Deflační koronavirus. Proč se únorový inflační kvapík nebude opakovat

22. 3. 2020

Růst spotřebitelských cen v únoru dosáhl 3,7 procenta. Inflace, která výrazně přesahuje dvouprocentní cíl České národní banky, však v době zuřícího koronaviru přestává představovat problém. V okamžiku tak obrovského šoku, který světovou ekonomiku nyní postihuje, by bylo bláhové očekávat, že bude růst cen pokračovat tímto tempem. A ani „předzásobování“ občanů, kteří vykupovali mouku a trvanlivé potraviny, na tom nemůže nic změnit.

Na obzoru je hospodářská recese, která bývá zpravidla doprovázena deflačními
tlaky. Ty jsou nebezpečnější než mírně vyšší inflace. Pokles cen aktiv může
dostat do problémů všechny, kteří splácejí dluhy – sníží-li se výše zajištění,
budou věřitelé volat po zesplatnění úvěrů. Nesplácení závazků pak ekonomiku
uvrhne do recese snadněji než cokoli jiného, vynoří se strach, nedůvěra.

I čeští spotřebitelé, namlsaní v posledních letech rychlým růstem mezd, pravděpodobně
budou vyrážet na nákupy méně často než v minulých měsících, takže opakování
únorového tempa růstu spotřebitelských cen nečekejme.

Inflace byla na začátku roku v Česku – hned po Maďarsku – nejvyšší v celé Evropské unii. Nejméně ceny stouply v Itálii (o 0,4 procenta), tedy zemi, která upadá kvůli koronaviru do recese, přičemž se deflaci ubrání jen těžko. V celé evropské osmadvacítce se podle bleskového odhadu Eurostatu zvedly ceny za únor meziročně o 1,2 procenta.