydlení. Systém státní podpory hypotečních úvěrů a podpory stavebního spoření natolik zvýhodňuje úvěry v porovnání s leasingem, že leasingové společnosti do tohoto jistě lukrativního segmentu nemají vůbec šanci vstoupit. Neměly by tedy leasingové splátky být uplatnitelné jako odečitatelná položka daně z příjmu? Nechť rozhodne trh, zda se občané přikloní více k leasingu, nebo hypotékám.
Přetažený úder.
Obehranou písničkou je rovněž dvojí zdanění při převodu již existující nemovitosti (na počátku i konci smlouvy) převodní daní nebo nemožnost odpočítat si daň z přidané hodnoty u osobních aut pořízených pro další pronajímání, operativní leasing. U operativního leasingu inkasuje stát DPH vlastně dvakrát, a zatížení činí tak těžko uvěřitelných 44 procent (po novele zřejmě 38 procent).
Aby toho nebylo málo, změny, které nyní ministerstvo financí připravuje pro Parlament, znamenají, že leasingu nejenom nezůstane téměř žádná výhoda, zato se řada nevýhod jenom prodlouží, případně přibudou nové. První a nejnověji zavedená je převod leasingu do DPH s vyšší sazbou. Tím se tato služba stane fakticky nedostupnou pro neplátce daně (většinou občané) a stejný problém hrozí také u plátců daně v případě leasingu osobních automobilů. Náhrada zajisté existuje – klasické úvěrové produkty. Tímto úhybem ale stát žádné DPH navíc nezíská, přitom zabavení nespláceného automobilu je přece jen jednoznačně těžší u úvěrů než u leasingu. To znamená ve finále jediné: zdražení takové služby.
Další nevýhoda leasingu je u odpisů. I když se většina firem domnívá, že pořízením věci na leasing dostane cenu věci rychleji do nákladů, neplatí to vždy. Leasingové společnosti musejí uplatňovat takzvané rovnoměrné odepisování. To je výrazně znevýhodňuje u těch kontraktů, které jsou uzavírány ve druhé polovině roku. V tom případě si, stejně jako jejich nájemci, mohou uplatnit do nákladů odpis jen za ten počet měsíců, kdy smlouva trvala, na rozdíl od klasického pořízení, kdy lze uplatnit odpisy vždy nejméně za půl roku. Tento hendikep se dále prohloubí se zkrácením odpisových sazeb v nově navrhované úpravě daně z příjmů.
Ústup ze slávy.
V segmentu nemovitostí může leasing konkurovat jen v některých specifických případech, u staveb k bydlení je však nekonkurenceschopný. Leasing osobních automobilů pro privátní klientelu zaznamenává výrazný pokles a bude postupně nahrazován spotřebitelskými úvěry. Finanční leasing osobních automobilů pro podniky bude s velkou pravděpodobností také nahrazen jinými formami financování.
Celkově tak „zrovnoprávněním“ doposud nadstandardně oblíbené leasingové financování utrpí nepříjemný úder. Inovativní leasingové společnosti se vývojem nových produktů přizpůsobí legislativním možnostem, ale bude našim legislativcům zpomalení růstu celého odvětví stát za to? I dočasné omezení leasingu v České republice se projeví minimálně ve zpomalení investiční aktivity a v automobilovém segmentu, dopad však lze očekávat víceméně na celou ekonomiku.
