Ministerstvo pro místní rozvoj si stěžuje, že hoteliéři neplatí obecní poplatky za nocležníky. Tím přicházejí radnice o část peněz, které by mohly věnovat na rozvoj infrastruktury právě v oblasti cestovního ruchu.
Placení poplatků není daň, a podle zákona si mohou obce samy určit, zda poplatek budou vybírat či nikoli, přičemž nejvyšší možná částka může být stanovena na patnáct korun na osobu starší osmnácti let. Obce ale nemají možnost zkontrolovat, zda hoteliéři přiznávají skutečný počet ubytovaných. Poplatek přitom jde přímo z kapes hostů. Ubytovatelé si tak mohou snadno na obecní úkor přilepšit. Úniky odhaduje ministerstvo ve výši deset až třicet milionů korun ročně. Jak z toho ven? Třeba by stát mohl obcím zaplatit z výnosu problematického zvýšení DPH v hotelových službách. Poplatek by se mohl zrušit a obce by se nemusely obávat, že je hoteliéři začnou kvůli zvýšeným nákladům šidit ještě víc.
