V městském bytě na jedné z hlavních jihlavských pěších zón našla před půlrokem nový domov Lucie se svým partnerem a malým synem. Po životě na předražených ubytovnách je to pro ni jako splněný sen.
„Vdala jsem se do Prahy, pak jsem se rozvedla a zároveň mi umřeli rodiče. Stále jsem měla trvalé bydliště v Praze, proto jsem přišla o právo na nájemní byt po rodičích. Tak jsem šla se synem od ubytovny k ubytovně,“ vypráví Lucie. Její jméno je smyšlené, identitu se rozhodla utajit, protože se obává negativních reakcí veřejnosti. Týdeník Euro její pravé jméno zná.
Na ubytovnách se Lucie snažila pracovat. Na poslední „štaci“ dělala pokojskou a pradlenu, ačkoli je vystudovaná zdravotní sestra. „Ta ubytovna mě úplně pohltila… Když vidíte ty existence všude kolem vás, stáhne vás to automaticky dolů,“ popisuje Lucie a pokračuje: „Řeknu to na rovinu: Začala jsem pít.“
| Housing First (Bydlení především) |
| Koncept vyvinul Sam Tsemberis v New Yorku. Záhy se ukázalo, že jde o velmi úspěšnou formu boje s bezdomovectvím mezi osobami s vysokou potřebou sociální podpory. Poskytnutí bydlení je prvotní aktivita programu, odtud původní název „Housing First“.
Bydlení především se také zaměřuje na zlepšení zdravotního stavu. To je velký rozdíl oproti službám, které se snaží připravit lidi bez domova na bydlení ještě předtím, než se mohou nastěhovat do bytu (přístup „Housing Ready“). 200 městských i soukromých bytů se od loňska již podařilo obsadit v rámci projektů Housing First podpořených z evropských peněz. |
V podobné situaci jsou v Jihlavě stovky dalších lidí. Ukazuje se ale, že vytáhnout řadu z nich zpět do aktivního života může být snazší, než by leckdo předpokládal. Stačí jim prostě nabídnout byt. Městský byt, za který budou platit pravidelný nájem. Až pak, když stabilizují svou existenční situaci, si mohou začít hledat práci.
Lucie měla štěstí. Jí vyhazov na ulici už nehrozí. Alespoň na následujících
několik měsíců. Jihlavská radnice ji vylosovala mezi dvanácti účastníky, které
v rámci pilotního projektu Housing First, tedy Bydlení především, zabydluje.
Letos 1. března Lucie poprvé otevřela dveře činžovního domu nedaleko
jihlavského náměstí. Na první pohled jde o stavbu, do které se dlouho
neinvestovalo, ale v níž se přesto udržuje pořádek. Nikde se neválejí odpadky,
dveře i okna jsou v pořádku.
Vyšší level
„Když jsme sem přišli, byt byl v úplně perfektním stavu,“ pochvaluje si
Lucie nové bydlení. V bytě ale nebylo kromě kuchyňské linky, sporáku a bojleru
vůbec nic. Sociální pracovnice jihlavské charity, které se na projektu Housing
First ve městě podílejí, pomohly Lucii a její rodině sehnat alespoň nějaký
nábytek.
„Mohli jsme se od něčeho odpíchnout, i když jsme začínali zase od nuly,“ říká Lucie. Na poslední ubytovně platila za dvě místnosti 14 tisíc korun, městský byt ji i se všemi poplatky přijde na devět tisíc. Smlouvu od města navíc dostala hned od začátku na rok, zatímco na ubytovně se jí nájem prodlužoval každý měsíc.
„Přítel už si našel stálou práci a já jdu příští týden na pohovor. Udělali
jsme obrovský pokrok, už jsme na vyšším levelu,“ vypráví Lucie. Její syn si
zlepšil prospěch, může se totiž učit ve svém vlastním pokoji. A je také mnohem
méně nemocný než během pobytu na ubytovně. Se sousedy vychází rodina bez
problémů. I na to dohlíží sociální pracovnice místní charity Pavlína Kolářová.
„Na začátku je důležité, aby se lidé zabydleli, cítili se jako doma a
nevnímali to jen jako nějaké další přechodné ubytování. Teprve pak se můžou
odrazit a řešit třeba zaměstnání,“ popisuje Kolářová. S klienty se stýká
minimálně jednou týdně, pomáhá jim s aklimatizací v novém prostředí, se
sháněním nábytku i s hledáním práce. „Lidé často soudí ostatní na první dojem,
každý přitom žije v nějaké sociální bublině. Je dobré seznámit se s tím, že ne
vždy si za to člověk může sám,“ míní Kolářová.
O lepším životě rozhoduje los
Celý projekt se v Jihlavě i ve dvanácti dalších městech rozjel na konci
loňského roku díky dotacím pro sociální služby, které rozděluje ministerstvo
pro místní rozvoj z evropských peněz. Ministerstvo se rozhodlo do projektu
vložit peníze díky výsledkům Housing First v Brně v posledních čtyřech letech,
kde podle ministerstva došlo „k významnému zlepšení stability a kvality
bydlení, zdraví rodin, k sociální integraci rodin a k prevenci institucionalizace
dětí“.
Jihlava, kterou delší dobu trápilo velké množství lidí bez trvalého domova,
získala na testování konceptu Housing First necelé čtyři miliony korun na dva
roky, město hradí ze svého pouze pět procent, tedy přibližně 200 tisíc korun.
Hned loni tedy úředníci provedli úvodní průzkum vytipovaných lokalit, kde žijí
a přežívají lidé bez domova a v bytové nouzi.
„Obcházeli jsme předem vytipovaná místa, ubytovny, bytové či azylové domy a
s rodinami i jednotlivci vyplňovali krátké dotazníky, pomocí kterých jsme
zjišťovali jejich bytovou situaci,“ popisuje radní pro oblast bydlení Daniel
Škarka. Podařilo se sečíst celkem 253 domácností, které splňovaly kritéria pro
zařazení do projektu
. Tyto domácnosti pak úředníci rozdělili do skupin tak, aby počet členů odpovídal velikosti nabízených bytů. Pak za účasti notáře vybrali losem ty domácnosti, které nakonec byt získaly. Svou roli tady sehrála náhoda, počet volných městských bytů zkrátka nestačí obrovské poptávce. V rámci pilotního programu bylo nakonec vybráno deset rodin a dva jednotlivci.
Radnice účastníky rozprostřela do bytů po městě tak, aby se pokud možno
nesetkali v jednom domě. První domácnost získala byt v lednu a poslední se
nastěhovala před několika týdny.
„Uvědomovali jsme si, že principy Housing First budou pro většinu politiků,
ale i lidí z praxe v Jihlavě neznámé. Od začátku jsme proto informovali
zastupitele a s pracovníky odboru sociálních věcí jsme jezdili na semináře,“
říká radní Škarka. Ale obavy politiků a úředníků se mu úplně rozptýlit
nepodařilo. Často se ukazuje, že jejich kritika vychází z nejistoty. „Je proto
třeba si ty věci vyzkoušet a společně se učit, byť někdy i na drobných
neúspěších,“ míní Škarka.
Vyhodnocení projektu proběhne po dvou letech, a to ve spolupráci ministerstva
práce a sociálních věcí a Platformy pro sociální bydlení, která pomáhala s
nastavením programu v Jihlavě od samého začátku. „Pokud bude vyhodnocení
kladné, bude přístup Housing First zařazen do systému sociálního bydlení jako
jedna z forem podpory rodinám v bytové nouzi v Jihlavě,“ doplňuje radní Škarka.
Některé dílčí výsledky projektu jsou ale patrné už dnes. Díky zabydlení a z toho plynoucí stability se část jihlavských domácností za několik měsíců stačila dostat k řešení dalších problémů, jako jsou splátky dluhů, nezaměstnanost či zdravotní potíže. Pozitivní dopad sledují sociální pracovnice i ve vztazích s širší rodinou nebo se zástupci úřadů. Dosud jihlavský magistrát neregistruje žádné dluhy na nájemném.
Stížnosti sousedů se za poslední půlrok objevily v případě jedné početnější
rodiny. Přestože je úředníci jak ze sociálního, tak i bytového odboru pečlivě
vyřizují a situaci v rodině řeší sociální pracovníci, na problémové soužití se
zabydlenými domácnostmi často upozorňují opoziční jihlavští politici, kteří
projektu ani teď příliš nevěří. „Mám k tomu takový zdrženlivý postoj. Spíše
bych dávala mladým rodinám startovací byty nebo bych podporovala jen matky
samoživitelky. Tyto problematické rodiny, ze kterých se pak horko těžko tahají
nájmy, se složitě socializují,“ tvrdí členka sociální komise města Magdaléna
Skořepová (hnutí ANO).
Neznalost tohoto konceptu u politiků či úředníků často přetrvává spolu se
stereotypy o cílové skupině Housing First. „Této skupině lidí se prostě
většinově nechce do práce a tím, že jim dáme bydlení a začneme se o ně ještě
víc starat, je do té práce nedostaneme,“ míní například další jihlavský
opoziční zastupitel Radek Popelka (hnutí ANO), podle něhož je celý projekt
nastaven tak, aby spíše než potřebným pomohl „neziskovkám, které se díky tomu
velice dobře živí“.
Lepší zdraví i levnější péče
S nedostatečnou znalostí celého konceptu souvisí i mnohdy slabá politická
podpora. „Každých pár let máme komunální volby. I tam, kde se to rozjede, jako
třeba před čtyřmi lety v Brně, si z toho opozice nakonec udělá téma a bude to
chtít narušit,“ říká Vít Lesák, ředitel Platformy pro sociální bydlení.
Upozorňuje na brněnský projekt zabydlení 50 rodin a 65 jednotlivců, který
byl po nástupu ODS do vedení města výrazně omezen. Svůj byt si přitom dokázalo
po prvním roce udržet 96 procent domácností, po druhém roce 80 procent, což je
stále vysoké číslo.
Podle studie ostravské univerzity, která zabydlené rodiny v Brně srovnávala s podobnými rodinami, které byt nezískaly, se rodinám z projektu Housing First výrazně zlepšil zdravotní stav a i díky tomu, že některé děti nemusely být umístěny v drahé ústavní péči, ušetřily veřejné rozpočty za rok přes 1,5 milionu korun. Na druhé straně měla po prvním roce polovina rodin dluhy na nájemném, které jim zčásti sanoval garanční fond města, proto si většina rodin nakonec bydlení i s dluhy udržela.
Chudoba některých rodin se ukázala jako velký limit. Zjistilo se, že řadě z
nich nedokázala pomoci ani podpora, kterou získaly díky Housing First. „Rodina,
která například žije na ubytovně a pak se zapojí do Housing First, potřebuje
čas na adaptaci. Rok je málo, ten stačí tak akorát na to, aby se nějak
rozkoukala, ale v mnoha městech už na tu rodinu po této době byly kladeny moc
vysoké požadavky. Typicky se začátkem školního roku bylo potřeba dětem pořídit
pomůcky, a tak se rodiny ocitaly na hraně, dostávaly se do dluhů,“ popisuje
brněnské zkušenosti výzkumnice z ostravské univerzity Eliška Černá, která
analýzu brněnského Housing First zpracovávala.
Bylo proto třeba ještě během projektu zřídit krizový fond, a pokud se rodina
ocitla v nečekané finanční tísni, která ohrožovala nájem, mohla si zažádat o
jednorázový finanční dar. To některým rodinám pomohlo překonat krizový první
rok a mohly dál bydlet.
Brněnský magistrát také zaregistroval více než 30 stížností na sousedské
soužití, což zůstává v případě rodin největším problémem Housing First.
Odborníci proto upozorňují na to, že je důležité vysvětlovat principy projektu
i v samotném sousedství, aby ho sousedé pochopili, protože řada stížností se
soustředí na dobu před nastěhováním rodin bez domova či krátce po něm. Zároveň
se v Brně příliš nezměnila zaměstnanost dospělých členů těchto rodin, ale to
může být podle studie ostravské univerzity způsobeno i tím, že téměř polovina
žen byla na mateřské či rodičovské dovolené.
Výsledky u zabydlování jednotlivců v Brně jsou více povzbuzující. Po roce od
zabydlení nedlužily na nájemném tři čtvrtiny z nich a stížností se za rok a půl
objevilo jen 12. Ze závěrečné evaluační zprávy o aplikaci Housing First na
jednotlivce v Brně vyplývá, že kvůli složitému zabydlování rodin s dětmi by
někteří brněnští sociální pracovníci v případě početnějších domácností
upřednostnili spíš přístup Housing Ready, tedy princip, kdy městský byt bude
rodinám poskytnut, až se stabilizuje jejich situace.
Jmenovka na dveřích
V zahraničí se Housing First aplikuje ve většině případů právě na
jednotlivce. Rodiny byly do těchto projektů v Česku ve velké míře zařazeny
proto, že je tu ve srovnání s jinými zeměmi obrovský počet rodin bez trvalého
přístřeší, a to hlavně kvůli problémům s exekucemi. Úspěšné příklady ze
zahraničí se tedy dají aplikovat spíše na práci s jednotlivci. Například ve
Finsku se díky konceptu Housing First podařilo od roku 1987 snížit počet lidí
bez domova na polovinu. Aktuálně žije v této skandinávské zemi asi sedm tisíc
lidí bez domova.
Pro srovnání: jen v Ostravě jsou odhadem až tři tisíce bezdomovců. Nízký
počet Finů žijících na ulici je mimo jiné důsledkem práce Y Foundation, která
dnes spravuje téměř 17 tisíc bytů po celém Finsku.
„Nejde jen o to, dát těm lidem byt, ale především jim dát podporu, aby si byt udrželi,“ tvrdí finská ministryně vnitra Maria Ohisalová, která dříve působila právě v Y Foundation. Celé to začíná u takových drobností, jako je třeba jmenovka na dveřích. Y Foundation věří, že pokud se lidé bez domova co nejvíce přiblíží normálnímu životu, nakonec i oni sami pochopí, že žít v bytě je lepší než jen přežívat na ulici či na různých ubytovnách. „Vysvětlujeme jim, že v bytě mají větší svobodu, co mohou dělat. Mají se kam vrátit, a tak nejsou otroky rozhodování, kde zrovna dnes přespat,“ doplňuje Ohisalová.
Pro to, aby se v Česku dalo zhodnotit, zda princip Housing First úspěšně
funguje nejen v případě jednotlivců, ale i rodin, je třeba další testování na
větším vzorku domácností a hlavně delší časový odstup, shodují se odborníci.
Výsledky by v horizontu několika let mohlo přinést aktuální rozšíření tohoto
konceptu do 16 českých měst, kde se s rodinami pracuje.
V Česku ale zůstává velkým limitem pro větší zabydlování nemajetných rodin
nedostatek městských bytů. I proto většina z těchto měst spolupracuje také se
soukromými majiteli, kterým garantuje placení nájemného. Rozšíření principu
Housing First tak může být potenciálně zajímavé i pro soukromý sektor, který
hledá spolehlivý a dlouhodobý příjem z nájmů.
Pro lidi bez trvalého bydlení to každopádně znamená zvýšení šancí na návrat
do normálního života. „Jsem ráda, že naše město neodepíše všechny, že nám dali
šanci,“ uzavírá paní Lucie v obývacím pokoji svého jihlavského bytu.
Reportáž vznikla ve spolupráci s organizací Transitions v rámci programu na podporu žurnalistiky zaměřené na řešení (solutions journalism).
