Velká Británie využívala od 18. století australský kontinent jako trestaneckou kolonii. Rostoucí chov ovcí či objev zlatých ložisek a následná zlatá horečka ovšem zvýšila prosperitu kontinentu, který zároveň začal usilovat o nezávislost. Tu získal přesně 1. ledna 1901.
Foto: Profimedia.cz
Prapůvodní obyvatelé přišli na australský kontinent z Asie před 40 tisíci lety. Dnešní australští domorodci jsou přímými potomky těchto pravěkých lidí, i když tvoří už jen asi dvě procenta obyvatel kontinentu.
Nejdříve připluli Holanďané
První kontakty s Evropou začínají již v 17. století. Přestože objevení Austrálie z pohledu Evropanů je často spojováno hlavně se jménem britského mořeplavce Jamese Cooka, ve skutečnosti se jako první o jižní kontinent začali zajímat holandští objevitelé. V roce 1606 spatřil kontinent holandský kapitán Williem Jansz. V roce 1642 pak další Holanďan Abel Tasman objevil pod jižním cípem Austrálie ostrov, která po něm byl později pojmenován – Tasmánii.
Teprve v roce 1770 připlouvá na scénu James Cook, který pečlivě zmapoval východní pobřeží Austrálie a pro britskou korunu tady založil kolonii Nový Jižní Wales.
Prvotní úkol kolonie ale nebyl nijak slavný. Měla se stát trestaneckou kolonií. Do 18. století totiž Britové odsouvali trestance do Severní Ameriky, ale tamější válka za nezávislost, která vyústila ve vznik Spojených států amerických, tomu učinila přítrž. Za nový kontinent-věznici si tak Britové zvolili Austrálii. Přísun odsouzených zločinců trval až v roku 1868.
Nejdřív hlad a nemoci
První etapa kolonizace Austrálie celkově nebyla příliš idylickou érou. Další kolonie, které na kontinentu vznikly, byly sužovány nemocemi i hladem. Docházelo také k stále častějším střetům s původními obyvateli, které podobně jako v Severní Americe podle některých zdrojů přecházel až do genocidy. Černé svědomí za vyvražďování původních obyvatel patří dodnes k nejcitlivějším tématům australské historie.
V polovině 19. století vypukla po objevení nových ložisek zlata v Austrálii zlatá horečka, která přivedla na kontinent nové vlny přistěhovalců. Zároveň ale přiostřila napětí mezi koloniemi a samotnou Británií, která si chtěla z těžebních zisků přisvojit co nejvíc. Nezávislost se Australskému svazu podařilo získat v roce 1901. Přesto zůstala Austrálie s Británií v těsném svazku, což se projevilo v obou světových válkách, kdy jejich vojáci bojovali spolu.
Období skutečné prosperity začíná pro Austrálii po druhé světové válce. Země vydělávala zejména díky bohaté zemědělské produkci a obrovským zásobám nerostných zdrojů. Stála také v poklidném ústraní mimo geopolitické třenice zbytku světa. Začala se také více orientovat na spolupráci s USA. Všechny tyto faktory vedly k tomu, že Austrálie zažívá období šťastné prosperity v podstatě nerušeně už přes 60 let.
