Fed nasazuje všechny páky, aby ho odvrátil...
Slabá poptávka, rostoucí nezaměstnanost, zmrazení úvěrů a ztracená hodnota domů a bytů, to všechno roztáčí začarovanou spirálu v USA
Stále nekonvenčnější snahy Federálního rezervního systému (Fed) o zlepšení situace na finančních trzích a obnovení hospodářského růstu začínají nabývat nové naléhavosti. Poslední fakta naznačují, že se zrychluje sestup ekonomiky do recese a stoupá riziko vysilujícího záchvatu deflace. Vzhledem k velmi slabé poptávce amerických spotřebitelů a podniků spolu s neočekávaně velkým říjnovým poklesem vývozu se nyní mnoho ekonomů domnívá, že hrubý domácí produkt klesal ve čtvrtém čtvrtletí asi šestiprocentním ročním tempem. Političtí činitelé stojí před nepříjemnou směsicí klesající poptávky, rostoucí nezaměstnanosti a zmrazených úvěrů. Tato kombinace, kterou Spojené státy zažily ve 30. letech a Japonsko poznalo v 90. letech 20. století, podněcuje deflaci.
Ve snaze odvrátit tento výsledek nasazuje Fed všechny páky. Na jeho zasedání ve dnech 15. až 16. prosince udělali političtí činitelé radikální krok v podobě snížení cílové sazby z jednoho procenta na rozpětí mezi nulou a 0,25 procenta a zavázali se, že ji tam „nějakou dobu“ podrží. Toto opatření znamená, že se Fed téměř přestal zaměřovat na úrokovou sazbu. Nyní se Fed soustředí na pumpování peněz přímo do ekonomiky pomocí nákupu „velkého množství“ cenných papírů krytých hypotékami a dalšími aktivy a možná i dlouhodobějších pokladničních poukázek. Tyto snahy mají snížit náklady půjčování a rozhýbat poptávku.
Deflace bude v příštích měsících nepochybně žhavým tématem. Celková míra inflace, jak se běžně měří roční změnou indexu spotřebitelských cen, určitě spadne počátkem roku 2009 pod nulu z důvodu prudkého poklesu cen energie z vysokých úrovní z jara 2008. Avšak tohle by samo o sobě ještě nebyla v pravém slova smyslu deflace, která je rozsáhlým poklesem cen při zmenšující se poptávce, jež podněcuje další snižování cen. Protože skutečná deflace rozhazuje širší síť, musela by být patrná v jádrové inflaci, která nezahrnuje energii a potraviny (viz tabulka).
Pokles související s energií se už projevuje v meziměsíčních změnách indexu spotřebitelských cen, který se v listopadu strmě propadl ve srovnání s říjnem o rekordních 1,7 procenta, což byl čtvrtý měsíční pokles za sebou. Od července se roční míra snížila z 5,6 procenta na 1,1 procenta. Jádrová inflace se v listopadu zpomalila z 2,5 procenta na dvě procenta, ale oslabení cen bylo od srpna překvapivě prudké.
Deflace je převrácený inflační proces. To znamená, že mzdy a ceny společně klesají po spirále, protože v podnicích a mezi spotřebiteli převládá deflační nálada. Růst mezd se při recesi vždy zpomaluje a čím déle trvá vysoká nezaměstnanost, tím je toto zpomalení větší. Stejně tak klesá jádrová inflace a její snižování pokračuje, dokud silnější růst nevytvoří sílu pro zvyšování cen tím, že pozvedne ochablou ekonomiku.
Většina amerických inflačních modelů, které vycházejí ze stupně, v jakém ekonomika využívá dostupnou pracovní sílu a kapitál, by vlastně předpovídala deflaci, kdyby slabá poptávka měla tlačit míru nezaměstnanosti přibližně k devíti procentům. Právě teď se ekonomové domnívají, že míra nezaměstnanosti přesáhne v roce 2009 osm procent, a začínají se objevovat nikoli plané řeči o nezaměstnanosti desetiprocentní.
K tomu ještě jádrová inflace začne klesat z velice nízké úrovně v porovnání s ekonomickými propady v minulosti. Po poklesu v letech 1990–91 jádrová inflace spadla z maxima 5,7 procenta na 2,6 procenta a po recesi v roce 2001 se snížila ze 3,8 procenta na 1,1 procenta.
Kombinované okolnosti v podobě slabých pracovních trhů a přísných úvěrových podmínek nejsou jedinými faktory, jež snižují poptávku. Za použití nového měřítka cen domů a bytů Fed nyní uvádí, že spotřebitelé přišli od třetího čtvrtletí roku 2007 o ohromující sumu 7,1 bilionu dolarů čistého jmění. Tato ztráta přesahuje pokles o 4,2 bilionu dolarů po zhroucení akciového trhu v roce 2000 a další ztráty ve čtvrtém čtvrtletí by tento úhrn mohly zvýšit na více než deset bilionů dolarů.
Když budou klesající ceny energie tlačit inflaci v roce 2009 pod nulu, zpravodajství bude určitě podporovat deflační náladu stejným způsobem, jakým vliv energie na inflaci v roce 2008 podněcoval očekávání růstu cen. V té době však byla ekonomika příliš slabá, aby podpořila všeobecně vyšší inflaci. V současnosti se Fed snaží zajistit, aby byla dosti silná, a vyhnula se tak deflaci.
James Cooper, BusinessWeek
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
PŘEKLAD: Jiří Kasl
