Nový zákon vyřadí půlku nemocnic ze hry
Poslanecká sněmovna měla minulý týden projednávat poslanecký návrh zákona o veřejných ústavních zdravotnických zařízeních. Ovšem na návrh předkladatele, předsedy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Jaroslava Krákory (ČSSD) byl tento bod přeřazen na pátek 9. prosince. Jaroslav Krákora to zdůvodnil tím, že se zpracovává komplexní pozměňovací návrh a posudek legislativní rady vlády. Podrobnosti neuvedl. Týdeník EURO má informace - a nepřímo je ve svém vystoupení ve sněmovně potvrdil ï ministr zdravotnictví David Rath - že se tak stalo poté, co vzbudil rozruch seznam nemocnic, které měly být převedeny do formy veřejných ústavních zdravotnických zařízeních, a vytvořit tak základní nemocniční síť.
Být, či nebýt.
Seznam byl přílohou návrhu zákona. Na sněmovní internetové stránce však nebyl zveřejněn. Měli ho k dispozici pouze poslanci. Petr Tluchoř (ODS) vyjmenoval více než osmdesát nemocnic, které nebyly do seznamu zařazeny, a zapochyboval o jejich budoucnosti. To je problém, který ostatně vzniká vždycky, když se s nemocniční soustavou začíná něco dít. V kuloárech ale byla ještě živější jiná otázka: Co bude s nemocnicemi na seznamu uvedenými? Pokud by musely být k nějakému datu převedeny do formy veřejných nemocnic, nešlo by fakticky o vyvlastnění? Tím spíše, že mezi devadesátkou „pilířových“ nemocnic nefigurovaly jen příspěvkové organizace zřízené státem nebo územními celky, ale i obchodní společnosti zřízené kraji nebo obcemi a také několik nemocnic, jejichž majitelem je soukromý subjekt.
Nesouhlas vlády.
Výhrady legislativců a obavy z případné ústavní stížnosti vedly dle informace týdeníku EURO k odložení rozpravy o zákonu o dva týdny. Není to přitom poprvé, co vláda kriticky hodnotila návrh zákona, který připravila stovka poslanců, především z řad ČSSD a KSČM. Už loni v prosinci (norma je ve sněmovně přes rok) kabinet ve svém stanovisku uvedl, že jde o návrh „nepropracovaný, nekomplexní, mající četné věcné i legislativní nedostatky“. Výhrady konkretizoval ve dvanácti bodech. Část z nich nebyla akceptována.
Tři novinky.
Varianta, kterou nyní sněmovna projednává, je takzvaný komplexní pozměňovací návrh, připravený pod vedením Jaroslava Krákory. Spolu s ním se pro přijetí zákona nejvíc angažuje místopředseda sněmovny a předseda KSČM Vojtěch Filip. Jaroslav Krákora prezentuje, že zákon přináší tři nové instituty. Za prvé veřejné ústavní zdravotnické zařízení jako nový druh právnické osoby vyvíjející činnost na neziskovém principu. Za druhé zavádí pojem síť zdravotnických zařízení. K jejímu vytvoření má být zmocněno ministerstvo zdravotnictví, přičemž se počítá s tím, že na každý okres, zhruba sto tisíc obyvatel, by měla připadnout nejméně jedna veřejná nezisková nemocnice. Ministerstvo zdravotnictví má mít právo stanovit její spádové území. Za třetí má zákon zavést institut veřejné služby, kterou by veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení plnilo formou povinnosti poskytovat ministerstvem stanovenou zdravotní péči. Neziskové organizace mají být osvobozeny od daně z příjmů i od daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí. za jejich případné dluhy ručí zřizovatel. Odměňování zaměstnanců by dirigoval stát prostřednictvím zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost.
Rozkaz.
Veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením by měly být bez výjimky všechny nemocnice zařazené v „páteřní“ síti. Jejich zřizovatelem a provozovatelem mohou být obce, kraje a instituce státu – ministerstva obrany, spravedlnosti, vnitra a zdravotnictví. Nepočítá se s tím, že by na neziskovém principu fungovaly i soukromé společnosti. Jedna z připomínek vlády, která nebyla v nové verzi návrhu zákona zapracována, se týká paragrafu 19. Ten stanovuje, že kraje a ministerstva jsou povinny své příspěvkové organizace a obchodní společnosti převést do šesti měsíců na veřejná nezisková zařízení. Vláda se domnívá, že by to bylo možné považovat za neústavní zásah do samostatné působnosti krajů a obcí.
Odklad.
Do devadesáti dnů po nabytí účinnosti zákona musí ministerstvo zdravotnictví stanovit po projednání s kraji, pojišťovnami a Českou lékařskou komorou síť veřejných zdravotnických zařízení a stanovit pro každou „síťovou“ nemocnici spádové území. Toto ustanovení činí kontroverzní seznam „páteřních“ nemocnic v tomto okamžiku nepotřebným. Konflikt, ke kterému zákonitě dojde, lze odložit až na tři měsíce po vstupu zákona v platnost. Vláda tohoto odkladu pravděpodobně využije. Co však odložit nelze, je konflikt týkající se paragrafu 20 zákona o veřejných nemocnicích a nově navrhovaného paragrafu 52a zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Nerovnost.
Tyto paragrafy stanovují, že zdravotní pojišťovny, konkrétně Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), jsou povinny neprodleně po vzniku veřejného zdravotnického zařízení s ním na dobu neurčitou uzavřít smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče v rozsahu stanoveném ministerstvem zdravotnictví. Vláda už ve svém loňském stanovisku upozornila, že je tak založena nerovnost subjektů poskytujících zdravotní péči. Přičemž nerovnost viděla i v navrhovaném daňovém osvobození příjmů veřejných neziskových zdravotnických zařízení.
V praxi to může znamenat, že nemocnice, které se nestanou veřejnými, už na smlouvu s pojišťovnami, především s VZP, nedosáhnou. A některé nemocnice – ty, které jsou vlastněny soukromými subjekty – se veřejnými stát nemohou, ani kdyby chtěly. Ale proč by chtěly, když by to znamenalo, že se vlastník musí vzdát svého majetku?
Neúčelnost.
Miroslav Zámečník, ekonomický poradce zabývající se mimo jiné zdravotnictvím, považuje nejen za právně pochybné, ale i ekonomické neúčelné, když dodavatelé zdravotní péče nebudou vybíráni prostřednictvím výběrového řízení. „Tendruje se kdejaký dodavatel nemocnice, jenom dodávka péče ne,“ říká. „Veřejný zájem lze ošetřit subvencí, aniž by se diskriminovalo mezi poskytovateli,“ dodává.
Zámečník soudí, že segregace zařízení ústavní péče dle vlastnické formy nepovede k úspoře nákladů v systému a jeho racionalizaci. Část struktury se zakonzervuje, část ekonomicky zlikviduje. Za špatně nastavený považuje i corporate governance, protože v dozorčí radě veřejné nemocnice mají mít dominantní zastoupení lidé, kteří nemají žádný zájem na redukci fixních nákladů a obecně na dobrém výsledku hospodaření.
Momentální cíl.
Miroslav Zámečník pracuje pro kraje i soukromé podnikatele ve zdravotnictví, takže jeho názor nemusí být považován za nezaujatý. Proti zákonu v podobě, v jaké je ve sněmovně, se však postavil i zpravodaj, poslanec KDU-ČSL Josef Janeček. Tvrdí, že všichni, kdo se pohybují v oblasti zdravotnictví, vědí, že neziskový sektor zde dlouhá léta chybí. Takový instrument však musí být zpracován velmi kvalifikovaně. Je nevhodné zpracovávat ho poslaneckou iniciativou, protože s tím má sněmovna neblahé zkušenosti, uvedl Josef Janeček a připomněl kampeličky provázené stejnou vírou ve veřejné dobro.
Nehledě na to je reálné, že návrh zákona o veřejných ústavních zdravotnických zařízeních začne platit ještě do voleb. Jeho účel je taktický: zabránit destrukci zdravotní péče, která jí údajně hrozí kvůli nástupu soukromé sféry a trhu. Vůle zastánců tohoto názoru je zřejmě silnější než jejich odpůrců.
