Politické zpravodajství mívá sklon škatulkovat své protagonisty na hrdiny a lumpy. Málokde sedí takové zjednodušení bezchybně; ale málokterá politická scéna se mu vzpírá tak houževnatě jako Malajsie.
Vezměme Mahathira Mohamada, jenž se letos vynořil z patnáct let trvajícího politického celibátu, aby se ve třiadevadesáti letech znovu usadil v premiérském křesle. Oslavil svůj návrat ve velkém stylu: zrušil dohody o čínských investicích do malajsijských projektů za 22,5 miliardy dolarů. To se rovná zhruba polovině částky, kterou Číňané v zemi investovali od roku 2005. Kromě toho, jak píše deník South China Morning Post, to „v jihovýchodní Asii povzbuzuje hlasy volající po revizi čínské neokoloniální strategie nazvané Jeden pás, jedna cesta“. Jinými slovy, dovolil si něco, co v kraji není zvykem.
Po dvaceti letech
Pro něho samotného to však žádná velká novinka není.
Mahathir, původním povoláním venkovský lékař, předsedal malajsijskému kabinetu po dvaadvacet z posledních sedmatřiceti let. Během nich nadzvedl obočí nejednoho západního finančníka (a v Asii si vysloužil mnoho obdivu), když během krize v druhé půli 90. let odmítl přijmout podmínky pomoci Mezinárodního měnového fondu a nenechal kurz místní měny ringgit napospas rozbouřenému forexovému trhu. Byl to učebnicový příklad toho, co nemá vyspělá ekonomika tváří v tvář krizi udělat - ale sázka vyšla, Malajsie krizi přežila celkem vzato bez úhony.
Letošní Mahathirův výstup s Číňany má s jeho jednáním za krize mnoho společného, ale vznikal podstatně komplikovaněji. Do důchodu odcházel v osmasedmdesáti letech; kromě premiérské funkce musel opustit i vedení klíčových státních firem, jako je automobilka Proton nebo nejziskovější asijská firma vůbec, ropný gigant Petronas, jimž do té doby velel z pozic generálního ředitele i předsedy představenstva. (Zhruba polovinu rozpočtových příjmů kualalumpurské vlády dodnes tvoří právě dividenda Petronasu.)
Mnoho povyku pro nic. Číňané v Česku jen ukládají volné peníze a kupují vliv
A právě nesouhlas se způsobem, jímž státní firmy vedli jeho nástupci Abdullah Badawi a později Najib Razak, z Mahathira udělal ostrého kritika vládnoucí partaje Barisan Nasional (čili prozaicky Národní fronta). Paradoxně si přitom stěžoval na nedostatek přízně médií, ačkoli to byl on sám, kdo se ještě ve funkci se svobodou tisku nijak nepáral.
Pro porozumění situaci je však užitečné sledovat kromě Mahathirova příběhu paralelně ještě tři další příběhy. Ústřední postavou jednoho z nich je Anwar Ibrahim, někdejší Mahathirův vicepremiér a chráněnec. Měl tu smůlu, že svého šéfa kritizoval a brousil si zuby na jeho funkci. Skončil na konci devadesátých let s obviněním ze sodomie, jež je v Malajsii dosud trestným činem. Po mnoha tahanicích si odseděl pět let a na dalších pět let dostal zákaz politické činnosti. Přednášel tedy v Oxfordu i v New Yorku, aby si nějak ukrátil dlouhou chvíli; na rok 2008 chystal velký návrat. Za tím účelem vytvořil opoziční partaj Patakan Rakyat čili Lidová aliance, již prozatím vedla jeho manželka.
Jedenáct miliard
Mezitím již premiérské křeslo zahřívala zadnice Najiba Razaka, muže, jenž si vládní funkci vyložil jako výbornou cestu ke zbohatnutí. Počínal si velkoryse. Najal si PR agenturu Apco, která v minulosti stála za vytvořením izraelské politické strany Jeden Izrael, a tentokrát přišla inovativně s projektem 1Malaysia.
Potud je vše o. k. Kromě toho však v roce 2008 Najib nařídil ministerstvu financí převzít investiční společnost TIA, do té doby ve vlastnictví sultanátu Terenggan, členského státu malajsijské federace.
Tím vznikl při ministerstvu financí suverénní fond pod názvem 1Malaysia Development Berhad. Ten zanedlouho nashromáždil multimiliardový majetek; o účetnictví fondu (jež se mezitím z Najibova rozhodnutí stalo státním tajemstvím) se dnes ví především tolik, že v něm zeje díra zvící 11 miliard dolarů, což je dnes předmětem čilého vyšetřování.
Stopy oněch chybějících miliard vedou za milým panem Najibem. Vyšetřovatelé do poloviny září zadrželi stovky luxusních kabelek, 700 milionů dolarů převedených přímo na jeho osobní účty a částky od 70 milionů do půldruhé miliardy, o nichž dnes už expremiér tvrdí, že to jsou dary cizích vlád (ovšem třeba deník Wall Street Journal píše, že má důkazy svědčící o nepravdivosti takových tvrzení). Buď jak buď - pokud je jako vysvětlení původu vašich peněz snesitelnější úplatek cizí vlády, pravdivá verze nijak pěkná nebude. Však také Najiba už vyšetřují úřady od Indie přes Švýcarsko, Lucembursko a Británii až po americké ministerstvo financí.
To ovšem předbíháme. Mezitím se schylovalo k letošním volbám. Mahathir si založil vlastní partaj, jež vstoupila do opoziční aliance se stranou jeho někdejšího chráněnce (a později úhlavního protivníka) Anwara a několika dalšími subjekty. Společně v květnu parlamentní volby skutečně vyhráli; vládní Národní fronta v nich poprvé po 61 letech - za celou dobu malajsijské samostatnosti - přišla o moc.
Anglický vzor
Do premiérského křesla tedy znovu usedl Mahathir. Podmínkou takového uspořádání bylo, že po „jednom či dvou letech“ předá funkci Anwarovi. Předvolební logika takové dohody byla pochopitelná. Mahathir byl po 15 letech v ústraní populární, kdežto Anwarova Lidová aliance byla zdaleka nejsilnějším subjektem vítězného bloku. A proč nekandidoval Anwar sám? Inu, seděl znovu ve vězení za sodomii. Propuštění mu hned po volbách u krále Mohameda V. vyjednal - aby ironie byla dokonalá - staronový premiér Mahathir.
Ten tak dostal možnost jednou ranou vyrovnat své účty s Najibem a zároveň vybruslit z delikátní situace s Čínou. Malajsijský státní dluh čítá nehezkých 225 miliard dolarů a další investice byly podle Mahathira neúnosné. Jde o East Coast Rail Link, železnici, jež má propojit metropoli Kuala Lumpur na západě země s přístavy, letišti a thajskou hranicí na východním pobřeží, a dva plynovody; celkem má ta legrace přijít na 22,5 miliardy dolarů. „Angličané tady byli dost dlouho,“ řekl podle deníku The Independent Mahathir v soukromí, „kdyby se taková železnice vyplatila, byli by ji postavili.“
Čtěte dále:
Velké čínské oči aneb Stručná historie slavného čínského investování v Čechách
