Na přelomu tisíciletí zažily světové ekonomiky šok spojený s hojným rozmachem dovozu levného zboží vyrobeného v Číně. Jeho výhodou byl bezpochyby fakt, že dokázal udržet inflaci na uzdě – avšak na úkor pracovních míst napříč jednotlivými „zaplavenými“ trhy, kdy ve velkém o svá zaměstnání přicházeli zejména pracovníci továren. No a jak se nyní podle některých ekonomů zdá, historie by se mohla brzy znovu opakovat.
Minimálně tomu dle The Wall Street Journal (WSJ) nasvědčuje skutečnost, že Peking zdvojnásobuje vývoz, aby oživil růst země. Jeho továrny, dotované levnými státními úvěry, vyrábějí více produktů, než je čínská ekonomika schopná absorbovat – od spotřební elektroniky přes stroje až po automobily –, a jimi následně zahlcují trhy v nejrůznějších koutech světa.
Každé procento dovozu navíc znamenalo dvouprocentní pokles cen
Vůbec poprvé se boom čínského zboží globálně projevil po sérii tamních liberalizačních reforem v 90. letech a po vstupu země do Světové obchodní organizace v roce 2001. A například Američanům tehdy čínský šok přinesl celou řadu výhod.
Ostatně, podle této analýzy z roku 2019 platilo, že každé navýšení čínského dovozu do USA o jedno dodatečné procento se tam projevilo v takřka jednou takový pokles spotřebitelských cen zboží. Nejvíce tak z hojného importu těžili lidé s nízkými a středními příjmy. Na druhou stranu přišly Spojené státy v letech 1999 až 2011 odhadem o více než dva miliony pracovních míst, což bylo způsobeno skutečností, že výrobci nábytku, hraček a oděvů podléhali asijské konkurenci.
Trojnásobný růst během pouhých 20 let
Světové ekonomiky samozřejmě nechtějí, aby se scénář z počátku tisíciletí, jenž končil vyřazením jejich továren z provozu, opakoval. Čínský export se proto momentálně snaží omezit třeba finanční podporou vlastního průmyslu či zavedením cel. Těm by dle EU mohly podléhat třeba čínské elektromobily. Podle bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa by minimálně 60procentní clo mělo být uvaleno na veškeré čínské zboží.
„Stejný čínský šok jako minule nenastane, přesto jsou současné důvody k obavám o něco zásadnější,“ uvádí profesor ekonomie na Massachusettském technologickém institutu Davit Autor, který je jedním z autorů publikace pojednávající o problematice čínského levného zboží. Nebezpečnější než předtím je dle něj současná čínská konkurence třeba kvůli své angažovanosti v oblastech s vyšší hodnotou a potenciálem – řeč je například o segmentu automobilů, počítačových čipů a složitých strojů.
Obecně se podle Světové banky Čína v roce 2022 na celosvětové výrobě a produkci podílela jednatřiceti procenty a na exportu dalšími čtrnácti. Ještě před dvaceti lety přitom oba zmíněné podíly odpovídaly deseti a pěti procentům.
Čínská ekonomika čelí dlouhodobé deflaci
Další problém představuje riziko v podobě přesycení trhu, a to zejména průmyslovým zbožím, což by v kombinaci se slabou kupní silou mohlo probudit některé prvky deflace. Protože zatímco během posledního čínského šoku řada továren vlivem asijské konkurence svůj provoz ukončovala, nyní se jednotlivé země kvůli geopolitickému napětí snaží o větší soběstačnost, a tak investují do vlastního průmyslu. Další továrny napříč světem navíc ve stejnou dobu budují i ony čínské firmy, které se tímto krokem snaží zefektivnit dopravu.
V neposlední řadě je nevýhodou oproti přelomu tisíciletí fakt, že čínská ekonomika zpomaluje, což se pravděpodobně podepíše i na její chuti nakupovat od ostatních – třeba komodity, jako jsou železná ruda a uhlí.
V loňském roce vzrostlo tamní HDP o 5,2 procenta, což je méně, než je v případě této země zvykem. Na zpomalení se podepsala zejména vleklá realitní krize. Do konce dekády se má podle ekonomů konzultační firmy Capital Economics, na které odkázal web WSJ, situace jenom zhoršovat, protože roční růst Číny dle odhadů zpomalí na dvě procenta.
V úterý čínský premiér Li Čchiang nicméně oznámil ambiciózní cíl hospodářského růstu pro letošní rok, podle kterého by tamní HDP mělo přidat dalších pět procent. Kromě toho slíbil rovněž transformaci v oblasti rozvoje země a odstranění rizik, jež představují krachující developeři a zadlužená města.
Čínská ekonomika se od začátku loňského roku potýká se zpomalováním růstu cen. Ty spotřebitelské v lednu meziročně klesly o 0,8 procenta, což je nejvíce za zhruba 14 let. Výrobní ceny podle ČTK začátkem roku klesaly již šestnáctý měsíc v řadě, meziročně pak o 2,5 procenta.
Peking se v reakci na přetrvávající deflační tlaky snaží dosáhnout hospodářského obratu tím, že investuje do továren. A to zejména v lukrativních oblastech polovodičů, letectví, automobilů a zařízení na výrobu obnovitelné energie.
